Wonder Woman

#4 DCEU. Bylo nebylo, na konci roku 1941 vyšel první příběh Wonder Woman z pera Williama Moultona Marstona a od té doby uplynulo hodně času. 75 let čekal celý komiksový svět na její celovečerák, jenom u nás ty chybějící překlady situaci poněkud zkomplikovaly. Dnes už je ale Wonderka naštěstí mnohem víc, než jen vedlejší postavou z Justice League. Transpozice základního příběhu z 2. světové války do 1. světové války se povedla, Gal Gadot zazářila a Patty Jenkins nezklamala. Přijetí Wonder Woman 1984 už je ale zase docela jiný příběh, nicméně všichni, kdo milovali seriál Wonder Woman s Lyndou Carterovou jsou dodnes spokojení. #IMAX (01.06.2017)

Wonder Woman je malý zázrak pro DC a jejich nejlepší komiksový film. A to přesto, že trpí všemi neduhy ostatních filmů (bojové scény ve stylu počítačových her ala Injustice, velice přetažená délka o dobrých 20 minut a díky tomu různorodé tempo vyprávění, většinu dobrých scén vidítě v traileru...). Oproti ostatním je však Wonder Woman podobná prvnímu Kapitánu Amerikovi. V čem? V tom poselství. WW je pozitivní film, který v až retro vizuálu všechnu tu naivitu a jednoduchost světa obrázků v sešitech. Postavy ve filmu fungují, Chris Pine je vynikající, i vedlejší postavy mají kvalitní herce (hlavně jedna nejmenovaná postava je velice zajímavá v závěru) a Gal Gadot je perfektní casting. Krásná žena, které to sluší na plátně každou sekundu. Látka je samozřejmě cítit rukou ženské režisérky, která si některé dámské prvky (amazonské pojetí světa, naivita hlavní hrdinky, scény s emancipací) pohlídala s přehledem. Akční scény jsou pokračování nastoleného trendu DC, kdy vládne videoherní stylizace a velká destrukce (síly úderů, neustále ničení okolí, destrukce se stupňuje, děj okolo bitev jako by neexistoval). Mě osobně to sedí, i když někdy cítím problém s délkou akce (ale to i filmu samotného). Tvůrčí tým DC právě délku a střih některých částí nezvládá ideálně a to je jedinou výslednou slabinu WW. Pokud vás totiž tato postava zajímá, film se Vám bude velice líbit, ale díky délce možná v pár okamžicích zazíváte... bohužel. Ale směr je správný, jen je potřeba se otrkat a nabrat jistotu. Méně je někdy více, bohužel Justice League nevypadá z ukázek, že by šla jiným směrem a jestli opět bude mít kolem 150 minut nebo víc... PS: cosplay Harley je minulost, WW bude nejoblíbenější cosplay na delší dobu... PS: velice zajímavý soundtrack, který hlavní WW motiv z BvS vytěžuje velice vkusně a neopakuje ho neustále! (04.06.2017)

Stejně jak u prvního Kapitána Ameriky mě naprosto pohltila komiksová retrostylizace, kde mají zlotřilí Němci nadpřirozené zbraně a kosí je rozličná parta klaďasů. Tohle já prostě můžu. Dr. Poison byla perfektní záporák. Divně vypadala, divně mluvila a byla prostě opravdu znepokojivá. Akční scény jsou taky fajn. Ale hlavně Gal Gadot je naprosto úžasná. Že je nádherná všichni víme, ale ona to i perfektně zahrála a dokázala tuhle vlastně docela debilní postavu prodat takovym způsobem, že jsem jí nepokrytě fandil a věřil jsem jí tu naivitu a dobráctví. To samé Chris Pine. Správnej chlapák dobrodruh s koulema a srdcem na pravym místě. Fakt jsem si tohle dobrodružství moc užil. 90% (03.09.2017)

Chjo, proč u nás musí žebříčkům návštěvnosti dominovat něco tak v druhé půli vypravěčsky rozpadlého a přívalem atrakcí ubíjejícího jako PIRÁTI Z KARIBIKU: SALAZAROVA POMSTA, když je v kinech nejlepší celovečerní film se superhrdinkou. (Ok, konkurence - CATWOMAN, ELEKTRA ad. - je bídná, ale i tak.) Film, na kterém je nejlepší, na kolik se vymyká požadavkům na komiksový blockbuster zapadající do širšího universa: žádné - pokud je mi správně známo - rozšíření vyprávění do jiného média; až na rámující úvodní a závěrečnou sekvenci a jednu fotografickou momentku absence návaznosti na další tituly ze sdíleného vesmíru; příklon k hrdé pokleslosti (blíž to má ke campu než v této souvislosti častěji zmiňovanému pulpu alias braku), kdy inspiračním zdrojem nebyla válečná propaganda (jako u KAPITÁN AMERIKA, s nímž je WW zavádějícím způsobem srovnávána), ale rané komiksy známé třeba z řady DCKK; stylistická eklektičnost, kdy se s proměnou prostředí či času změní i převládající barevné ladění i velikost rámování; nenapodobování jiných děl, a pokud, tak leda pro vymezení se vůči nim (Wonder Women na rozdíl od Supermana /1978/ nemá lidský kostým šedé myši, ale obléká si šat sufražetek); hravé podvracení určitých superhrdinských klišé (Chris Pine jako dáma v nesnázích) i společenských a stylistických norem (Chris Pine je určen pro pohled)... V mnoha ohledech je to konvenční (výstavbou, dvěma liniemi akce, obměnou mýtu hrdiny za mýtus hrdinky atd.), i tak ale radost nemalá. (21.06.2017)

// Wonder Woman vrací HERO do slova superhero, což je na velkém plátně hrozně fajn sledovat. Zároveň ale dojíždí na příšerné vedlejší postavy, trapný humor a přeslazené finále, takže na to nejlepší od DC se zkrátka a dobře nechytá. Za skvělé první dvě třetiny a kouzelnou Gal Gadot si pro těch 7/10 ale v klidu doskáče a nezbývá než doufat, že konec roku ještě zachrání Zack Snyder. // edit: po nějaké době dojem padá, takže snižuju na 6. (31.05.2017)