Jednotka samovrahov

Asi tu nemusím zmiňovat, že jsem se na Sebevražedný oddíl hodně těšil. Po filmové Sahaře v kinech za poslední měsíce, byl právě tenhle film kouskem, který se mezi ostatními novinkami pěkně vyjímal. A i díky traileru to vypadalo jako velký mazec. Přiznám se, že očekávání jsem měl podobné, jako u Watchmenů. Nekorektní anti-komiksárna, která jde silně proti proudu. Jenže to by Sebevražedný oddíl musel být úplně jiný film. Tak nejdřív něco k plusům a ty jdou doslova k hercům. Sebevražedná banda je dle očekávání zajímavá a nelze si je neoblíbit. Také Jared Leto jakožto Joker je naprosto luxusní. Dost možná nejstrašidelnější Joker ve filmové historii. Jen s tím problémem, že ve filmu skoro vůbec není. Film přesto, a teď už přecházím k negativům, s nijak objevným příběhem nepřichází a ještě ho vypráví dost nešikovně. První třetina filmu je čisté epizodické seznamování s jednotlivými postavami. Druhá třetina je pak seznámení s mimozemskou entitou, které sebevražedná jednotka bude čelit, a ze které jde minimálně velký respekt. No a poslední třetina je jedna velká týmová akce. Hlubší smysl v příběhu nehledejte. Nicméně akce je solidní. Režisér David Ayer ji nedělal poprvé. Jenže po shlédnutí jsem měl pocit, jak kdybych viděl další obyčejný komiksový film, kterých je v posledních letech hrozně moc. A nebo jsem možná měl příliš velká očekávání. Proto tedy tři hvězdy. Jo a soundtrack je sice fajn, ale ve filmu to vyzní tak strašně vynuceně, až se tam vlastně vůbec nehodí. (16.08.2016)

Bože, to je po stránke scenára TAK ZLÉ, až je to zábavné. Paradoxne (či skôr neparadoxne?), nakoniec práve drastická prestrihanosť/pretáčanosť Jednotky samovrahov sa postarala o to, že vznikol síce bordel, ale aspoň nenudiaci bordel. Nechtiac, ale vznikol. V prepadlisku dejín miznú kľúčové scény, nápady, postavy, dialógy. Proste všetko. Will Smith je neviditeľný a Harley Quinn ma znechucovala. Naopak potešil Jared Leto a mohutné napojenie na DC univerzum. Pritom tu platí to isté, čo v Superman vs. Batman - napojenie je uponáhľané, nemá vnútornú logiku a je tu len preto, aby film viac zarobil.V praxi sa to prejavuje tak, že do každého druhého flashbacku (a do titulkovej scény) je nasilu dotočený Batman. Vinou toho sa z desivého gothamského strážcu stala nedôstojná hračkárska figúrka, pôsobiaca dojmom, že do basy dostala ÚPLNE KAŽDÉHO (vrátane psa, ktorý sa príliš dlho túlal po Gotham Central). Ďalším plusom je občas solídna atmosféra apokalyptického mesta plného humusu. Naopak, výraznými mínusmi sú mdlé postavy, nezaujímavý a predvídateľný scenár plný kravín (do "zombies" strieľa minútu v kuse vojenské komando a nič, potom tam nabehne jeden blbec a najbližšieho magora rozbije na kusy úderom päste) a nezmyselnosť. Ak by sa naozaj objavil "zlý Superman", ako by ho zastavila bláznivá čubka s bejzbalkou? Alebo týpek hádžuci všelijaké blbosti? Či čudák v bielom tielku? Akčné scény veľmi slabé, vrátane asi najspatlanejšieho akčného finále roka. Jednotku samovrahov sme si so ženou pozreli ako jeden z prvých (ak nie úplne prvý, už neviem presne) filmov v novom byte. Bolo to dosť nepríjemné, mali sme obavy z nového života, plno nepríjemných otázok bez odpovedí, neistota, stres, nervozita. Asi vám nemusím hovoriť, že Jednotka samovrahov nám náladu príliš nezlepšila. A to jej nikdy nezabudnem, mrche. (14.11.2016)

Plusy jsou, že tam kromě Džareda nehraje skoro žádný další buzík (Aflek byl jen do počtu), ani jeden maskulín tam nenosí elasťáky (Aflek byl jen do počtu 2) a ihned po projekci jsem měl neodolatelnou chuť letět do Tesca a zahryznout se tam do Margotky, protože ta byla skutečně xežrání. Ovšem jinak jsem kurva nasraný, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct značně konsternován. Rok jsem se na to těšil jako Mižigarová na sociálku, drsňák Ájer sliboval konečně nepřiteplený homix, nepřístupný, hustokrutý, černotumorný a tak, no nakonec z toho vylezla obvyklá sterilní a impotentní taškařice, při které sice nemusíte až tak vyděšeně tisknout prdel do sedačky jako u Assvendžrů, nicméně od patnácti byla asi jen proto, aby se nějaký ten čtvrťák náhodou nechytnul špatného příkladu a nenechal si pokérovat xicht ve snaze zapálit si o velké přestávce na hajzlech cigáro bez sirek. A nevytrhnul to ani Wilča Kovář se svou džihádistickou bradkou. Fantasmagorická šestka tu jen tupě a bez invence dvě hodiny honí nějakou dost ubohou a trapnou interdimenzionální ježibabu, kterou, jak jsem se dočetl, prý hrála jakási neodolatelná, SEKSY, přenádherná a veleúspěšná modelka. Doteď mám z té příšerné tlamy noční můry, a to mluvím o jejím přirozeném vzhledu, když měla držku napatlanou uhlím a skrytou pod mastnými dredy, fuckt jí to docela slušelo. Skoro celý film jsem pak přemítal, čemu tak nádherný hnisavý absces, neodolatelný pro masařky, může asi tak tím modelařením podporovat prodej. Aktivátorům septiků? Mastem na hemoroidy? Střevním vývodům? Blicím pytlíkům v letadlech? Obalům na biologický odpad? Či snad antivirotikům na herpes? Ovšem na titulní straně fekálního lajfstajlového magazínu Pšougue by jí to dozajista slušelo náramně. No nic, dost snění a zpátky na zem. Ač zklamán, za tu Margotku to brutálně přebuším, protože jsem si doma po představení při výrobě statické elektřiny skvěle rozhýbal artritidu v zápěstí. (07.08.2016)

Zase se staví vesmír a tentokrát tam, kde to vůbec není potřeba. Zamýšlené originální týmovce jsou od prvních minut podtrhávány nohy, protože do všech zásadnějších originů je dosazen někdo z Justice League, kterou v tu chvíli ani nikdo vidět nechce. Od nových postav to odvádí pozornost a v trailerech tolik proklamovaná jinakost je v tu ránu pryč. Ani písničkový soundtrack mě moc nevtáhne, protože s každým dalším oldschool flákem se nedokážu zbavit dojmu, že žánrově notně příbuzní Strážci galaxie se jen těžko dali vykrádat okatějším způsobem. Alespoň že orchestrální doprovod Stevena Priceho podporuje akci do závratných hodnot a dává zapomenout na to, že je při každé přestřelce tma, déšť nebo tma a déšť. Bohužel ta nejzásadnější, do finále pošetřená bitka je vynucená, co se týče motivací záporáků směšná a hlavně překvapivě trikově nezvládnutá. Právě u ní je nejvíc patrné to, jak je celá druhá půlka hláškami a činy naší Squad vyměklá, což vzhledem k jejich údajně totálně psychopatickým kořenům vůbec nedává smysl. Jedno velké pozitivní překvapení ale film skrývá, a to Harley Quinn, která je přesně tak dobrá, jak jsem si myslel, že v podání Margot Robbie nikdy být nemůže. Krade si každou scénu, sebestřelenější dialog prodává na samou hranu a s charismatickým Deadshotem jsou tak jediní, kteří by si zasloužili se do adaptací ještě někdy vrátit. Největším castingovým zklamáním pak zůstává Jared Leto. Ne snad že by se nesnažil, ale zatímco takový Ledger svého času v Temném rytíři dokázal vyděsit už jen tím, že se na plátně objevil, Leto si musí pomáhat prázdným přehráváním, makeupem nebo nejrůznějšími rekvizitami - a kvůli tomu je jen řvavou atrakcí, po které zbude pachuť promarněné šance. Ostatně jako po celém Oddílu, který sice občas přinese dobrou věc, ale bez výjimky ji pokaždé následují dvě špatné. (04.08.2016)

#3 DCEU. Původní Suicide Squad to neměl snadné, musel se vyrovnat s představením antihrdinského týmu, s originy mnoha a mnoha postav a zároveň se napojit na souběžně vydávané filmy se Supermanem a Batmanem. Díky tomu se úplně nedařilo tempu filmu jako celku, ale jinak je to vcelku paráda i na několikáté shlédnutí. Zážitek nicméně předpokládá znalost komiksových sérií z The New 52 (a dnes už i z Rebirthu) a těch knih není málo. Na každý pád se povedl zářez především pro Harley Quinn. #ReleaseTheAyerCut (02.10.2016)