Špičák

Scénář: Efthymis Filippou, Giorgos Lanthimos .. Hanekeho škola. A podobně jako starý Němec bude i tento mladý Řek rozdělovat publikum na odlišné tábory. Já skončím v tom neutrálním, kdy si povzdechnu nad prostým scénářem, který mnohé nechá jen náznakům a rámec nepředstaví vůbec a vše je zahalené do strohé formy převážně statické kamery, kdy se jde za až šokujícím cílem. Každopádně zajímavý, dosti jiný počin. (23.01.2011)

Zábavná studie manipulovaných členů rodiny, kteří nikdy nevystrčili nos dál, než na zahradu. Kytičce říkají zombie, když chtějí dárek tak lízají osobu od které dárek chtějí a smrtelně se bojí koček. Proč? Protože si myslí, že je to tak normální. Je to samozřejmě hrozná pakárna a megapodivnost, ale nenudil jsem se. Docela mi to připomělo film Borgman. (03.01.2017)

Dlouho jsem tenhle snímek odkládal a kdybych věděl co z toho vyleze ani bych se do něho nepouštěl. Tenhle film se snaží za každou cenu šokovat, ale nemá na to koule. Je to neskutečně divná a hlavně nudná záležitost. Fotr byl magor a tím pádem i všichni z jeho rodiny. Víc bych to nerozmazával. Nechápu komentář uživatele J*A*S*M - cituji : Tohle v jistým smyslu skoro překonává i ten nechvalně proslulej Srpskej film - konec citace. Jen se chci zeptat J*A*S*M na čem jedeš ? Nechápu jak vůbec někdo může tyhle filmy dávat do spojitosti. (21.04.2020)

Mám rád filmy, ktoré majú normálny zmysluplný dej a všelijaké tie experimentálne kvázi umelecké sračky, o ktorých ani scenárista s režisérom nevedia, čo nimi chceli povedať nemusím, ale toto bolo také uletené, že ma to normálne bavilo. Originálny film ako žiadny iný, ale ešte mohol Yorgos tie bizarnosti dotiahnuť do úplného absurdna... Skúsim nejakej slečne navrhnúť, či jej môžem lízať klávesnicu :D (08.05.2019)

Aneb co se nestane když laskáte poštěváčky a sledujete VHSky s filmy 'Rocky' a 'Úsvit mrtvých'.... Špičák je jednoduše definicí a esencí sociální satiry, která lukrativně využívá paradigma dominového efektu z hlediska gradace narativu. Pointa zprvu není jasná, a divák tak ani zhola nemá sebemenší ponětí, vo co tady vlastně jde - a nepomůžou vám k tomu ani unáhlený dedukce, natožpak predikce. Snímek totiž na první pohled vzbuzuje dojmy spontánní improvizace či mystifikace, která nectí jakoukoliv pragmatickou zákonitost či hierarchii fikčního mikrosvěta - mnohdy až bizarními dialogy a jejich atektonickou výstavbou počínaje, absurdní hereckou choreografií a expresí protagonistů konče. Ta zvrácená pečlivost, s kterou Yorgos vede své aktéry jako epileptické karikatury, je de facto totální bizár (viz. scénka s tanečkem), ovšem jeho pojetí minimalismu je excelentní - totéž platí pro vztahové peripetie a destrukci rodinných vazeb.... Nakonec se z tohoto prapodivnýho kolotoče vyklubal dechberoucí a zcela atypický milník dystopického subžánru, geniální sociologický experiment, a v neposlední řadě rafinovaná kritika rodičovské diktatury, kterej prostě nemá sebemenší chybu. Je to zvrhlý, klaustrofobický, nesnesitelně provokativní. Pokud tedy existuje originálnější řecká žánrovka s tak kuriózní premisou, zabalte mě do athénského saténu a upalte mě zaživa extra panenským olivovým olejem. Tak ženiálně vypointovanou scenáristickou perličku, která si navíc zaslouží nejedno zhlédnutí, nevidíte každej den - Yorgos má kreativní fištrón jak málokdo! Yorgos je král. (26.07.2020)