Stalingrad

Film, který si dal za úkol co nejvěrohodněji zobrazit utrpení a strádání malé skupiny německých vojáků ve Stalingradském kotli, přičemž politika a vyšší takticko-strategické cíle jsou upozaděny. Namísto toho jsou zde zachyceny momenty, kdy se odvaha mění v beznaděj, odhodlání k boji a snaha přežít se obrací v ironii. Rozum se vytrácí a z vojáka se stává zvíře. Úkol pro filmaře věru nelehký, ale obstojně zvládnutý. Počáteční idylka a naivita na slunné italské Riviéře v kontrastu s ruinami zasněženého Stalingradu vypovídá o mnohém. Koprodukce a mezinárodní obsazení dávají filmu další rozměr. Neztrácí se ani čeští herci v čele s Karlem Heřmánkem. Výpovědní hodnota snímku zůstává neskonale větší než u patetického Pearl Harboru a podobných amerických filmů. 72% (09.12.2011)

"co takhle stalingrad pánové?", na to sa dá odpovedať nedbám, pretože i keď ide o nemecký film a hrdinovia nie sú spojenci ani rusi, ale samotné nenávidené zlo (nemci) ide o vynikajúce dielo. zo začiatku budete mať možno zmiešané pocity s prispôsobením sa na to, ale po chvíli si uvedomíte, že dokonca i fašisti boli ľudské bytosti a budete im držať palce a spolu s nimi prežívať peklo bojov a dúfať, že sa dočkajú konca vojny. pre mňa je stalingrad jedným z najlepších filmov o druhej svetovej vojne s výbornými hercami (hlavne heřmánek, ten človek má charisma na rozdávanie). "oto já nejsem nacista. - jo vy oficíri jste neco horšího!". navyše tá skvelá hudba! najlepší nemecký film! (20.05.2004)

Scénář: Jürgen Büscher, Johannes Heide, Joseph Vilsmaier .. Netradiční, ale o to více poutavý pohled na osudovou bitvu druhé světové války - Stalingrad, tentokráte ze strany Německého wehrmachtu, který zde zažil těžkou porážku znamenající obrat na východní frontě. Slabší technická stránka je bohužel nepřehlédnutelná, ale i tak je to jeden z nejlepších výplodů německé kinematografie.. (05.05.2005)

Taký typický vojnový film, ktorý sa snaží tiež očistiť nemeckú armádu. Nemci boli vždy tí zlí a ten, kto proti nim bojoval, naopak dobrý. Pozitívom teda je, že tu vidíme, ako išlo o obyčajných chlapov a chlapcov, ktorí mali len málo na výber, ak vôbec. Táto psychologická časť bola dobrá, vojnové scény už tak veľmi nie a stopaž je dosť prehnaná. (18.07.2016)

Vilsmaier přespříliš odkazuje na myšlenku Remarqua (Na západní frontě klid) a mě to nevyhovuje. A to nejen díky tomu, že v každém případě se jedná o jiný světový konflikt. V první řadě mi vadí vykalkulovaná a v podstatě pouze kladná postava německého důstojníka von Witzlanda, rozumím pokusu poukázat na to, že ne všichni Němci byli nepřemýšlivé vraždící bestie, ale tím, že se z důstojníka udělá pouze klaďas si mé sympatie nezíská (mám rád komplikovanou psychologii postav). - Za další. I v prakticky pouze mužských filmech mám rád ženské postavy, obvykle jsou pro děj nějakým způsobem přínosné, což ovšem nemůžu říci zde o Irině (Hana Vávrová), která v každé scéně v níž se objevila působila jako pěst na oko. - Ovšem nejzásadnějším mínusem, který já ve filmu spatřuji je to, že pokud se Vilsmaier chtěl zaměřit především na psychologii postav a jejich protiválečné smýšlení, pocity a pohnutky, proč si nevybral jakoukoliv menší bitvu (nepochybuji, že by byla méně krutá, krvavá a zbytečná), ale proč rovnou sáhl po jedné z nejzásadnějších a největších bitev novodobé vojenské éry - Bitvu o Stalingrad ve které zahynulo přes dva miliony osob. Když o hrůznosti samotného konfliktu se něco málo dozvíme pouze díky počátečnímu a závěrečnému titulku. Ve filmu jako takovém vidíme pouze jednu tankovou bitvu o pěti šesti tancích proti pár zbídačeným pěšákům a jedno dobývání strategicky důležitého továrního komplexu. - Když k tomu navíc připočtu, že ani technická stránka není kdovíjak působivá na to, že se točilo v devadesátých letech a mnoho i o dvacet let starších snímků je mnohem promakanějších. - Někdo tu píše o tom, že film je působivější od amerických bratříčků v tom, že se soustředí na strach vojáků (voják se při bitvě strachy posere), rozklad morálky či nepatetické umírání (dělem rozpůlený voják). To vše je sice hezké, ale spíš můžu pochválit Vilsmaiera za to, že přečetl Remarquovo dílo a tyto scény aplikoval do svého filmu. - Vlastně se mi toho nelíbilo mnohem víc, počínaje mnohdy příšernými dialogy a konče nepříliš zvládnutým režijním vedením. - A závěrem. Jen kvůli tomu, že se na filmu podíleli také čeští tvůrci v čele s Karlem Heřmánkem nadhodnocovat nebudu. - 65% (08.12.2012)