Útes smrti

„Skôr zomriete na bodnutie včely, než by vás zožral žralok.“ Mám slabosť pre žraločie horory a tento patril k najlepším, aké som videl. Na Čeľuste samozrejme nemal, no raz za 5 rokov vznikne žraločí krvák, ktorý nie je úplne hlúpy. Napríklad Otvorené more. A práve s ním má Útes smrti veľa spoločného. S ním, a s predchádzajúcim filmom režiséra Trauckého, s Krvavou lagúnou. Realistického krokodíla nahradil realistický žralok, ktorý realisticky zabíja realisticky jednajúcich ľudí v austrálskej prírode. Ako vtedy, i tu mi prekážali prehrešky voči logike. Ak by vám žralok spolovice zožral kamaráta a v jeho okolí by boli litre krvi, plávali by ste k torzu alebo čo najďalej od neho? A ako minule, ani tu sa mi nepozdávalo (ako laikovi), že zviera útočí na skupinu ľudí, pritom všade, kam len pozriete, sa nachádzajú DESIATKY KILOMETROV teritória s TONAMI potravy, ktorá je pre dané zviera prirodzenejšia, ako ľudské mäso. Tieto drobnosti (?) mi k pomerne realistickému Trauckému prístupu nesedia. Ale áno... páčilo sa mi to. (29.11.2010)

Originální a autentický horor o žralocích? Zapomeňte! Tři nesympatický chlapi a dvě blondýny si jedou užívat jachtaření a plavání. Průzračná voda, jachtička, palmy a sluníčko. Prvních dvacet minut na mě působí jako nekonvenční a nízkorozpočtové porno. Neznámé tváře a hlavně absolutně (ne)herecké výkony, kterým nevěřím skoro ani ten naučený strach. Dialogy skřípou každou chvíli a snad po mě ani nikdo nechce, abych věřil, že tohle bylo podle skutečné události. Hodinu se skupinka rachtá ve vodě, aby svým cachtáním uprostřed oceánu přilákali žraloky. Ty jsou totiž na celém filmu to jediné kvalitní. Jsou totiž pravý. Krásné až téměř dokumentární záběry pod hladinu. (Nápad s potápěčskými brýlemi tomu upřít nemůžu) Výsledkem je ale nulové napětí, strach a ještě víc zážitek z kvalitního dramatu, thrilleru nebo hororu. Bože já ani nevím, co tohle bylo. Já si budu jen pamatovat průzračnou vodu a obrovské živé žraloky. Taky ale falešný křik, dialogy a výrazy týhle nesympatický partičky. A hlavně jeden skvělý třísekundový útok žraloka. (44 %) (19.09.2016)

Australian Daily Telegraph, Sportovní rubrika, Výsledkový servis. Lední hokej: Adelaide - Perth 3:6, Canberra - HC Sydney 1:1 přerušeno pro oblevu; Sportovní lidolov: Výběr Oceánie - Výběr lidstva 4:1 (po jednoznačném průběhu).. Konečně někdo po letech zhmotnil vtip, kdy se malý žraloček ptá velkého žraloka: „A tatínku, proč kolem těch lidí nejdřív kroužíme, než zaútočíme?“ a táta mu odpoví: „Přece je nebudeme jíst s hovínkama, synku..“ Jsem rád, že řežisér Traucki vrátil Spielbergovu polívčičku na vařič a trošku ji přihřál. Přirozený, uvěřitelně podaný survival a v něm jednoduchými prostředky navozené napětí při hře zubaté kočky s ploutví se skupinkou vyděšených myší v neoprenu. Ti lidé nepotřebovali větší loď, stačila by jim jakákoliv.. (02.01.2011)

Andrew Traucki se podruhé představuje coby autor "realistického" animal horroru, jen krokouše vyměnil za žraloka. Jinak je příběh prakticky stejný, jen mi v tomto případě chybělo souznění s hrdiny, prakticky o nikoho z nich jsem se nebál, jejich často retardované chování mi vadilo a nějvíce mou pozornost držel podivný vysoký přístroj na ostrůvku, ke kterému přeživší směřovali. A to, jak jistě uznáte, je ve žraločím horroru trochu divné. (10.02.2011)

Možná by bylo na čase natočit film typu Otevřené moře či Útes smrti, kde všichni zdárně přežijí. Jenže diváky prostě zajímá žraločí hostina, nejspíše.... Kdo má rád moře, snímek si rozhodně užije. Modrá převládá, širé vody oceánu, daleko od pevniny...daleko od pevniny? to mě sakra zajímá, kde se ve 45.minutě vzali nad vodou rackové... ale to je jen malá vada na kráse. Atmosféra (chvílemi jsem byl napnutý jak špagát a držel hlavním postavám palce) výborná, občas lekačka, někdy naopak při velkém očekávání nebyla, a tiché tipování, kdo bude prvním chodem. Nejděsivěji působily záběry pod vodou, kdy kamera hleděla do modré dálky či hloubky a vy jste čekali, kdy se co vynoří. Temná hlubina pod nohama hlavních postav byla doslova cítit. Podobnost s Otevřeným mořem mi nevadila, zde byl dokonce děj jaksi pestřejší. Napínavé pod i nad mořské dobrodružství. p.s. mám se snad více bát, když je napsáno: podle skutečné události? Vůči tomu jsem imunní... (05.06.2012)