Jednotka samovrahov

Nezapomeňte, jsme padouši... Tož já mám dojem, že zapomněli docela dost. A ta nejdůležitější věc ze všech, nejdůležitější, ta, co mě štve nejvíc, ta, co mě naštve hned na začátku a už mě to nepustí až do konce: Když už ve filmu chcete používat písničkový soundtrack, tak do těch písniček nekecejte! Když se rozhodnete použít skladbu jako vyjadřovací prostředek, nechte ji vyjadřovat. Když pustíte písničku jako první věc, která je ve vašem filmu slyšet, uvádí ho, navozuje náladu, nastavuje pravidla, nechte ji hrát bez přerušování delší dobu než nicotných patnáct vteřin. Nezeslabujte mi House of the rising sun, sotva začala působit, abych místo toho slyšela někoho říkat: -"Čas na polívku. Večeře. Floyde, pojď ke dveřím." -"Jenom kamarádi mi říkají Floyd." Vážně byla tahle dialogová výměna tak zábavná, potřebná, originální a poutavě provedená, že si zaslouží překrýt megamocný časoprostor manipulující tajná přání vyjevující baryton Erica Burdona? Nemyslím si. Nekecejte mi do mojí hudby. Nedělejte to. Ne. A jenom úplný šílenec a sebevrah (sic!) takovému barbarskému zacházení podrobí v jednom filmu dobrých dvacet tři písniček. Hanba. Hanba. Hanba. (05.12.2016)

DC vesmír se ještě nestihnul pořádně narodit a už umřel. Dramaturgicky nekompatibilní skupina u Warnerů touží po náročnějším publiku, které ale s výsledkem hledá v cílovce 13 – 17, jemuž bude (vzhledem k výdělkům) pravděpodobně jedno, že děj nedává vůbec smysl, že tým nefunguje jako tým ani jednou a že špulení prdelky není highlightem, za který bych měl postavu velebit. Chci do alternativního vesmíru, kde si to Ayer natočil po svém, o hodinu delší a bez debilního humoru. V mnoha jednotlivostech (přehledná akce, slušná porce temnoty i napětí) se to totiž tváří jako náběh na zásadní komiksovku, kterou ale někdo ve střižně zprasil naprosto obludným způsobem. Nejzajímavější postavou je tak ve finále Killer Croc, chci sólovku. (07.11.2016)

Já tu bláznivou čůzu jménem Harley Quinn v kombinaci s Heathens od Twenty One Pilots a celkově nabitým soundtrackem, prostě můžu! Byl to jeden z mých nejvýraznějších kino-zážitků (pravděpodobně i proto, že jsem si pořídila tričko Harley, okoukala její nabarvené vlasy a koupila tématické tričko příteli, ha). Mělo to vtip, mělo to spád - a když už to řekne hater Marvel a superhrdinů, to už je co říct. Nicméně, co naprosto posrali - pardon, posral - je Joker. Nepotřebuji kopii nezapomenutelného Heatha Ledgera, a ruku na srdce - to ani nejde. Ale Leto byl prostě šílenej a afektovanej stejně jako jeho smích. Ve spojitosti s ním mě napadají slova jako laciná atrapa. Přestože ho mám jako herce opravdu ráda, tahle role mu prostě nesedla. Joker mi byl po celou dobu k smíchu (ale spíš takovému zoufalému smíchu). Naštěstí, přestože se vyskytuje na plakátech a v upoutávkách téměř jako hlavní hrdina, na plátně byl dohromady asi pět minut, takže to filmu odpouštím. A Will Smith v mých očích výrazně stoupl, protože hned za Harley je to nejlepší a nejzajímavější postava. (O těch dvou bych vlastně brala celý seriál.) (11.11.2016)

Harley je skvělá, El Diablo je týpek a Deadshot ujde nicméně bohužel se z počátečního drsňáka změní na citlivku, co ho div samou láskou nepřeblafne dacanovi co píchá s čarodějnicí. Zbytek bandy vata - Krokouš by nejradši chodil kanálama, kapitán Bumerang se snaží být cool a nejde mu to, jeden drsňák hned ztratí hlavu...No ještě že to tam zachraňuje japonská děvka co každého přeřízne. Největším trapákem se stává, budhožel, Joker, který nepůsobí strašidelně a šíleně, ale naopak je to takovej ubožák k politování s kovovejma zubama a celkově hroznou vizáží. Jaro Léto tu roli prostě domrdal jak mohl a člověk si celou dobu pokládá otázku co na tomhle chudákovi Harley vidí. Hlavní záporáci, incestní démonicko čarodějnické duo, vyšumí z hlavy rychleji než včerejší šampáňo a NN (nesympatická negryně) aspiruje na pitchu roku. Štěkala jsem víc, ale pořád přeci jenom lepší průjem. (19.08.2016)

Bože, to je po stránke scenára TAK ZLÉ, až je to zábavné. Paradoxne (či skôr neparadoxne?), nakoniec práve drastická prestrihanosť/pretáčanosť Jednotky samovrahov sa postarala o to, že vznikol síce bordel, ale aspoň nenudiaci bordel. Nechtiac, ale vznikol. V prepadlisku dejín miznú kľúčové scény, nápady, postavy, dialógy. Proste všetko. Will Smith je neviditeľný a Harley Quinn ma znechucovala. Naopak potešil Jared Leto a mohutné napojenie na DC univerzum. Pritom tu platí to isté, čo v Superman vs. Batman - napojenie je uponáhľané, nemá vnútornú logiku a je tu len preto, aby film viac zarobil.V praxi sa to prejavuje tak, že do každého druhého flashbacku (a do titulkovej scény) je nasilu dotočený Batman. Vinou toho sa z desivého gothamského strážcu stala nedôstojná hračkárska figúrka, pôsobiaca dojmom, že do basy dostala ÚPLNE KAŽDÉHO (vrátane psa, ktorý sa príliš dlho túlal po Gotham Central). Ďalším plusom je občas solídna atmosféra apokalyptického mesta plného humusu. Naopak, výraznými mínusmi sú mdlé postavy, nezaujímavý a predvídateľný scenár plný kravín (do "zombies" strieľa minútu v kuse vojenské komando a nič, potom tam nabehne jeden blbec a najbližšieho magora rozbije na kusy úderom päste) a nezmyselnosť. Ak by sa naozaj objavil "zlý Superman", ako by ho zastavila bláznivá čubka s bejzbalkou? Alebo týpek hádžuci všelijaké blbosti? Či čudák v bielom tielku? Akčné scény veľmi slabé, vrátane asi najspatlanejšieho akčného finále roka. Jednotku samovrahov sme si so ženou pozreli ako jeden z prvých (ak nie úplne prvý, už neviem presne) filmov v novom byte. Bolo to dosť nepríjemné, mali sme obavy z nového života, plno nepríjemných otázok bez odpovedí, neistota, stres, nervozita. Asi vám nemusím hovoriť, že Jednotka samovrahov nám náladu príliš nezlepšila. A to jej nikdy nezabudnem, mrche. (14.11.2016)