Amer

Tenhle snímek čerpá z nejlepší estetiky a postupů starých giallo snímků a z argentovské hry světel, stínů a barev z jeho vrcholných děl (Suspiria, Inferno). Vyznačuje se zejména precizní, vytříbenou, geniální kamerou a to vše je převedené do sytě barevného moderního provedení. Filmová rovina sleduje dívku, její pubertu a dospělost a vždypřítomnou konfrontaci s různými zdroji ohrožení a strachu, které jsou úměrné jejímu aktuálnímu věku. Dějová rovina takřka absentuje, dialogy taktéž, jedná se o vytříbeně pocitovou záležitost, vizuální a sonický experiment, který výše zmiňovanou estetiku povyšuje na nosný prvek filmu. Některé filmové postupy můžou zároveň i odkazovat na zmiňovaného Grandrieuxe (minimum dialogů, roztřepená kamera, všudypřítomný neklid), ale zatímco ten pracuje zejména s chladnou syrovostí a existenciální tísní, tento snímek v sobě nese značnou dávku hravosti, všudypřítomného erotična a fetišizace vizuální a sonické stránky. Je to opravdu pastva pro oči (zejména několikerá snová zobrazení temnoty) a taky sonický orgasmus - zvuky - ach, do detailu je vše slyšet - vrzání kožených rukavic, kroky, hořící cigareta, doutnající uhlíky, prsty třoucí se o kůži, drnkání hřebenem o rty a zuby (u toho jsem se málem udělal, hehehe :-) ), skřípání břitvy o zuby, šplouchání vody a nepřeberná řada dalších. Rozhodně se ovšem nejedná film, který nadchne každého. Kdo čeká klasické filmové vyprávění ten bude zřejmě vysoce zklamán. Ale jinak je to fakt pecka. 10/10 (14.02.2011)

Ojedinělá záležitost a vlastně i půlnoční dárek k mým narozeninám. Amer je naprosto fascinující artovka, která se vymyká všemu doposud viděnému. Snímek je to nesmírně dráždivý, útočící na všechny divákovy smysly, a emočně ždímající. Člověk jen těžko odtrhává oči od těch krásných obrazů, barevných kompozicí a erotického dusna, co díky všem slastným detailům dokáže vzrušit. A do toho tu hraje (ona tedy většinou nehraje, ale když už, tak je to bomba - viz úvodní a závěrečné titulky) absolutně výborná hudba, těžce připomínající Morriconeho a Ciprianiho práci. Jedinou chybičku bych viděl v tempu: to atmosférické peklo z první třetiny totiž bohužel nevydrží, prostředek úplně uhne, a napětí docupitá až v samotném závěru. P.S. Aha, tak soundtrack se skládá z pecek těch největších borců, jako byli právě Morricone nebo Nicolai. Hmmm... (03.01.2013)

BITTER - "First, our way of driving the narration is sensitive. As the theme is the discovery of the body, of desire, of sensuality, it was important for us to try to communicate the sensations of the main character (Ana) to the audience, to try to make the audience understand the story as if the viewer was in the character’s skin. We would like that the spectator follows the subject of the film by this sensitive driving of the story. Second, our way of driving the narration is playful. We like to play with the cinematographic tools to give the images a rich polysemic value, to have different levels of reading. So, for us, the audience has to take his place in the movie by this open way of seeing the film." [==] "In AMER, we’re using the giallo’s language to speak about the discovery of body, desire and sexuality of a girl. It’s not a detective story, it’s the intimate portrait of a girl with her fears and desires... and what could be more appropriate to talk about “fear and desire” than with giallo’s iconography?" - END (06.03.2011)

Estetika gialla dokonale koncentrovaná v dokonalé formě dalece převyšující všechny filmy Fulciho, Argenta a spol. Vyprávění je v tomto žánru především nosná konstrukce, kterou Cattet a Forzani minimalizovali a vyprázdnili na základní vzorec, který naopak vrchovatě naplnili vizuální slastí. Podobně, ale ne takto radikálně, funguje i Tarantinův Kill Bill nebo Rodriguezovo Machete. Ti ale stále zůstávají na půli cesty mezi narací a vizualizací, zatímco Amer přináší jasné gesto směrem k čisté esenci slasti. (02.08.2011)

Úúúúúúúžasnééé!!!! Grandiozní!!!! Geniálníí!!! 100%ní "oslava" Italského filmového směru "giallo" v tak netradičním provedení, že běžného diváka ubíjí a ...ehm ... jiného diváka přivádí do extáze ... Ten film je sice vizuálně povedený, ale viděl jsem mnoho lépe provedených. Co jej ale dělá hororem v pravém slova smyslu, tak je "voyaerká" práce kamery na detail a to často detail nepříjemný, často až otravný a dráždivý. Celý film v podstatě dráždí a provokuje svými velice netradičními výjevy a nenechá divákovy nervy v klidu. Stejně tak zvukově dráždí často jako šustění polystyrenu apod. Když se zdá pak že diváka unudí k smrti (měl jsem také tento pocit samozřejmě), příjde závěr a ten je tak grandiozní, odporný a zvrácený, že si divák PARADOXNĚ oddychne ... Samotný akt, kterého se celou stopáž obáváme, tedy násilí, se stává uvolněním jako po dlouho oddalovaném orgasmu ... Celý film dráždí silně erotickým nádechem, je vidět, je slyšet a je i "cítit" (tím myslím čichové smysly). Samozřejmě pro běžného diváka se jedná o náročný artový nesmyslný slepenec. Pro výjimečného, nadaného, okrajového a extrémně vnímavého diváka (...abych se o sobě tak nelítostně vyjádřil ...) absolutní SKVOST!!! (03.04.2011)