Stalingrad

Z mého hlediska je to nejlepší válečné drama jaké jsem kdy viděl. Už jen proto, že to není pohled ze strany spojenců ale ze strany Německa. Trpěli i něměčtí vojáci, kteří museli bohužel poslouchat rozkazy svých nadřízených. Jejich činy pro mě nebudou nikdy zapomenuty. Odvaha jim nescházela, když vpochodovali do rudého ledového pekla. Nesmírně mě film zaujal. Ve filmu se objevila i známá česká tvář, Karel Heřmánek. To mě velmi potěšilo. 90% (06.09.2011)

Jeden z nejlepších válečných filmů, co jsem kdy viděl. Nevím čím to je, ale zdá se mi, že nejlepší válečné filmy točí přeci jen Němci. Přesvědčili mě o tom v Pádu Třetí říše (který považuju za možná vůbec nejlepší válečný film) a teď to jen potvrdili. Joseph Vilsmaier jasně ukázal, že k natočení dobrého válečného filmu nepotřebuje monstrózní rozpočet nebo tuny digitálních triků (narážím na Nepřítele před branami). Po technické stránce zkrátka všechno funguje na jedničku. Herecky je to taky parádní, ale nejlepší je vskutku režie. Čím víc se blížil konec, tím více jsem dostával pocit, že jsem na potápějícím se Titanicu a když jsem si šel po filmu lehnout, tak jsem se ještě v posteli klepal zimou. Toť jen ukázka toho, jak moc na mě film zapůsobil. Jedna věc mě zde však totálně nasrala. A tou není nic jiného, než ořízlý obraz na českém DVD. Děkuji vám páni distributoři. (15.03.2010)

Doslova mrazivý (proti)válečný snímek, který by klidně mohl mít podtitul "Ponorka bez ponorky", jak moc povedený je. Většinu si ho pro sebe sice krade excelentní Karel Heřmánek, který nezapomenutelně a hravě zastiňuje všechny ostatní herce, ale neznamená to, že by třeba Thomas Kretschmann či Dominique Horowitz byli špatní. Vůbec ne. Pět hvězd. (06.09.2011)

Čistě německý náhled na východní frontu, díky čemuž není Stalingrad tak patetický, jak by mohl být, pokud by se ho ujali ruští soudruzi. Zároveň není tak ideologický, ani výlučně válečný. V první řadě přináší v celém běsnícím pekle projev lidskosti, což u někoho nepochybně vyvolá rozhořčení, protože jak je velmi dobře známo, lidskost nejde s Třetí říší úplně dohromady, obzvlášť pokud je řeč o Waffen SS, Einsatzgruppen a dalších mírumilovných skupinách. O této legendární bitvě vím prozatím poměrně málo, proto si netroufám hodnotit případné historické nepřesnosti, nicméně věřím, že vzhledem k podmínkám, v jakých se Němci nacházeli, probudily u některých ztracenou morálku a lidskost. Možná zazněly otázky tipu: ,,Za co to kurva vlastně bojujeme?", či ,,co jsme to udělali?". A o tom všem víceméně Stalingrad je a nejpůsobivěji to vyobrazí závěrečná scéna, která mi zůstane v paměti navždy. Depresivní, místy psychologická záležitost s velkou výpovědní hodnotou. (12.10.2009)

Nechápu, jak je možný, že mi tenhle neprávem opomíjenej válečnej film unikal 30 let. Samozřejmě se natočily válečný filmy, který jsou na tom líp po technický stránce, jsou v nich pompéznější bojový scény, hrajou v nich lepší herci, atd... Ale Stalingrad má v sobě takovou syrovost, kterou třeba v americkejch válečnejch filmech jaksi postrádám. Vadilo mi, že jsem se dost ztrácel v postavách. Postav je tam poměrně dost a tak od půlky jsou všichni vesměs zahalený v čepicích a šálách, takže je těžký je od sebe rozeznat. Takže bezpečně jsem poznal snad akorát Karla Heřmánka a Leontýnku Danu Vávrovou. Ale zrovna tohle je film, na kterej se určitě podívám někdy časem znovu, takže třeba na druhej pokus už se v postavách zorientuju líp. Silný 4 hvězdy. (14.12.2023)