Stalingrad

Němci to mají těžký, přesvědčit diváka, že i oni trpěli, že i oni byli obětí ideologie se jim nikdy nepovedlo, a nepovede. Já nikdy u těchto bitev v německém pojetí nevim, co mám cítit, respektive cítim všecko, jen né soucit a jakési to klasické fandění, aby voják svého nepřítele rozmašíroval až na kostní dřeň. Tohle je právě tokový snímek, relativně dobře natočený, po německu klasicky debilně napsaný a mojí osobu zanechal nepřekvapivě lhostejnou k osudu Němců. Je mi jasný, že oním jediným úhlem pohledu nelze pohlížet na jakýkoli konflikt v dějinách lidstva, ale ubraňte se tomu, když víte, co tomu předcházelo, co se dělo potom a zároveň a to vše za doprovodu hafa shlédnutých dokumentů, a filmů typu Jdi a dívej se, které vám dotvoří onu germánskou nadrasu i po obrazové stránce. Těžko pak přát těm bojovníkům, kteří trpěli, byli obětí iracionality vycházející z úst hitlerových a dle toho tak i jednali, něco jiného než smrt. Je mi líto, že je mi to tak jedno. (25.12.2011)

Jeden z nejlepších válečných filmů, co jsem kdy viděl. Nevím čím to je, ale zdá se mi, že nejlepší válečné filmy točí přeci jen Němci. Přesvědčili mě o tom v Pádu Třetí říše (který považuju za možná vůbec nejlepší válečný film) a teď to jen potvrdili. Joseph Vilsmaier jasně ukázal, že k natočení dobrého válečného filmu nepotřebuje monstrózní rozpočet nebo tuny digitálních triků (narážím na Nepřítele před branami). Po technické stránce zkrátka všechno funguje na jedničku. Herecky je to taky parádní, ale nejlepší je vskutku režie. Čím víc se blížil konec, tím více jsem dostával pocit, že jsem na potápějícím se Titanicu a když jsem si šel po filmu lehnout, tak jsem se ještě v posteli klepal zimou. Toť jen ukázka toho, jak moc na mě film zapůsobil. Jedna věc mě zde však totálně nasrala. A tou není nic jiného, než ořízlý obraz na českém DVD. Děkuji vám páni distributoři. (15.03.2010)

Z mého hlediska je to nejlepší válečné drama jaké jsem kdy viděl. Už jen proto, že to není pohled ze strany spojenců ale ze strany Německa. Trpěli i něměčtí vojáci, kteří museli bohužel poslouchat rozkazy svých nadřízených. Jejich činy pro mě nebudou nikdy zapomenuty. Odvaha jim nescházela, když vpochodovali do rudého ledového pekla. Nesmírně mě film zaujal. Ve filmu se objevila i známá česká tvář, Karel Heřmánek. To mě velmi potěšilo. 90% (06.09.2011)

Na Stalingradu je vidět, že jeho rozpočet sice smutně pošilhává po kamarádu ve zbrani Ryanovi, což vynikne hlavně v bojových scénách, ale téměř ve všem ostatním stojí nad ním. Ve Stalingradu není místo na sentiment, nejsou tu samí hrdinové, vojáci mají strach, selhávají. Boje v budovách jsou mnohem osobnější, nepřítel je často na dosah ruky a v nepřehledné situaci spácháte i tu nejhorší chybu. A postavy se vyvíjejí. Vojáci prožívají deziluzi, mění se v trosky fyzické i psychické. Rozklad morálky, těl, vojenského tělesa i jedince jde ruku v ruce. Nevím proč, ale z nějakého důvodu je západní filmová fronta jinačí než ta východní. Sice stejně krvavá, ale tak nějak hezčí. Vilsmaier, či spíše scénárista, si však jedno přikrášlení neodpustil. Páchají-li totiž Němci nějaká zvěrstva, nikdy to nejsou hlavní hrdinové. Ukázal nám, jak válka dělá z lidí trosky, ale neukázal nám, jak se rodí monstra. (15.09.2008)

Päťdesiat rokov od najväčšej bitky v dejinách nakrútili Nemci svoj pohľad na ňu. Na historický veľkofilm asi neboli peniaze a bolo naň aj neskoro. Namiesto toho sa Vilsmaier na malej vzorke nemeckých dôstojníkov a vojakov pokúsil ukázať ich videnie veľkej bitky. Nie vždy sa mu to darilo uveriteľným spôsobom. Viackrát som prevrátil oči nad myšlienkovými a obrazovými klišé, ktoré sa vo filme vyskytovali. Nadmerné množstvo epizód film zahltilo na úkor drobnokresby postáv a technické nedostatky ho odsunuli do šedivého priemeru. Možno to znie neuveriteľne, ale ja som sa pri tomto filme dosť nudil. A to by som sa pri dvojtísícom hodnotenom filme nemal. (12.01.2011)