Doktor Strange

Bavilo mě to, užívala jsem si sledování, asi jsem zamilovaná do Madse Mikkelsena (zase) a místy se mi obraz zdál krásný, což se mi u marvelovského filmu stalo poprvé. Protože jakkoliv mám pro dobrodružství Avengers a přidružených kamarádů slabost, tak po obrazové stránce, z čistě estetického hlediska, mi ty filmy vždycky připadaly šedivě průměrné až digitálně ohavné. Například z barevné palety většiny MCU filmů se mi dělá nevolno, třeba Strážci Galaxie jsou toho dokonalým příkladem. Oproti tomu Doctor Strange zavádí alespoň nějaké ty pastelové odstíny (ačkoliv barevnost Stephenova kostýmu už mě zase tříská do očí) a jeho působivé scenérie na mě opravdu působí. A i po takové pokloně musím říct, že ve výsledném dojmu se film zdá jenom jako další sterilní dílek do skládačky. Zdá se hnán hlavně povinností. Benedict platí za jednoho z nejtalentovanějších a nejcharismatičtějších herců současnosti a já si troufnu tvrdit, že z tohoto filmu by to nezasvěcenec nepoznal. Viděla jsem film, kde hrál jenom manžela, který se bojí, a jeho postava tam byla určitě alespoň dvakrát šťavnatější než ten bojovník tady. V Pokání mu stačí krátká věta ("You have to bite it."), aby z toho udělal jeden z nejzářivějších momentů filmu, který vlastně vůbec není o něm, a přitom ona věta nemá ani žádný přímý dopad na dějovou linku, jenom je v jeho podání prostě skvostná. Doctor Strange jeho magický herecký potenciál pohřbívá pod digitálně vyrobené zbraně a nejzákladnější schémata scenáristických příruček. Od přehnané počáteční arogance přes zrychlené prozření po smrt mentora a nutnost zachránit svět před údajně všemocnou a nezastavitelnou hrozbou. Žádná vášeň, žádné překvapení, žádná osobitost. Jen ten občasný jednoduchý humor. Nejsilnější moment je pro mě spojen s monologem "Není to pan Strange, není to mistr Strange, je to doktor Strange, složil jsem přísahu zachraňovat životy a právě jsem zabil člověka." (04.04.2017)

Chvíli to vypadá jako advanced verze Batman Begins, následuje jistojisté Inception 2 a končí to hodně rozpačitě, jako každá komiksovka od Marvela. Tedy prozatimní záchranou světa (minimálně do druhého dílu). Palec nahoru, že se tentokrát neničí mrakodrapy, nebo rovnou celá města a jde se na to chytře, přes nenucený humor. Nelze nepochválit rovněž casting a dynamickou hudbu Giacchina, který tyhle rychlé kompozice už párkrát předtím docela úspěšně trénoval. Nejšťavnatější je však rozhodně postava Benedicta Cumberbatche. Tedy nemyslím tu lehce klišoidní proměnu na spasitele, ale především v první polovině je jeho arogantní a sebestředný doktor velmi zábavný a výživný. Alternativní, odlehčený, méně militantní přírůstek do komiksového universa. O něco podobného se už pokusil Ant Man. (19.02.2017)

Euforické pocity naprostého vytržení ze zažitého vnímání časoprostoru, které jsem čekal u Inception, se dostavily o pár let později. Velikost vize a suverenita zpracování samozřejmě nekompromisně zvyšují laťku i u ostatních složek a bohužel ne, Doctor Strange nepřekonává kletbu matných padouchů (i když díky Madsovi hodně charismatických), plochých vedlejších figur a generických zápletek. V tomhle je hluboce marvelovský a limity ohýbat nedokáže. V ostatních ohledech jde ale o lahodně hravé a zábavné origin story, ve kterém Cumberbatch konečně zase plně využívá svůj potenciál a Scott Derrickson dává zapomenout na sterilní okopávanou ze Dne, kdy se zastavila země. Aby marvelovské multiverzum drželo pohromadě, musí si jednotliví hrdinové občas nasazovat okovy. Nikdo tím zatím netrpěl tak jako Doctor Strange, který v sobě má halucinogenní výbušnost 60. let i příliš čitelnou předurčenost marvelovského vyprávění. Osobně se nad to dokážu povznést a užít si tenhle trip za bariéru reality maximálně. A co si budeme namlouvat, doktor, který může asistovat při vlastní operaci... beat that! (25.10.2016)

V sále žasnu, jak kupodivu nejde o kopírku Tonyho Starka v sherlockovském hávu, minimum klišé navzdory hollywoodskému schématu, fajn motiv času, uvěřitelný charakterový vývoj i křivka učení, vynalézavé použití scenáristických kliček i triků a lá Počátek na steroidech, vtipné tumory, vychcaná výmluva v podobě "ne všechno musí dávat smysl". Na záchodě zapomenu, že jsem vůbec něco viděla. Holt prokletí marvelovek. (12.12.2016)

Jakožto zdejší hororový expert jsem z volné vstupenky na snímek Doctor Strange neměl zrovna dvakrát velkou radost. Prostoduché akční zábavě se snažím za každou cenu vyhýbat a pozvání na palubu její vlajkové lodi jsem tak zamýšlel s díky odmítnout. Filmová studia bohužel již mnoho let zaznamenávají úspěch díky konceptu neustálé recyklace jednoho scénáře, v rámci něhož stačí pozměnit jména hlavních postav a popkornový divák vzápětí nadšeně jásá nad existencí nového superhrdinského snímku. Předpremiéru Doctor Strange jsem nakonec přeci jen navštívil, jelikož ve mě zůstávala malá dušička naděje, že budu svědkem zázraku a tento v pořadí již cca. 1421. superhrdinský snímek konečně přijde se zábleskem originality. Naděje zemřela po pár minutách a já se tak dočkal staré známé plytké šablony o superhrdinovi, který s vypětím všech sil zvítězí nad superpadouchem a zachrání tak svět před zničením. Těžko zde něco pochválit. Možná tak vizuální stránku snímku, která však Doctora Strange od výsledného odpadu v žádném případě neuchrání. (26.10.2016)