Nafukovacia panna

Air Doll od Koreedu pojednáva presne o tom, čoho sa tak strašne bojím. Rutina životov, neschopnosť dosiahnuť šťastie, pretože svet je uponáhlaný, pomýlený a zvrátený. Neschopnosť vytvoriť si puto so živým človekom( tí väčšinou zvyknú sklamať, alebo podviesť) vyúsťuje do meditatívnej odysei oživenej panny snažiacej sa nájsť niečo čím by sa mohla naplniť. A tým nemyslím len semenom a vzduchom. Tam, kde Koreedovi takmer dokumentaristický štýl plný statických záberov funguje - hlavne aj vďaka jeho precíznosti pri vedení postáv a schopnosti vypovedať o rôznych smutnopekných emóciach, tu nepadá na úrodnú pôdu. To je hlavne podporené žánrom. Príchuť fantasy( stretnutie so stvoriteľom považujem za jednu z najlepších scén filmu), si ale meditatívnu atmosféru nezasluhuje, hlavne v prostredí sterilného a urbanistického prostredia. Ostrý strih nesúci nás na nové miesta, do nových situácií nenecháva priestor pre väčšie stotožnenie. Samostatne silné filmové scény( opatrovanie dedka) sú zase zásluhou hereckej vyspelosti a uvedomelosti. Pre mňa niekde na polovice cesty k niečomu nezvyčajnému. Koreeda má osobnejšie a krajšie filmy. (30.08.2015)

Nádherné...neuvěřitelně jemné a drsné zároveň. Náhražka zajišťující uspokojení sexuální potřeb hledá své místo v tomto světě...asi tak jako my všichni, každý zřejmě potřebujeme čas od času vyfouknout a znovu nafouknout, abychom pochopili, v jakém úžasném světě žijeme. Pohlceni každodenním stereotypem a marností lidského snažení rezignujeme na vše morálně poctivé a naše snahy většinou končí na smetišti v pytli na odpadky, jako zde...ale stále je zde naděje a také zodpovědnost za své činy...naše životy. Klasicky lidský Kore'eda, jen toto jsem chtěl vlastně napsat... (05.07.2024)

Zaujimava sonda do zivota Japoncov, ktora sa venuje teme ich osamelosti v sucasnom modernom svete. Keby sa film venoval postave majitela nafukovacej panny, alebo aj ktorejkovek z dalsich vedlajsich ludskych postav, tak by ma zaujal ovela viac a hlavnu myslienku filmu by sprostredkoval rovnako dobre. Sledovat to cez osud nejakej nafukovacej panny ma vobec nebavilo pretoze som sa nevedel do nej vcítiť a to napriek tomu, ze ju hra moja oblubenkyna Du-na Bae, ktora sa neraz vo filme odhali. Ale chapem, kedze je to podla existujucej manga predlohy, tak to muselo byt o nej. Lenze na mna to posobilo az prilis infantilne japonsky. (07.05.2012)

Jak to, že ten mužík (Icudži Itao), který se hned v prvních scénách představí jako úchyl sexuálně posedlý panenkami, působí často tak sympaticky a hoden soucitu? Jak to, že tak zvrácený příběh plný bizarních sexuálních scén ve svém zbytku může působit tak lahodivě poeticky a kouzelně? Protože Japonsko = jiný svět a jiná dimenze... A jak to, že tak skvěle vedený film s neotřelým námětem se opět, v rukou dalšího ze slavných japonských tvůrců současnosti, promění posledních 20–30 minut v jednu bizarní šílenost plnou nihilismu, extrémních zvratů, tekoucí krve i několikanásobné porce oněch úchylností? Protože Japonsko = jiný svět a jiná dimenze... Někomu takový film může plně sednout jako celek, za mě škoda přeškoda toho přerodu v téměř jiný film v okamžiku, kdy už po dvou třetinách mírně přestávalo kouzlo atmosféry Nafukovací panny fungovat, protože navzdory tomu, jak mě první scény vylekaly, se mi tahle nevšední love story velké oživlé panenky hodně líbila, stejně jako výkon hlavní herečky (Du-na Bae) s proměnou od živé panenky po zralejší mladou dívku i rozjímavá poetická atmosféra ve jménu radostí z obyčejných věcí, setkání či scenérií nočního Tokia; zajímavým je určitě i „filmové“ prostředí DVD půjčovny. Škoda přeškoda, protože v právě tak poeticky fantaskním filmu bych určitě přivítal odlišné vyústění, které by nezničilo veškeré předchozí kouzlo a nepřešlo by do trpce vyhroceného bizáru. [70%] (27.01.2024)

Nafukovacia panna mohol skončiť ako zaujímavý bizár, ktorý by mal potenciál sa stať kultom, avšak Kore´eda prispôsobuje tému svojmu autorskému cíteniu a tak tu máme vzťahovú drámu, festivalovú artovku, stále však s príjemnou atmosférou, občas reznutej melanchóliou, a nakoniec aj trochu toho bizáru. Kore´eda však nezabúda, že jeho film musí mať myšlienku a že primárnym cieľom je ju správne predať (nielen) svojmu publiku. Že sa zameriava na japonskú spoločnosť neznamená, že by západný divák nepochopil, o čom je reč a že až tak rozdielne problémy vo vzťahoch a v našich moderných, ale často osamotených životoch, neriešime. (08.02.2024)