Votrelec ³

Po fenomenálním úspěchu Cameronových Vetřelců bylo v podstatě jasné, že nás třetí díl nemine, a bylo jen otázkou času, kdy se natočí. Jak už to ale někdy chodí, stalo se třetí pokračování Vetřelce obětí zmatků v produkčním studiu, námět se přehazoval z ruky do ruky, odmítnutých scénářů se plnily celé šuplíky a z oslovených režisérů by se dal sestavit gospelový sbor. Aby film nakonec vznikl, musela se do toho jako spoluproducentka vložit Sigourney Weaver, které začaly docházet peníze na provozování vlastních divadelních aktivit. Tím ovšem jenom přibyli další lidé, kteří do všeho kecali, takže film se rozhodně nerodil lehce. Volba režiséra nakonec padla na Davida Finchera - ani ne tak proto, že byl považován za velký talent, jako spíš proto, že byl jako začínající režisér patřičně levný. Aby se ušetřilo, nechal se hned v přistávacím modulu zařvat hrdina z Vetřelců a Cameronův dvorní herec Michael Biehn, protože měl coby nová hvězda příliš vysoké nároky na honorář. Šetřilo se na výpravě a na filmu je to přes veškerou Fincherovu snahu konec konců vidět. Vetřelčí trojka není velkofilm, na kterém by byl vidět obří rozpočet, ale spíš komorně laděný snímek, který to, co chybí na výpravě, musí nahradit chytrostí. A ono se to kupodivu daří, protože Fincher opravdu umí. A tak bombastické triky nahrazuje šikovnými střihy a rafinovanými záběry kamery. Atmosféra filmu v žádném případě nechybí, je ale je zásadně odlišná od toho, co svým divákům servíroval Cameron či Scott. Tam, kde se Fincherovi nedostává peněz, pomáhá si pesimistickým příšeřím a hrou stínů. Akční válečné drama podle Camerona se nekoná, ale Fincher umí dokonale navodit pochmurnou náladu, napětí a hororovou předtuchu blížícího se neštěstí. Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale to pozitivní přece jen převažuje. Film je o trochu slabší než předchozí dva díly, ale rozdíl je na podmínky, za kterých snímek vznikal, jen nepatrný. Ve Spojených státech bylo jeho uvedení dost velkým propadákem, fanoušci nemohli přenést přes srdce smrt malé Newt, smrt Ripleyové na konci filmu a vůbec čekali po předchozí akční smršti zábavu z jiného soudku. Třetí díl Vetřelce, to je především chytrá filmařina, dobré herecké výkony a hororová atmosféra, za kterou by se nemuseli stydět ani mnohem zkušenější režiséři. Celkový dojem: 90 %. (09.12.2007)

Napotřetí už se malinko schyluje k poklesu kvality, ale stále si ještě série hájí seriózní nádech. Jestliže byla dvojka vetřelců plná, zde se dospělý jedinec objeví jeden jediný. S tím zákonitě přichází méně akce a divák namlsaný z předešlé strhující bitvy se cítí trochu nenaplněn. Tedy alespoň tak to je v mém případě, trojka se nenese ani v atmosferickém duchu jedničky. Ale rozhodně se nejedná o tuctovou záležitost. Film má své kouzlo, i když se zdá mírně bezbarvý. (22.08.2006)

Byl jsem hodně zvědavý, jak se Davidovi podaří navázat na předchozí díl, no a myslím, že se mu to podařilo velice dobře a vcelku nenásilně (co je mi do ostatních postav původních Vetřelců, já fandil Ellen ;-)). Je fakt, že triky a efekty nejsou tak propracované, jak v minulém dílu, ale výtečná kamera a střih menší nedostatky dokázaly docela dobře zakrýt. Určitě hodně zajímavá je atmosféra; z té původní zde moc nezbylo, ale Fincher ji dokázal nahradit novou, trochu jinak temnou a napínavou. Narozdíl od dvojky se mi ale hodně líbil konec (z hlediska celkového rozřešení samozřejmě, ne z pohledu fanouška hlavní postavy :-)). Viděl bych to na slabší 4*. (02.09.2009)

"You've been in my life so long, I can't remember anything else." Na jednu stranu oceňuji, že každý ten film vykazuje snahu odlišovat se od svých předchůdců, ale na druhou stranu je trochu rušivé (legrační), jak vždycky zařvou všichni kromě jedné a začíná se pokaždé s novým setem postav. Třeba konkrétně tady, poté, co jsem si ve Vetřelcích prožila emocionální traumátko a byla za ně odměněna shledáním "matky a dcery", schytám okamžitě ránu do zátylku ve jménu "facehugger ex machina" a můj divácký zážitek je tím velmi silně narušený, i když to vlastně nepramení z tohohle filmu samotného, ale z jeho okolností. Já osobně bych na následné truchlení potřebovala celý další film, abych se s tím vyrovnala, ale to tady nepřichází v úvahu, protože se jedná jenom o předehru pro jiný příběh. Déšť hořících vězňů byl celkem působivý, stejně jako rybí oči doktora Clemense. (19.11.2014)

Fincherův debut, jeho rukopis je už i tady jasně čitelný - hlavní pocit z filmu je marnost a deprese. Parta lidí (navíc odpad společnosti) odsouzených k smrti na bezútěšném místě, to byla pro Finchera skvělá příležitost k vytvoření své první depky. Nemyslím, že by ten film byl takový průser, jak se často říká. Má svou atmosféru a závěrečná honička je docela originálně a dynamicky natočená. Záběry z pohledu vetřelce tu myslím, ještě předtím nebyly. (16.07.2003)