Wonder Woman

Wonder Woman (2017) je od Supermana (1978) zřejmě první filmový komiks, který se nesnaží být "temný", "realistický" ani "něco jako...", nýbrž kráčí hrdě ve stopách té nejnaivnější tradice vlastního média. Sice jeho jednotlivé části působí jako samostatné sešity téže komiksové řady pro malé kluky... pokaždé od jiného scenáristy i kreslíře, leč bez oněch meta-meta-rovin to zejména v dnešní době vyvolává vlastně osvobozující dojem upřímného braku. Jako onen typ komiksu, o němž Umberto Eco psal ve Skepticích a těšitelích. (S těmi ostatními DC filmy to naštěstí moc společného nemá, i když se prolog a epilog snaží sugerovat.) (01.06.2017)

„Co udělám, nezávisí na tobě, chlape.“ Docela se těším na všechny ty diskuze, nakolik je Wonder Woman díky svému ženskému obsazení podvratným blockbusterem a milníkem v žánru mužských superhrdinských dobrodružství. Asi jsme se ale někam posunuli, protože jsem si po projekci říkal, že vlastně vůbec nevnímám, že je v tak tradičně mužsky obsazované roli žena. Částečně je to asi i proto, že Wonder Woman platí za poměrně bezpečný superhrdinský origin, kde pro jiné podrývání žánru moc není místo. Na začátku se řeší rodina a sebeurčení, pak se to trochu rozředí humorem, aby pak nastoupila poměrně intenzivní válečná řežba. Fakt, že je to poměrně hloupoučký a nejen postavami šílených oficírů to připomíná Captaina Americu, mi úplně nevadil, a vlastně jsem se bavil i přes klasické temné DC digifinále. Jinak totiž Wonder Woman vychytala neduhy Batmana v. Supermana i Sebevrahů, hlavně protože směřuje odněkud někam a má fajn postavy. Za mě mise splněna. Jo, a ještě k tomu bourání stereotypů, skoro úplně do naha se nesvlékne Gal Gadot, ale Chris Pine. 70% (08.06.2017)

Komiksy nečtu a samotná postava "zázračné ženy" mě nikdy nezajímala. O to větší je pro mě překvapení, že Wonder Women je překvapivě dost dobře koukatelnou záležitostí a to nejen díky krásné Gal Gadot. Stopáž je možná delší, než by se slušelo, ale na tohle jsme u komiksovek už zvyklí a nutno říct, že navzdory zmíněné stopáži je příběh odvyprávěn poměrně svižně. Ve finále tedy milé překvapení a pro mě zábavnější podívaná, než loňský zástupce DC Comics - 80%. SPOILER ALERT: úsměvným WTF momentem budiž odhalení boha války, resp. jeho představitele. Těžko můžete sledovat závěrečný fight s vážnou tváří, když největšího zloducha představuje jeden z nejsympatičtějších britských herců (a dokonce s knírkem!:)), kterého si většina diváků pravděpodobně stejně pamatuje hlavně jako Potterovského klaďase. (31.05.2017)

Nevím. Ne že by mi to vadilo, ale kdybych místo Wonder Woman mohl o dvě hodiny dýl spát, asi bych to považoval za lépe strávený čas. Úvod na ostrově Amazonek je pastva pro oči, akční scény jsou vcelku fajn do té doby, než se rozjede snyderovský digibordel, kdy všechno bouchá, svítí, je zpomalené a vypadá jak z blbé videohry, a Gal Gadot to sekne. Hraní jí sice moc nejde, ale vždycky vedle ní naštěstí stojí Chris Pine a je dostatečně cool a zábavný na to, aby to nějak dotáhl do konce. Bohužel to celé má minimálně o půl hodiny víc, než by mělo mít, prostřední část s legráckami v Londýně není zdaleka tak vtipná, jak by si tvůrci asi přáli, a zprasené finále bohužel ukazuje, že se Warneři stále nepoučili z chyb, které trápily jejich předchozí filmy. A já popravdě nevím, jestli na to budu mít náladu i příště. (31.05.2017)

Chjo, proč u nás musí žebříčkům návštěvnosti dominovat něco tak v druhé půli vypravěčsky rozpadlého a přívalem atrakcí ubíjejícího jako PIRÁTI Z KARIBIKU: SALAZAROVA POMSTA, když je v kinech nejlepší celovečerní film se superhrdinkou. (Ok, konkurence - CATWOMAN, ELEKTRA ad. - je bídná, ale i tak.) Film, na kterém je nejlepší, na kolik se vymyká požadavkům na komiksový blockbuster zapadající do širšího universa: žádné - pokud je mi správně známo - rozšíření vyprávění do jiného média; až na rámující úvodní a závěrečnou sekvenci a jednu fotografickou momentku absence návaznosti na další tituly ze sdíleného vesmíru; příklon k hrdé pokleslosti (blíž to má ke campu než v této souvislosti častěji zmiňovanému pulpu alias braku), kdy inspiračním zdrojem nebyla válečná propaganda (jako u KAPITÁN AMERIKA, s nímž je WW zavádějícím způsobem srovnávána), ale rané komiksy známé třeba z řady DCKK; stylistická eklektičnost, kdy se s proměnou prostředí či času změní i převládající barevné ladění i velikost rámování; nenapodobování jiných děl, a pokud, tak leda pro vymezení se vůči nim (Wonder Women na rozdíl od Supermana /1978/ nemá lidský kostým šedé myši, ale obléká si šat sufražetek); hravé podvracení určitých superhrdinských klišé (Chris Pine jako dáma v nesnázích) i společenských a stylistických norem (Chris Pine je určen pro pohled)... V mnoha ohledech je to konvenční (výstavbou, dvěma liniemi akce, obměnou mýtu hrdiny za mýtus hrdinky atd.), i tak ale radost nemalá. (21.06.2017)