Jednotka samovrahov

Jako Will baví, Margot téměř kouzelná, o screen time obraný přehávající Jared je celkem dost fajn P.I.M.P. "1941 insane gangster" Joker (a dík za tenhle track) a jejich romance byla pro mě highlightem, ale tím za mě končí výčet hvězdiček. Je to bohužel nesvěží, krocená (chtěl/ měl jsem kurva vidět i něco drsnýho, psycho, nekorektního, řádně násilnýho - PG13 je prostě, zvlášť po úspěchu DEADPOOLa, nejhorší katastrofa tohohle filmu), otřesně post-editovaná (nápisy, filtry, zrychlovačky), plná iritujících nebo "meh" postav, slabě ozáporákovaná, tuctově digitálně vrcholící podívaná bez nějakýho pořádnýho směřování a tak vůbec pevný ruky. Mám Ayera moc rád a nějak mi přijde, že za tenhle výsledek snad ani nemůže on, nýbrž vlezlo do něj až moc lidí. Sumárum - co mohl být guilty pleasure vysokorozpočtový explo-masakr roku, je jen těžkoprůměrná sranda na jedno dívání - chčiju. Nevím... škoda... sliboval jsem si něco nevšední a s koulema... whatever... jsem samozřejmě v týmu DC, sem s poctivou a soustředěnou spásou Batflecka. P.S. bonusík (03.08.2016)

Dokonale jsem se s tímto snímkem dokázal sžít, poněvadž my ve vsi teď řešíme něco velice, velice podobného. Zastupitelstvo naší donedávna poklidné obce totiž nechalo starou drůbežárnu za kostelem přestavět na sociální zařízení pro nepřizpůsobivé, což velmi brzy vyústilo ve vandalismus a anarchii; kdosi posprejoval vrata od hasičárny, před kulturákem se nahromadily cigaretové nedopalky a na dětském hřišti jsme našli zlomenou houpačku. V tu chvíli jsme si jednotně řekli a dost! My tu žádnou verbež trpět nebudeme! Abychom vesnici ochránili před obyvateli romské ubytovny, sesbírali jsme z ulic ty nejhorší z nejhorších a sestavili tým nebezpečných padouchů, kteří střeží naše kulturní bohatství dnem i nocí! Vrchním velitelem tohoto elitního komanda je Toník Novákův z tamního zemědělského družstva. Mezi jeho záliby patří četba nápojových lístku a mlácení negrů. Toník jako jediný z celé jeho hospodské party vlastní výuční list, proto si ho kamarádi často dobírají přezdívkou Inženýr. Speciální schopnost: zvládne sníst pět utopenců pod tři minuty. Druhým členem oddílu je Pepek Bláha, hypochondr, odpůrce systému a rekordman v nejdelší historii na úřadu práce, též přezdívaný Nemakčenko. Pověsti praví, že v osmdesátémpátém byl spatřen na brigádě u Jožky, kde vozil kolečka s cementem, ale na tuto příhodu se ho nikdo neodvažuje zeptat. Speciální schopnost: umí si vysrkat jídlo ze zubů kurevsky hlasitě. Třetí je Milan Míček, kterému nikdo neřekne jinak než Zpiťák. Od patnácti chlastá první ligu v místní putyce, ve které ještě nevynechal jediný večer. Speciální schopnost: bezchybná analýza fotbalových zápasů a politické situace v Česku i ve světě. Další je Máňa z konzumu, mezi holkama ze štrikovacího kroužku známá jako Drbna. Je nejatraktivnějším členem týmu, má sexy křečové žíly a rajcovní francouzské hole. Speciální schopnost: dokáže zachytit rozhovor dvou krav na kilometry daleko. A posledním zabijákem je obecní gej Rudolf, velký milovník klobás a hadic všeho druhu, dobrovolný člen hasičského sboru. Kámoši z hospody mu přezdívají výhradně Buzík a občas si od něj nechají za pivo a čipsy vyhonit. Speciální schopnost: umí rozlišit nachovou modř od purpurové. A tento sebevražedný oddíl - Inženýr, Nemakčenko, Zpiťák, Drbna a Buzík - teď u nás v ulicích řežou cigoše hlava nehlava, občas si je spletou s maminou, která vede dítko do školky nebo s babčou, co pajdá na poštu pro důchod, ale jinak všude panuje klid a mír a bezpečno tu je až běda! (14.10.2016)

Plusy jsou, že tam kromě Džareda nehraje skoro žádný další buzík (Aflek byl jen do počtu), ani jeden maskulín tam nenosí elasťáky (Aflek byl jen do počtu 2) a ihned po projekci jsem měl neodolatelnou chuť letět do Tesca a zahryznout se tam do Margotky, protože ta byla skutečně xežrání. Ovšem jinak jsem kurva nasraný, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct značně konsternován. Rok jsem se na to těšil jako Mižigarová na sociálku, drsňák Ájer sliboval konečně nepřiteplený homix, nepřístupný, hustokrutý, černotumorný a tak, no nakonec z toho vylezla obvyklá sterilní a impotentní taškařice, při které sice nemusíte až tak vyděšeně tisknout prdel do sedačky jako u Assvendžrů, nicméně od patnácti byla asi jen proto, aby se nějaký ten čtvrťák náhodou nechytnul špatného příkladu a nenechal si pokérovat xicht ve snaze zapálit si o velké přestávce na hajzlech cigáro bez sirek. A nevytrhnul to ani Wilča Kovář se svou džihádistickou bradkou. Fantasmagorická šestka tu jen tupě a bez invence dvě hodiny honí nějakou dost ubohou a trapnou interdimenzionální ježibabu, kterou, jak jsem se dočetl, prý hrála jakási neodolatelná, SEKSY, přenádherná a veleúspěšná modelka. Doteď mám z té příšerné tlamy noční můry, a to mluvím o jejím přirozeném vzhledu, když měla držku napatlanou uhlím a skrytou pod mastnými dredy, fuckt jí to docela slušelo. Skoro celý film jsem pak přemítal, čemu tak nádherný hnisavý absces, neodolatelný pro masařky, může asi tak tím modelařením podporovat prodej. Aktivátorům septiků? Mastem na hemoroidy? Střevním vývodům? Blicím pytlíkům v letadlech? Obalům na biologický odpad? Či snad antivirotikům na herpes? Ovšem na titulní straně fekálního lajfstajlového magazínu Pšougue by jí to dozajista slušelo náramně. No nic, dost snění a zpátky na zem. Ač zklamán, za tu Margotku to brutálně přebuším, protože jsem si doma po představení při výrobě statické elektřiny skvěle rozhýbal artritidu v zápěstí. (07.08.2016)

Nezapomeňte, jsme padouši... Tož já mám dojem, že zapomněli docela dost. A ta nejdůležitější věc ze všech, nejdůležitější, ta, co mě štve nejvíc, ta, co mě naštve hned na začátku a už mě to nepustí až do konce: Když už ve filmu chcete používat písničkový soundtrack, tak do těch písniček nekecejte! Když se rozhodnete použít skladbu jako vyjadřovací prostředek, nechte ji vyjadřovat. Když pustíte písničku jako první věc, která je ve vašem filmu slyšet, uvádí ho, navozuje náladu, nastavuje pravidla, nechte ji hrát bez přerušování delší dobu než nicotných patnáct vteřin. Nezeslabujte mi House of the rising sun, sotva začala působit, abych místo toho slyšela někoho říkat: -"Čas na polívku. Večeře. Floyde, pojď ke dveřím." -"Jenom kamarádi mi říkají Floyd." Vážně byla tahle dialogová výměna tak zábavná, potřebná, originální a poutavě provedená, že si zaslouží překrýt megamocný časoprostor manipulující tajná přání vyjevující baryton Erica Burdona? Nemyslím si. Nekecejte mi do mojí hudby. Nedělejte to. Ne. A jenom úplný šílenec a sebevrah (sic!) takovému barbarskému zacházení podrobí v jednom filmu dobrých dvacet tři písniček. Hanba. Hanba. Hanba. (05.12.2016)

Dali dohromady nepřeberné množství lidí dostatečně šáblých, aby mohli být postavami svých vlastních příběhů, což znamená, že ani jedna postava nebyla natolik propracovaná, aby se o ní člověk dozvěděl víc kromě toho, co má ráda (své dítě, druhého pošahance, jednorožce, ...). Popravdě mě film nebavil, stal se jen takovou kulisou, aby nebylo v pokoji ticho – tuto funkci splnil výborně, protože byl skvěle ozvučený. Ale to je jediná skvělá věc na tomhle filmu, jinak je to dost průměrné, podprůměrné. Hrdinů i antihrdinů už bylo stvořeno mnoho, ale tohle prostě nedosahuje nijakých závratných kvalit. Mělo to skvělou reklamu, která dílo nablýskala a vyhonila do nebeských výšin, jenomže pravda je nakonec jinde... (15.11.2016)