Klub bitkárov

Asi nejlepší filmová metafora o vyhořelosti tohohle (západního) světa a jeho odtržení od kořenů (lidské ztráty našich zvířecích pudů a přírodního v nás) a o krizi role současného muže v západní společnosti. Na podkladě - Pozor spoiler ! - schizofrenického rozdvojení osobnosti (která umožňuje Fincherovi tak efektní pointu) brilantně rozehrává příběh o moderním městském člověku, jenž si v sobě nese tisíciletou zkušenost předků, kteří uspokojovali své zvířecí pudy a adrenalin si do krve vháněli lovem, bojem a dennodenním zápasem o vlastní přežití, z čehož ovšem západnímu měšťákovi (muži) zbylo pouze sezení u ,,adrenalinových" sportovních pořadů a ,,vzrušující" popíjení piva... Přebytek nevybitosti a nespokojenost s takovýmhle světem řeší hlavní hrdina tím, že za asistence svého archetypálního alter ega začne vyhledávat adrenalinové aktivity, zejména všeliké bitky a souboje, z čehož nakonec pramení jeho úsilí o ustanovení pravidelné sešlosti podobně postižených mladých mužů a ustavení ,,klubu rváčů". Nedílnou součástí řešení této neudržitelné situace je vznikání podprahové zóny odporu a utváření drobných ohnisek ,,občanské neposlušnosti". Ve své podstatě velmi levicový až anarchistický film, který ale přesně popisuje problém mladých městských ,,jupíků". Chyba je totiž v systému. Bravurní a velmi efektní režie, skvělí herci, geniálně postižené podpovrchové téma této doby a tohoto světa. Rána do černého...ta podpovrchová vyprahlost civilizace, jejíž příslušníci již dosáhli všeho, mi silně narušila integritu spokojené životní sebereflexe... Vynikající adaptace kultovního románu Chucka Palahniuka, podvraceče systému... (30.01.2007)

Po Fincherově "Sedm" můj druhý nejlepší film, jaký jsem kdy v životě viděl (TOP 2). Stejně jako u "Sedm", na filmu zbožňuji naprosto vše ... Příběh, herci, děj, konec, atmosféra, triky, kamera, hudba, hlášky, vychytávky, humor, filosifický odkaz na dnešní společnost ... Naprosto vše je téměř dokonalé!!! Fincher je mistr režisér a umělec. Překonat jej může jen on sám ... Točí filmy přesně podle mého gusta, filmy, které můžu vidět dvacetkrát a stále se mi budou líbit jako na poprvé ... Navíc v případě "Klubu rváčů" vždycky po dalším shlédnutí objevím nějaký nový detail, nebo mi doklapne nějaká maličkost. Je to neuvěřitelně vypiplané dílo, s mnoha vtipnými detaily a odkazy ... Dokonalé a geniální!!! (23.01.2008)

VAROVÁNÍ: KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILER Schizofrenie sem, schizofrenie tam, došlo mi, jak je to ve skutečnosti s Tylerem, ale spíš než aby mi to otevřelo oči, mě napadlo, proč si tuhle hovadinu nemohl Fincher odpustit. Už pomocí poblikávání Pitta během filmu a dalších "znamení" mě totiž napadalo, že by to "takhle nějak mohlo být", ale doufala jsem, že se pletu, protože pointu celého filmu jsem viděla někde jinde. Mám ráda filmy s podobně realistickým násilím, zvlášť, když je takhle hezky vykreslený. Ne, že bych si nějak libovala v uřezaných hlavách na filmovém plátně, ale undergroundové, gangsterské a podobné filmy jsou prostě mou krevní skupinou. Jenže tady to Fincher trochu přehnal. Na jedný straně vytvořil efektní podívanou, na té druhé pro mě příběh vyzněl naprosto do prázdna. Na podobné téma už jsem viděla mnohem zajímavější dílka; kvůli nespoilerování informací i o dalších filmech je ale radši vyjmenovávat nebudu. (01.09.2007)

Hnusný film. Ale zároveň vynikajúci . Tento film mi naozaj zmenil život a púšťam si ho vždy keď 1. nemôžem spať, alebo 2. mám chuť niekomu napráskať alebo 3. keď v IKEA rozmýšľam ktorý kuchynský servis najlepšie vystihuje môj charakter. Marlu som zatiaľ nestretol ale snáď sa podarí. Norton je jasne lepší než Pitt, ale ani ten sa rozhodne nestráca. .... keď vidím ten koniec som rád že to šlo do distribúcie pred 11.9. :-) Po prečítaní knihy môžem len konštatovať, že i keď veľa vecí bolo zmenených , "ducha" knihy to vystihlo perfektne. V mojom svete stopuješ losa vo veľkom kaňone okolo trosiek Rockefellerovho centra.....I hope it´s coming soon. (10.02.2004)

Jeden z nejchytřejších hollywoodských filmů 90. let, způsob podání přiběhu očima rozdvojené schizofrenní osoby se mi jeví jako velmi originální prostředek, který přímo přebírá funkci narace a záměrně tak mate diváka (nespolehlivý vypravěč). Film poté ještě osciluje na několika dalších rovinách, tu nejnápadnější vidím v promyšlené strategii Fight Club představit jako něco mezi hollywoodským trhákem (herecké obsazení) a tak trochu nezávislou brakovou postmoderní hříčkou. Předlohu jsem nečetl, takže nevím, jak přesně Palahniuk knihu konstruoval a to se mi knižní vydání již nějaký ten pátek válí doma na poličce. (10.05.2007)