Tajemství jejich očí

Během sledování filmu mi několikrát přišel na mysl Zodiac (a citát "je více způsobů, jak kvůli vrahovi ztratit život" nebo jak to přesně bylo), ale už to zmínil uživatel Matty. Je pravda, že postavy se tu a tam chovají trochu zvláštně a občas jim chybí trochu více rozhodnosti, občas k nějaké změně potřebují něco, co udělá někdo jiný. To mi trochu vadí na postavách, u kterých tak postrádám samostatnost a schopnost unést svá rozhodnutí. V tom jsem nenapravitelný a vím, že moje požadavky jsou trochu pohádkové. Ale tomu příběhu v mých očích silnější hrdina prostě chyběl. Chápu, že Espósito nemohl jít proti všem, ale své vyvolené prostě měl říct co a jak do očí a nečekat s tím 30 let. Ale to je jen jedna stránka, je tam mnoho dalších, veskrze pozitivních. Herecké výkony, kamera, výborná scéna na stadionu v jediném záběru, nebo moment, kdy Goméz jakoby mimoděk vytahuje zbraň ve výtahu, aby dal hrdinům najevo, že je nedotknutelný. Takže čtyři. (01.01.2016)

Jeden pohled nestačí, to tajemství zaskočí. Z očí do očí. Dostát slibu...patří za mříže, na doživotí. Nepromlčená vina. O slovo si říká minulost. Hrana spravedlnosti, skulinkou zvědavosti, z vlastní lítosti. Zločin a trest v tělesně pekelných, duševně dráždivých kaskádách. Proklestit si cestičku k rekonstrukci. Jsem s to rozluštit tu tajenku, unést a přenést to tajemství dávných časů? Potrestané zlo, jak logické! Nenechme ho volně se procházet před našimi okny. Jeho život zastavil se v tom okamžiku, zavraždil ji, nenechavec, už nebudu moct ji držet za ruku. Postřeh zásadní, mé oči zbystřily nad detaily fotografií, hleděl na ni. Ten pohled blažený, patologický, apokalyptický. Zodpovědět všechny otázky - v tvých očích spravedlnosti ultimátum, prázdné duše narkotikum. Zlo nám vmetlo do tváří, rozepsalo román, jak z pattersonovských pasáží. Rozkmitalo temnotu, která triumfuje suverénně ve společenských žalářích. Kruté bolesti mne upálily. Rty si hryžu. Bezmocný, kterému vpálili kulku do spánku. Já sám vykonavatelem trestu, v soukromé kobce si doživotí odpykáš, společnost ti odemkla, tak si troufáš. Vyplnil dny zármutkem. Dopsaný román budiž toho důkazem. Romantika musí zaklapnout dveře za minulostí, myslet na budoucnost, je mou povinností. (24.05.2015)

V kinech se aktuálně prohání americký remake téhle argentinské oscarovky a dle kritických ohlasů to údajně není zase takové terno, jak jsem z nadějně vypadajícího traileru předpokládal. Tak jsem si řekl, že kino oželím a originálem nic nezkazím. A teď už vím, že se na ten remake nejspíš vybodnu úplně. Tajemství jejich očí je pomalý dvouhodinový krimi thriller s romantickou podzápletkou, který většinu stopáže jen přešlapuje na místě a nic moc ve skutečnosti nevypráví. Takže když se nakonec hlavní hrdina dobere pointy, přejdete ji jen s lehkým pozvednutím obočí a půjdete zase dál. Napadá mě jediné slovo, které celý film výborně charakterizuje - obyčejný. Ničím zajímavý nebo vybočující. V knize by se děj možná vyjímal o něco lépe než na plátně, protože velký podíl na té obyčejnosti má herecké obsazení. Nevýrazné postavy, nevýrazné dialogy, fádní kamera a místy do basketbalu přetékající nuda, navíc podivně sestříhaná. Jedno zkouknutí vás nezabije, ale když tenhle kousek vynecháte, o nic nepřijdete. (12.02.2016)

Zajímavá věc, když jsem viděla americký remake, tak jsem vůbec nevěděla, že to je remake a vůbec že je to adaptace, ale i tak mi ten film celou dobu připadal jako palčivě zmrzačený a triviálně amerikanizovaný románový příběh se silným artovým potenciálem. Takže jakmile jsem se dozvěděla, že opravdu existuje cizojazyčný předobraz, běžela jsem ho rychle zkontrolovat s jistotou, že bude dokonalý na všech místech, kde se Amíci snažili být chytří a současní. Je to pravda z hlediska příběhu, symbolů, témat a motivů. Ale velmi nerada musím přiznat, že co se týče atmosféry, tak se mi ta americká verze líbila víc. Tady se pořád mluví a mluví a všichni jsou tak energičtí a nastrojení... Přijde mi, že to do velké míry ubírá tíhu tomu tušenému neviděnému podhoubí, a ani ta finální konfrontace kvůli tomu nevynikne tak moc, jak by mohla. (05.11.2017)

Obrovské překvapení z Argentiny. Na začátku filmu je film žánrově značně nejednotný a také chvíli trvá, než se divák v příběhu zorientuje. Dějová linka se poté začíná vyhraňovat a my sledujeme se zaujetím příběh jedné čtvrt století taré vraždy. Některé počáteční mrtvolné scény jsou vytřídány scénámi, které sledujeme zcela bez dechu. A závěr filmu je opravdovou lahůdkou. (14.04.2010)