Klub bitkárov

Pokud jde o Chucka, jsem Faidřiny vlhký kalhotky. Jedná-li se o Davida, jsem Faidřino dobrovolně znásilněné blazeované vědomí, že čemu bych se v šestnácti možná ukláněla až pod zem, je o desítku let později skvěle natočená, odehraná a vcelku zábavná... póza. Která zůstává pózou až do závěru bez ohledu na to, že ten se autorovi předlohy zamlouval víc než jeho vlastní. I když slova anarchie, cynismus a nihilismus skloňuje i v neexistujících pádech, film mi na rozdíl od knihy nenabídl skličující poznání, že i zdánlivé osvobození je jen hryzání se do vlastního ohonu, a otevřel mi dveře dokořán, místo aby mi je se škodolibým zachechtáním přibouchl před nosem. A to mi sem krutě nesedí. Protože bez ohledu na to, co si jistí publicisté myslí, některé věci nebyly nikdy cool. Ani před 11. zářím. (18.05.2011)

Tak na film jsem byl jednak zvědavý kvůli režisérovi Fincherovi, jednak kvůli Nortonovi. Ale zatímco Norton podal fenomenální výkon, u Finchera to konstatovat zcela nemůžu. Čekal jsem 5* snímek, jenže ten Nortonův schizofrenismus (nebo co to bylo za duševní nemoc) občas moc neseděl (viz např. ten pohled kamery, jak se Jack sám vláčí po podlaze) a navíc se mi nechce přijmout ta myšlenka, že zde opravdový Tyler Durden (Pitt mě svým výkonem příjemně překvapil) z masa a kostí vůbec nebyl (podobně jako William Hurt v Mr. Brooksovi). Opravdu bych rád hodnotil plným počtem, ale zatím to vidím jen na 4* s tím, že nato někdy znovu kouknu a popř. upravím hodnocení. (08.07.2008)

Znechuceni nad konzumní společností, potřebou nepotřebného a ztracených nadějí, jsou dva nebo jeden ?!. Temná i komediální atmosféra podbarvena dobře vybranou hudbou. Film, který si bere na paškál nejen IKEU, ale celou společnost. Místy, až přehnané, hlavně ke konci film nabírá zajímavého spádu, který mohl být řešen o něco lépe, ovšem atmosféra je vykreslena bravurně a pointa filmu je bezvadná. Téměř samá chvála. Ending Song. 85% (16.02.2009)

Tak už můžu umřít, viděla jsem Fight Club! Závěrečné titulky v čele s úžasnou písničkou "Where Is My Mind" doznívají a já se cítím trochu jako ti chlapi, co si ve filmu dávali po hubě. Neskutečně to bolelo, ale mé zvrácené části se na tom cosi líbilo. Co to je, na to ještě budu muset přijít. Fincher umí vytvořit jedinečnou mysteriózní atmosféru s originálními krásnými záběry, zapamatovatelnými hláškami a samozřejmě skrytou pointou. A když tomu vévodí klasicky výborný Norton, tak je to teprve něco. Jenže já se k valné většině, která Fight Club oslavuje a doporučuje na každém rohu bohužel nepřidám. Co na tom, že film naráží na lidskou potřebu násilí, konzumní společnost, která kupuje nepotřebné sračky a dělá práci co nenávidí, nebo na to, jaké jsou lidi ovce, stačí si udat pravidla a nějaký zajímavý název a klidně vám vyhodí barák do povětří, když příběh stojí za prd? Tedy, ne tak docela - začátek, kdy se Nortonova postava potýká s nespavostí a chodí do různých podpůrných skupin nebo se setká s Marlou (Úžasná Bonham Carter, sice to není žádná kráska, ale to charisma!) je vážně hodný pěti hvězd. Jinak mě to příliš nechytlo. Svůj účel - tedy to, že o filmu budu dlouho přemýšlet - pravděpodobně splnil, ale já chci po filmu zajímavý příběh po celou dobu, ne jen brilantní skrytou myšlenku a překvapivý konec... (20.09.2012)

Na tento film sa vopred vyzbrojte termoskou silnej kávy, nenechajte sa vytočiť v práci a hlavne sa doň ponorte s dobrou náladou, pretože Fincher si tentokrát pripravil ťažké sústo a za utrpené následky na divákovi neručí. Jedna depka za druhou, dokonale nabúraný systém ľudskej osobnosti, duševné trosky čerpajúce silu z krvi, bolesti, utrpenia. Ťažký námet, avšak jeho spracovanie sa podarilo na výbornú. Fincher je majstrom hrôzy a ľudskú dušu roztriešti na márne kúsky. Máte pocit, že to formálne i obsahové dusno, do ktorého ste vtiahnutí, dokážete vydržať bez väčšej psychickej ujmy na zdraví? Prečo som po vzhliadnutí tejto snímky nadobudla pocit, že mi Fincher rozbil dôkladne vybudovanú psychickú rovnováhu? (18.02.2009)