Wonder Woman

Rozhodně jsem se u toho necítila tak trapně jako u Batman vs Superman a celkově mi Wonder Woman přišel jako neškodný film. Ve filmu se najde pár parádních momentů (prakticky celá první část je hodně fajn). Jeden z největších záporů pro mě byla délka, film by opravdu o takovou půlhodinku potřeboval prostříhat. No a bohužel, vlil Zacka Snydera je až moc patrný a já si nemůžu pomoct, mě celá ta Snyderovská akční stránka už vůbec nebaví. Je to pořád stejné, čili naprostý digibordel, kde všechno vybuchuje a vy se v tom snažíte najít smysl. Záporák taky vzbuzuje spíše úsměv než respekt, ale mám dojem, že záporáci jsou tak celkově problémem posledních DC filmů. Nicméně jsem si jistá, že Wonder Woman si najde své fanoušky a rozumím tomu, je to krok tím lepším směrem. (02.06.2017)

Když Kapitán Homokokot konečně podlehne genderovým přetlakům a nechá si přišít kundu, změní se v mimořádně nesympatickou prkennou Židozonku s tak dokonalým šišoidem na krku, až má jeden při pohledu na něj neodolatelnou chuť šoupnout ho zadákovi do mlýnu a pokládat pětky. Takže jediným trochu seksy rozptýlením je první dvacetiminutovka, kdy může divák, znechucený zajisté urputně depilovanou Icákou Rabínovou, alespoň úchylně přemítat nad kapku prošlým, ale pořád jedlým sendvičem, obloženým Bobinou Piš a Mrs. Nýlsenovou. A pak už následuje jen obvyklá pícnina pro dementy, řecká mytologie pro zvláštní školy a Kapitán Homokokot ryloudyt s androgynně feministickým poselstvím pro škaredé týnejdžerky s kníry, nezletilé pokojové masturbanty a otylé chovatelky koček za zenitem. Sice s fokusem na Velkobrity a asi proto méně patetické, nicméně pořád anemické, mentálně nestravitelné a zdravotně závadné. Ono sledovat totálně koženou vypleštěnou izraelskou štěrbinu, jak v neušpinitelném plážovém outfitu zajišťuje klid na Západní frontě, potírajíc světelným bitchíkem a kanálovým poklopem kulometná hnízda císařské armády, to je něco, jako čumět v nekomediálním spektáklu na Miče Bjůkenena, kterak v těch svých červených trenkách a s kovovými předloketníky mlátí na pobřeží v Palm Bitch třeba Godzilu a se seriózním výrazem u toho dělá na povislých kozách TA-BLE-TY. A u takovéto sofistikované podívané se buď můžete v záchvatu huronského smíchu poprskat lahváčem, anebo si samým napětím retardovaně cucat palec v klecovém lůžku a polámanýma pastelkama s mohutným přetahováním kompulzivně vybarvovat omalovánky se Supergejem. (03.07.2017)

Ve filmovém vesmíru stáje DC, který trval deset let, se v tomhle místě zablesklo na (nej)lepší časy, protože se přestalo bujet do všech žánrů, témat a směrů. Trailery sice lákaly na výbušnou akci prokládanou perfektně načasovanými vtípky, ale realita je úplně jinde. Z Wonder Woman se totiž před mýma překvapenýma očima vyklubala půvabná, nefalšovaná a pravověrná pohádka. Má v sobě archetypální boj dobra se zlem i ponaučení o jejich prolínání a nezbytnosti. Má v sobě víru v lásku a její sílu. A má v sobě i princeznu, které to s kapitánem Trevorem neuvěřitelně sluší a za jejichž dialogy asi na velkém plátně debutující scénárista Heinberg upsal duši. Krásná podívaná se všemi atributy staroškolských dobrodružných tradic. (02.06.2017)

Po Man of Steel konečně více než snesitelná DC komiksovka (která ovšem, co se týče rozsahu, nesahá MoS ani po kotníky). Stačí pouze přetrpět nijaký úvod v království amazonek a máme tu zábavný a kupodivu i celkem akční origin, který nikomu a ničemu rozhodně ostudu nedělá. Jop, a narozdíl od traileru na Justice League, tu zábavné momenty jsou opravdu zábavné ... čili žádné Flashovy rádoby hlášky a "vtipy", u kterých cringe factor dosahuje takových hodnot, že vaše vlastní prdel se vcucává do své vnitřní prdele, kde následně imploduje (ten trailer i film by už teď měl být odsunut někam do trezoru ... nebo alespoň Flash ... díky bohu, že se ve WW vůbec neobjevuje). (01.06.2017)

Wonder Woman (2017) je od Supermana (1978) zřejmě první filmový komiks, který se nesnaží být "temný", "realistický" ani "něco jako...", nýbrž kráčí hrdě ve stopách té nejnaivnější tradice vlastního média. Sice jeho jednotlivé části působí jako samostatné sešity téže komiksové řady pro malé kluky... pokaždé od jiného scenáristy i kreslíře, leč bez oněch meta-meta-rovin to zejména v dnešní době vyvolává vlastně osvobozující dojem upřímného braku. Jako onen typ komiksu, o němž Umberto Eco psal ve Skepticích a těšitelích. (S těmi ostatními DC filmy to naštěstí moc společného nemá, i když se prolog a epilog snaží sugerovat.) (01.06.2017)