Burlesque

V rámci žánru slušný počin, pokud tedy zastáváte názor, že v muzikálu je příběh věc nedůležitá či dokonce zbytečná. Když se smíříte s tím, že děj by vymyslela vaše dcera během pětiminutové přestávky mezi hraním si s jednorožci a s Barbie, tak si snímek užijete. Hudební čísla, kostýmy, kulisy, střih jsou dobré, choreografie už trochu horší (přišlo mi, že Christina se na všechno hýbe stejně), leč hlavním problém krom zmíněného příběhu vidím v něčem jiném - je to kabaretní muzikál a ten by měl být postaven na "wow" momentech, klidně přehnaných, citově vydírajících, ale prostě velkých scénách a výkonech, tohle je však jen plochá a nevýrazná pohádka. (09.02.2011)

Burlesque je vlastně typická americká pohádka o chudé dívčině, která ke štěstí přišla brzy po příjezdu z malého města do Los Angeles a to jen s pár dolary v kapse..Tenhle námět už tu několikrát byl, ale přesto nebyla minuta, kdy bych se nudila a přestože je to předvídatelné a od začátku je jasné, jak to dopadne, líbilo se mi to. Hudbě Christiny Aguilery jsem nikdy nepřišla na chuť, ale musím uznat, že má hlas jako zvon a navíc skvěle hraje. Pána jménem Cher nemám ráda, ale přestože se vyskutuje na plakátech, ve filmu nebyla zase tolik vidět, což jsem uvítala. Navíc se objevil i Stanley Tucci a Kristen Bell, nemluvě o výborné atmosféře, která na mě sálala skrz obrazovku z kabaretu. Já tedy nemám co vytknout, nenudila jsem se a to je hlavní.. (30.05.2012)

Burlesque je propracovanější a barevnější verzí Divokých koček, kde se hlavní linie točí opět okolo mladé dívky, která přišla do velkého města a má v sobě dar umění - zpěvu a tance. Vlastně tady by se dalo hodnocení uzavřít a dát tomu průměrné 3*, ale tohle já prostě udělat nemůžu. A proč?! Protože Cher, Christina, hudba a choreografie. Obě divy mě okouzlily jak zpěvem, tak i výstupem. A k úžasné choreografii a hudbě nemám slov. Zkrátka je to klišé až to bolí, ale je plné barev, zpěvu, tance a sympatických herců. (22.02.2011)

Sto padesátá sedmá adaptace příběhu, kterak chudinká dívka ke štěstí přišla. S písničkami (nebo jen jednou?) z Moulin Rouge a milionkrát ohranou story, že když mě nechtěj jako hvězdu, budu tam aspoň uklízet záchody, a vono to jednou vyjde... Prvních dvacet třicet minut se nezbavíte pocitu, že PŘESNĚ tohle už jste někde viděli anebo ještě výstižněji a dokonce nedávno takhle. Tyhle věci už tu byly, nefungujou a do budoucna už nikdy fungovat nebudou. Pak je tu ale muzikál. Cher, co vypadá v pětašedesáti líp než před třiceti lety, a pokud se za ní chlapi pořád otáčí, nemusí to být nutně úchylové. Stanley Tucci, umělecký šéf, v další superiorní roli (vzpomeňme na Ďábel nosí Pradu. Hezounek "Chirurg" Eric Dane a jeho pitomá snoubenka kdesi na druhé straně Států. Zlá holka Kristen Bell, která urazí všechno a všechny, ale má "zlatou" povahu a nakonec uzná, "jak hluboce se mýlila". A samozřejmě Christina, kterou jsem nikdy hudebně nemusel, ale která si mě asi tentokrát získala. Taky pár nesmyslů "na efekt", třeba že C. A. v improvizovaném výstupu zpívá začátek písničky do mikrofonu, který je ale jen rekvizitou v představení plném playbacků, a zbylou část odzpívá vepředu, ale obojí je skvěle slyšet. Ejhle, i po stopadesáté sedmé to funguje. (08.02.2011)

Co na tom, že děj je prostinký a pitomý i na muzikál a předvidatelnější než ta nejpraštěnější romantická komedie. Naštěstí ale příběh není to jediné, co Varieté nabízí - tak trochu návrat do starých dobrých časů kabaretu plného skvělých tanečních čísel a výborné hudby v podání dvou výborných zpěvaček (a u Cher navíc i dobré herečky). Rozhdoně jde o příjemnou letní oddychovou podívanou, která je o dvě třídy výš, než Marshallovo "Nine". (04.07.2011)