Jednotka samovrahov

Chtělo by to být komiksovou verzí Tuctu špinavců, ale je to spíše jako Ďábelská brigáda. Tedy ta nepokrytá vykrádačka slovutnějšího a lepšího předobrazu, která je ve všem (od motivací až po akci) horší, ale ne zase až tak špatná, aby vás donutila šáhnout po ovladači a přepnout na jiný program, byť si již při sledování uvědomujete, že s náběhem závěrečných titulků se vám to celé vykouří z hlavy a vzpomenete si na to jedině, až to zase bude někdy v televizním programu. A přesně takový je i Sebevražedný oddíl; charakterizace postav s přimhouřením obou očí jednorozměrná (mohutně to zachraňuje obsazení), děj veškerý žádný (a když už, tak plný lapsů a nelogičností), motivace a cíle sotva naznačené, akce stejně tak našlapaná jako zaměnitelná a stylem je to rozlítané jak štos papírů ve vichřici. Jenže to není špatné (především díky první polovině, tempu a výkonům); pouze nedotažené v onom špinavém antihrdinském konceptu a navíc výrazně krácené způsobem, že to bije do očí i laika. Ovšem zdaleka nejvíce tomu ve finále (krom nepovedeného finále) škodí existence animáku Útok na Arkham, který zvládl totéž lépe a s vlastním ksichtem navrch. (04.08.2016)

Nezapomeňte, jsme padouši... Tož já mám dojem, že zapomněli docela dost. A ta nejdůležitější věc ze všech, nejdůležitější, ta, co mě štve nejvíc, ta, co mě naštve hned na začátku a už mě to nepustí až do konce: Když už ve filmu chcete používat písničkový soundtrack, tak do těch písniček nekecejte! Když se rozhodnete použít skladbu jako vyjadřovací prostředek, nechte ji vyjadřovat. Když pustíte písničku jako první věc, která je ve vašem filmu slyšet, uvádí ho, navozuje náladu, nastavuje pravidla, nechte ji hrát bez přerušování delší dobu než nicotných patnáct vteřin. Nezeslabujte mi House of the rising sun, sotva začala působit, abych místo toho slyšela někoho říkat: -"Čas na polívku. Večeře. Floyde, pojď ke dveřím." -"Jenom kamarádi mi říkají Floyd." Vážně byla tahle dialogová výměna tak zábavná, potřebná, originální a poutavě provedená, že si zaslouží překrýt megamocný časoprostor manipulující tajná přání vyjevující baryton Erica Burdona? Nemyslím si. Nekecejte mi do mojí hudby. Nedělejte to. Ne. A jenom úplný šílenec a sebevrah (sic!) takovému barbarskému zacházení podrobí v jednom filmu dobrých dvacet tři písniček. Hanba. Hanba. Hanba. (05.12.2016)

Jako jediný ze zloduchů, ze kterého bych se pos..., pokud bych ho potkala osobně, na mě působil Joker. I když mě jeho pozdější zázračné přežití značně překvapilo. Nicméně je to fantasy a tak proč ne. Dcera je z filmu naprosto odvařená a zná zpaměti kdejakou frázi, hlášku a chechtala se skoro pořád. Nemám jinou možnost, než kvůli ní zvednout své hodnocení, i když to teda podle mě žádná hitparáda zrovna není. Ani žhavý mazlík Rick nemohl výsledný dojem zachránit. Chyběl mi tam celkový fíling, jenž by mě chytil a nepustil. (11.12.2020)

Konečně magie. DC stihlo Marvel předehnat alespoň v tomhle. Sebevražedný střih, ale pro tempo obětoval celistvost. Úplně v tom vidím ďábelskou ruku producentů. Vynucený písničkový soundtrack (uznávám že lahůdkový, všechna čest) častokrát krkolomně doprovází představování postav, které tak má větší "dynamiku", ale odstraňuje to, co by ony flashbacky mohlo činit zajímavé. Úvod prodloužit ne zkrátit a dát mu účel, krom toho obligátního představení. Ayer dokonale zvládl souhru sebestředných zmrdů, i když Will je pořád klaďák (tak zabíjí lidi a co?), všechny týmové scény fungují bezvadně. Celý film si pro sebe nepřekvapivě krade Harley. Margot Robbie je dokonalá a její linie s Jokerem je romantika nejtěžšího kalibru (i když jde trochu proti komiksovému záměru o domácím násilí). Tomu filmu by strašně slušelo R-ko, hlavně u Jokerovi mučící scény. SS trpí syndromem New 52 (babráka Geoffa Johnse, který dohlíží i na filmy), kdy pro snahu oslovit mladší publikum DC ztratilo koule. Ayer proti tomu bojuje, představené postavy jsou všechny super. Jai Courtney dokonce v životní roli! Linii Enchantress/Flag malinko kazí závěr, kdy se tvůrci neměli bát a dotáhnout to do konce, ale jak říkám, magie dává Suicide Squad fazónu neokoukanosti. Celkově poměrně spokojenost, ale dalo se to udělat líp. Ten tým tady na to byl. Doufám v režisérský střih, který vrátí zmizelé scény z trailerů a dá tomu větší punc originality. Snaha být Stráži galaxie tomu filmu totiž nesluší. (03.08.2016)

Zase se staví vesmír a tentokrát tam, kde to vůbec není potřeba. Zamýšlené originální týmovce jsou od prvních minut podtrhávány nohy, protože do všech zásadnějších originů je dosazen někdo z Justice League, kterou v tu chvíli ani nikdo vidět nechce. Od nových postav to odvádí pozornost a v trailerech tolik proklamovaná jinakost je v tu ránu pryč. Ani písničkový soundtrack mě moc nevtáhne, protože s každým dalším oldschool flákem se nedokážu zbavit dojmu, že žánrově notně příbuzní Strážci galaxie se jen těžko dali vykrádat okatějším způsobem. Alespoň že orchestrální doprovod Stevena Priceho podporuje akci do závratných hodnot a dává zapomenout na to, že je při každé přestřelce tma, déšť nebo tma a déšť. Bohužel ta nejzásadnější, do finále pošetřená bitka je vynucená, co se týče motivací záporáků směšná a hlavně překvapivě trikově nezvládnutá. Právě u ní je nejvíc patrné to, jak je celá druhá půlka hláškami a činy naší Squad vyměklá, což vzhledem k jejich údajně totálně psychopatickým kořenům vůbec nedává smysl. Jedno velké pozitivní překvapení ale film skrývá, a to Harley Quinn, která je přesně tak dobrá, jak jsem si myslel, že v podání Margot Robbie nikdy být nemůže. Krade si každou scénu, sebestřelenější dialog prodává na samou hranu a s charismatickým Deadshotem jsou tak jediní, kteří by si zasloužili se do adaptací ještě někdy vrátit. Největším castingovým zklamáním pak zůstává Jared Leto. Ne snad že by se nesnažil, ale zatímco takový Ledger svého času v Temném rytíři dokázal vyděsit už jen tím, že se na plátně objevil, Leto si musí pomáhat prázdným přehráváním, makeupem nebo nejrůznějšími rekvizitami - a kvůli tomu je jen řvavou atrakcí, po které zbude pachuť promarněné šance. Ostatně jako po celém Oddílu, který sice občas přinese dobrou věc, ale bez výjimky ji pokaždé následují dvě špatné. (04.08.2016)