Tajemství jejich očí

(CINEMA MUNDI 2010) Pro mě osobně jeden z formálně nejopojnějších filmů. Hladké přechody mezi jednotlivými žánry; precizní dávkování informací, kdy divák očekává předvídatelnou velkou pointu, ale nakonec je předchozí zasazeno do zcela nového rámce dodávající viděnému na komplexnosti; stylistická nápaditost při inscenování mizanscény a především orientaci v prostoru (několikaminutová scéna na stadionu v "jednom záběru"); tři zcela odlišné módy vyprávění, které jsou od sebe v některých chvílích k nerozlišení (současná rovina, kniha o minulosti, vzpomínky na minulost); chytré postavy otevřeně kritizující to, co by mohlo být považováno ze strany diváka za nedostatek a vůbec ironizující melodramatičnost či poukazující na nepodstatnost detektivního pátrání (protože pachatel je odhalen brzy, jde jen o to ho chytit). Je mi jasné, že tyhle nadžánrové pecky nedostávají Oscara, ale za sebe mám v kategorii Nejlepší zahraniční film jasno. P.S. Oprava: dostávají, a jsem tomu rád. (25.02.2010)

K tomuto filmu jsem zpočátku byla, i přes jeho relativně vysoká hodnocení, skeptická. Ale argentinský snímek nevidíte každý den, že, tudíž jsem se nakonec odhodlala podívat. Více méně nelituji. Je to spíše klasicky vystavěný krimi/thriller, který oplývá pár zajímavými nápady, bavila mě však ta romantická linka, jež tomu z mého pohledu dodávala trochu něco více. Líbil se mi hlavní herec Ricardo Darín. Ač jsem se místy nudila, něco mi naopak skoro vyrazilo dech. Když to vezmu kolem a kolem, moje obavy naplněny nebyly. (14.05.2012)

Během sledování filmu mi několikrát přišel na mysl Zodiac (a citát "je více způsobů, jak kvůli vrahovi ztratit život" nebo jak to přesně bylo), ale už to zmínil uživatel Matty. Je pravda, že postavy se tu a tam chovají trochu zvláštně a občas jim chybí trochu více rozhodnosti, občas k nějaké změně potřebují něco, co udělá někdo jiný. To mi trochu vadí na postavách, u kterých tak postrádám samostatnost a schopnost unést svá rozhodnutí. V tom jsem nenapravitelný a vím, že moje požadavky jsou trochu pohádkové. Ale tomu příběhu v mých očích silnější hrdina prostě chyběl. Chápu, že Espósito nemohl jít proti všem, ale své vyvolené prostě měl říct co a jak do očí a nečekat s tím 30 let. Ale to je jen jedna stránka, je tam mnoho dalších, veskrze pozitivních. Herecké výkony, kamera, výborná scéna na stadionu v jediném záběru, nebo moment, kdy Goméz jakoby mimoděk vytahuje zbraň ve výtahu, aby dal hrdinům najevo, že je nedotknutelný. Takže čtyři. (01.01.2016)

Prvních 30 minut - nuda. Druhá půlhodina - na jejím konci se konečně něco stalo! Třetí čtvrtina - vracíme se zpět do hluboké nudy, sice se něco děje, ale už je mi to jedno. Poslední úsek - rozuzlení. A na tohle jsem dvě hodiny čekal? Jděte do Prčic. ~~~ Dva vyšetřovatelé a jedna právnička (nebo co - jejich nadřízená) vyšetřují znásilnění a vraždu mladé ženy. Vyšetřování je ale dosti nesnadné, zamotané, do toho se jeden z vyšetřovatelů do své nadřízené zakouká a přítel oběti se s tím vším nechce vyrovnat. Všem se ale případ doslova zažírá pod kůži a nemohou ho ani po letech opustit neuzavřený. Divák se neustále přesouvá mezi současností, kdy vyšetřovatel začíná psát o případu knihu a znovu nad vším přemýšlí a pátrá, a minulostí, kdy vyšetřování probíhá, stejně jako vztah mezi třemi ústředními postavami. ~~~ Neskutečně, skutečně neskutečně zdlouhavě natočené, že sestříhání o celou hodinu by tomu snad jen jedině prospělo. Navíc jsem se v tom začal docela slušně plácat a zmateně se snažil luštit na co se to koukám a co se proč děje. Tohle mi ale dlouho nevydrželo a tak jsem jen koukal na obrázky a čekal, až se začne něco dít a bude finální rozuzlení. Jenže to čekání bylo táááák dlouhé. ~~~ Vrátit autorům a nechat znovu celé předělat. (01.05.2011)

Nebýt skvělého konce, tak asi půjdu s hodnocením o něco níže, ale nemůžu si pomoc. Takovou kriminálku jsem dlouho neviděl. Na začátku odhalíte veškerá pravidla hry, vstoupíte do příběhů a na konci se všechny kapitoly uzavřou. Jak by správný detektiv řekl: "Případ uzavřen." Konečně něco neokoukaného a vy si vychutnáváte příběh, neznámé herce, cizí jazyk, sytost barev apod. Režisérovi Campanellovi úspěch přeji a snad už se vymaní ze spárů seriálového režiséra, i když epizody pro seriál House M.D. by mohl točit dál. Mezitím však snad dostane nabídku na zajímavý, ryze americký film. (28.02.2010)