Život po životě

Nízke hodnotenie tohto Eastwoodovho filmu ma dosť prekvapuje. Samozrejme nieje to Grand Torino ani Výmena či Milion dolar baby, ale film je podľa mňa urobený kvalitne. Úvodných 10 minút a vlna tsunami sú neuveriteľné. Na domácom kine som mal pocit, že zoberie aj moju obývačku. Celá táto scéna je výborná, desivá, dokáže diváka neuveriteľne navnadiť a čo je podstatné, vyzerá skutočne reálne, narozdiel od Emmericha či M. Baya. Aj keď takého adrenalínu sa už nedočkáme, Eastwood rozdáva emócie na všetky strany. Clint obsadil film skutočne výborne, každý herec, herečka má niečo do seba a všetky tri dejové linky sú kvalitatívne vyrovnané. V závere sa príbehy pretnú a spoja film v krásny celok. Film je naozaj plný malých, ale zaujímavých scén, ktoré dokážu diváka dojať. Mnoho užívateľov píše ako ich film nudil, no mňa ani sekundu. Možno je to aj tým, že mi párkrát visel život na vlásku... Zvlášť si to cením v prípade, keď je film z väčšej časti konverzačný. Dokonca ani M. Damonove "spojenia" neboli trápne. Možno preto, že boli krátke a určite zaúčinkovali aj slová chlapcovi " Neboj sa, neuvediem ťa do tranzu ani podobné kraviny, len sa ťa na chvíľu dotknem". Eastwood natočil krásny a dojímavý film. Neviem či je viac o smrti či o živote, ale pozerá sa na to príjemne. Mne osobne Clint opäť potvrdil svoje výnimočné režisérske schopnosti a nepíšem chvály iba preto, že ho točil Eastwood. Mne to sadlo. 80%. (22.07.2011)

To si snad, milý Clinte, děláš prdel ze všech svých příznivců. Podobný fantasmagorický bláboly bych čekal možná od Šajmalana, ale rozhodně né od Eastwooda. Film je složenej ze třech různejch příběhů, který jsou jeden nudnější než druhej, a nemaj spolu žádnou souvislost. V posledních cca 20 minutách se příběhy poněkud neobratně začnou spojovat dohromady, což působilo jako deus ex machina. Dávám jednu hvězdičku za celkem efektní vlnu na začátku filmu. Zbejvající 2 hodiny jsem vyloženě protrpěl, ale očekával jsem aspoň nějakou úžasnou pointu, takže jsem to nevypnul. A vono hovno. (31.03.2012)

Zajímavej námět, ale to je bohužel asi tak všechno, co z toho Clint vytřískal a tak se z toho u mě stává jeho nejslabší film, i když nemůžu říct, že by mě vyloženě nudil, nicméně za dvě hodiny se nestane téměř nic zajímavýho, když pominu parádní tsunami na začátku, za který by se nemusel stydět ani katastrofickej film, a ty tři na sobě původně nezávislý příběhy jdou tak dlouho samy, až jejich propojení je skoro zbytečný a samy o sobě nejsou zajímavý. (27.02.2011)

Tři lidé se svými příběhy o posmrtném životě. Od Eastwooda nejde očekávat podobně gradující a depresivní drama jako je iñárritův trojlístek, ale rozhodně má k tématu co říct. Daří se mu to nejen díky slušným dialogům, které nenudí a i přes svou "klišé" pózu jsou smysluplné, čemuž pomáhají samozřejmě i velmi dobří herci. Působivé úvodní tsunami vystřídají jen malé vlnky na filmovém moři zbylých dvou hodin filmu, ale jako divák jsem byl spokojen. Když už ne příběh, tak kvůli skvělé kameře a nasvícení scén (přechody ostře bílé do stínů reflektují samotný "další život" velmi často a přitom vůbec neruší) stojí Hereafter za to. PS. zajímavé, jak filmy s tématikou smrti jsou podobně odmítány jako knihy v tomto filmu:) (02.03.2011)

Jednou tam musíme všichni. To si řekl Clint Eastwood a natočil film o lidech, kteří zažili setkání se záhrobím. Ocitnout se na druhé straně je téma fascinující, ale Eastwood ho doslova prohospodařil za vydatného přispění ledabylého a povrchního scénáře Petera Morgana. Matt Damon hraje muže, který po operaci v dětství získal psychotronické schopnosti. On to však nebere jako dar, ale jako prokletí. Dokáže navázat spojení se zemřelými, promlouvat s nimi a jejich vzkazy předávat jejich živým příbuzným. Stačí mu na to jen chytnout živého člověka za ruce, a hned je spojení s nebožtíkem navázáno. Jenže to je za dvě hodiny asi ta nejdramatičtější scéna, jakou ve filmu uvidíme. A rozjezd s vlnou tsunami je přitom tak slibný a je to nejlépe natočená katastrofická scéna, jakou jsem kdy ve filmu viděl. A pak už nic. V klinické smrti se asi ocitla i většina herců na place. Damon hraje, jak kdyby ho opakovaně v karavanu probírali a polévali studenou vodou po bujarém večírku a on si protíral obličej a před budícími asistenty říkal " aha, jo já vím, já bych chrápal až bych brečel, ale musím jít hrát". Bryce Dallas Howard, která už dávno neplatí za ošklivku a dceru ošklivého režiséra sice hraje ze všech nejlépe, ale výskyt její postavy je záhadnější, než to co nás čeká po smrti. S rovnými vlasy a nalepenými řasami připomíná modelku, která krátce nevysvětlitelně navštíví kurzy vaření, kde se seznámí s Damonem, a ten pak s ní udělá seanci, a ona pak stejně nevysvětlitelně z filmu zmizí a už o ní nepadne jediné slovo. Cécile De France jsem v roli moderátorky posedlé zážitkem z klinické smrti ani nepoznal a hlavně její postava byla neskutečně otravná a jen brzdila děj. Další postavy byly tak hrozné, že nemá smysl se o nich rozepisovat s čestnou výjimkou Jay Mohra, který psychotronikova bratra hrál dost přirozeně. Tempo filmu bylo ubíjející a přesně symbolizovalo vláčně se pohybujícího Eastwooda tentokrát (díky bohu) jen za kamerou. Tam asi v přestávkách trénoval skoky do rakve, a proto si usmyslel na sklonku života natočit film s tématem o životě po životě. Jenže vůbec nic v něm neřešil, nic jsem se nedozvěděl, zajímavé téma to nikam neposunulo a přišlo mně, že film se věnuje všemu, jenom ne a ne se s vervou pustit do toho hlavního. Na co pak tento film vznikl?! A ani se už nedivim, že propadl a naopak se divím, že soudnosti pozbyli Spielberg s Marshallem jako producenti. Povrchnější a nudnější film obsahující jednu vynikající, a tak trochu samoúčelnou scénu se tsunami, se jen tak nevidí. Pane Eastwoode jen tak dál. Točíte krásně povrchní filmy na usnutí. Nasedněte do toho Vašeho Gran Torina a odjedtě už někam do prdele. 40% (10.03.2011)