Hra

David Fincher je talent s fantastickou tvůrčí vizí, kterou v devadesátkách, a nejen v nich, dokázal přetavit ve velmi atmosferický film, který s člověkem hezky po fincherovsku manipuluje a na konci uzemní. Jeden z mnoha legendárních filmů 90.let, které by měl vidět každý filmový fanoušek...9o% (14.06.2014)

Nepřiznaný spin-off Gordona Gekka z Wall Street a civilnější verze cronenbergovských thrillerů Videodrom a Existenz. Scenáristický tandem Ferris/Brancato se po řadě béček a průměrné Síti vybičoval ke krásně paranoidnímu scénáři, který Fincher natočil s luxusním vizuálem a tísnivou atmosférou jemu vlastními a Douglas v hlavní roli sálá arogantním charizmatem a jako morousovitý bankéř je nucen (velmi doslovně) opustit svou komfortní zónu a padnout na dno. Ano, celou dobu se vkrádají pochyby, že to nebo tamto se snadno mohlo nepěkně zvrhnout, ale ten film mě od prvního zhlédnutí v kině baví (dokonce víc než Sedm) a jsem ochoten to ignorovat. (29.05.2016)

Večer strávený sledováním Hry byl sice velmi příjemný, přesto tento film řadím mezi slabší kousky Davida Finchera. Novodobý mistr thrilleru postavil svůj film na dá se říct velmi podobném leitmotivu, který o pět let později zpracoval Joel Schumacher v Telefonní budce, od zmíněného filmu se však Hra výrazně odlišuje větší rozmáchlostí, větším důrazem na hru s divákem a bohužel i větší jednorázovou efektivností, jenž je zde budována na úkor uvěřitelnosti. A to je zlé, neboť divákova nedůvěra v možnost, že by se něco takového mohlo opravdu stát ho podvědomě nutí k bagatelizaci myšlenkového podtextu, který zůstává až příliš skrytý pod blyštivým formálním nátěrem. Ale je fakt, že Fincher je skvělý natěrač ;-) (25.02.2008)

Určitě mám dlouhá léta budovanou slabost pro velké filmy Michaela Douglase z 80. a 90. let a Fincherova Hra patří mezi vrcholy této skvělé epochy. Kdo by odolal napínavým thrillerům, ve kterých Michael prakticky nesleze z plátna? Parťáky mu jsou Sean Penn a Deborah Kara Unger, téma je dobově poplatné v mnoha ohledech a je to celé velmi příjemné. Takovému požitku nelze odolat. (10.09.2022)

Ano, přesně takového Finchera mám rád! Dva roky po filmu Se7en a dva roky před snímkem Fight Club dokázal zrežírovat film, který vás až do samotného závěru nechá na pochybách co je skutečné a co není. Všudypřítomná paranoia, v tomhle je Fincher králem. O to víc mě mrzí, že jeho poslední filmy, byť byly nadprůměrné, už zkrátka a dobře nejsou to pravé ořechové. Nezlobte se na mě, ale prakticky kterýkoliv (lepší) hollywoodský režisér mohl natočit Buttona či film o Facebooku a rozdíl by byl jen minimální. A ke všemu se Fincher rozhodl ztratit pár let svého života s remakováním filmů, které remaky nepotřebují (Millenium Trilogy). Ze současného Finchera je mi celkem smutno, možná i proto jsem opravdu ocenil tento skvělý film, ve kterém Michal Douglas exceluje, stejně jako Deborah či Sean. Zkrátka a dobře, o tomhle filmu jsem hodně slyšel a bál jsem se, že mě zklame. Nestalo se. Druhé zhlédnutí bude lahůdkové, tomu věřím. 100 %. (18.10.2012)