Klub bitkárov

Jeden z nejchytřejších hollywoodských filmů 90. let, způsob podání přiběhu očima rozdvojené schizofrenní osoby se mi jeví jako velmi originální prostředek, který přímo přebírá funkci narace a záměrně tak mate diváka (nespolehlivý vypravěč). Film poté ještě osciluje na několika dalších rovinách, tu nejnápadnější vidím v promyšlené strategii Fight Club představit jako něco mezi hollywoodským trhákem (herecké obsazení) a tak trochu nezávislou brakovou postmoderní hříčkou. Předlohu jsem nečetl, takže nevím, jak přesně Palahniuk knihu konstruoval a to se mi knižní vydání již nějaký ten pátek válí doma na poličce. (10.05.2007)

„I am Jack's smarting revenge.” Mistr napětí, David Fincher ve vrcholné formě, z rukávu vytahující eso v podobě myšlenky Boj osvobozuje tělo a duši. Intelektuální scénář pohybující se na široké škále kontrovezních témat, hereckým koncert nejvyšší jakosti a nehorázně chytlavý vizuál. Klub rváčů je pro nové tisíciletí stejně podstatný film, jako Matrix bratři Wachowských. Režisérův opus magnum! (22.02.2008)

Kvalitne naložený chaos.............. Soundtrack The Dust Brothers : 1. Who Is Tyler Durden? [5:03] ,2. Homework [4:37] ,3. What Is Fight Club? [4:43] ,4. Single Serving Jack [4:14] ,5. Corporate World [2:42] ,6. Psycho Boy Jack [2:57] ,7. Hessel, Raymond K. [2:49] ,8. Medula Oblongata [5:59] ,9. Jack's Smirking Revenge [3:58] ,10. Stealing Fat [2:21] ,11. Chemical Burn [3:35] ,12. Marla [4:22] ,13. Commissioner Castration [3:06] ,14. Space Monkeys [3:24] ,15. Finding The Bomb [6:45], (01.03.2011)

Pokud jde o Chucka, jsem Faidřiny vlhký kalhotky. Jedná-li se o Davida, jsem Faidřino dobrovolně znásilněné blazeované vědomí, že čemu bych se v šestnácti možná ukláněla až pod zem, je o desítku let později skvěle natočená, odehraná a vcelku zábavná... póza. Která zůstává pózou až do závěru bez ohledu na to, že ten se autorovi předlohy zamlouval víc než jeho vlastní. I když slova anarchie, cynismus a nihilismus skloňuje i v neexistujících pádech, film mi na rozdíl od knihy nenabídl skličující poznání, že i zdánlivé osvobození je jen hryzání se do vlastního ohonu, a otevřel mi dveře dokořán, místo aby mi je se škodolibým zachechtáním přibouchl před nosem. A to mi sem krutě nesedí. Protože bez ohledu na to, co si jistí publicisté myslí, některé věci nebyly nikdy cool. Ani před 11. zářím. (18.05.2011)

Myšlenkový labyrint. David Fincher usedl do režijního křesla s pozlaceným opěrákem s halucinogenně prošitým vláknem, kde s okamžitým usednutím se začal vítr obracet. Daleko před tím, než se Fincher chtěl vracet Zodiacem do škatulky temného thrilleru, vybavil si knihovničku ultimátím dílem Chucka Palahniuka. Svéráznou beletrii, postmoderní duchem i stylistikou převedl film, který pojednává o zdánlivě běžných věcech. Kdo by ostatně někdy nemohl usnout? Těžko se určuje, kde končí realita a začíná halucinace v každodenní rutině v pohlcení Edwarda Nortona s Bradem Pittem a Helenou Bonham Carterovou v dramatu s kterým jsme v kontaktu po celých 140 minut. Sofistikovaný snímek, který mě uchvátil a mám chuť' se už nikdy neprobudit. (12.11.2011)