Útes smrti

Nějak se nám v poslední době rozjely horory na téma pár lidí na moři a ohrožuje je žralok. A všechny se honosí přídomkem "podle skutečné události". Tenhle přídomek - podle skutečné události - mne štval už u Otevřeného moře. Vnímáte totiž ten logický rozpor? Pokud totiž nikdo nepřežil, případně jeden a ještě v šoku, jak se mohli tvůrci filmu dozvědět, co se dělo? A natočit o tom film? Zákonitě museli fabulovat a jediné pravdivé bylo, že někde někoho asi sežral žralok. Jenže na tohle téma už vznikly daleko lepší Čelisti. A co se napětí týkajícího se skupinky na moři, jež se snaží ze všech sil přežít, týče, pak Záchranný člun od Hitchcocka stále zůstává nepřekonán. Na rozdíl od Otevřeného moře na zcela stejné téma, kde alespoň zcela nudný a očekávaný průběh zachraňuje alespoň manželská krize a hádky manželů a postupné smíření, zde máme partičku pěti mladých krásných lidí, o nichž nevíme nic. A tudíž jsou nám ukradení. Když pak po půl hodině filmu jejich výletní jachta ztroskotá (ani vlastně nevíme proč) a oni se až na jednoho rozhodnou plavat na nějakých 16 kilometrů vzdálený ostrov, je nám to taky jedno. A pak dvacet minut čekáme na první útok žraloka... Celé je to natočené rozklepanou kamerou (asi kvůli tomu pocitu té autentičnosti, boys, jako abyste mysleli, pokud jste blbí, že je to home video a vy jste přímo u toho), a všudypřítomné modro je neskutečně přemodralé, až by v National Geographicu fotoreportéři záviděli. Skoro opominuty jsou noční záběry, které u Otevřeného moře tvořily z logiky věci poctivou polovinu vyprávění a vytvářely větší napětí, zde noc proběhne raz dva. Na druhou stranu je zde až příliš scén, kdy hrdinové plavou v moři a koukají se kolem sebe, jestli neuvidí žraloka, a buď uvidí, nebo neuvidí, ale má to být asi děsně napínavé, jenže na popáté už není. A to zde nezmiňuji logické nesmysly, týkající se žraloků bílých a jejich chování... (16.09.2012)

Velmi napínavé a reálné. Pro mne nejlepší film o boji člověka o přežití před žralokem. Film nabízí až dechberoucí reálné záběry žraloka oťukávajícího si svou oběť. Scény, kdy se hrdina dívá pod hladinu a hledá tak možné nebezpečí a přítomnost Bílého jsou mrazivě autentické. Nejlepší scéna kdy žralok vyskočí nad hladinu ihned vedle 4 osob je nezapomenutelná. Filmu chybí jen větší dávka tempa, ale jde asi o záměr celou plavbu nešťastníků natáhnout a tím ukázat stísněnost celé situace. Také některé nesmysly, např. když hlavní hrdina podle všech zná moře nejvíce a přitom neví, že ryby vyskakující nad hladinu jsou znamením o blízkosti predátora. Všichni plavou k pokousanému, když je kolem něj sposta krve aj. Celkově hodnotím třemi hvězdami, protože jak říkám, lepší film tohoto ražení jsem asi neviděl, ale na čtyři to už nestačí. (24.04.2011)

Parádička, toto som si naplno užil. Síce sa krvi nedočkáme, ale je to napinák ako má byť. Najviac sa mi páčili zábery pod vodou, keď žralok okolo nich krúžil, a krúžil, a krúžil... a chňap! (Dalo sa niekedy aj zľaknúť). Námetom podobné ako Open Water, ale toto sa mi páčilo viac, pretože žraloka ukazovali oveľa častejšie (nie až na konci) a nebolo to točené takým dokumentárnym štýlom s roztrasenou kamerou. Naopak, celkové prostredie a kamera boli prekrásne. Okrem toho v Open Water nemali hlavní hrdinovia veľkú nádej na záchranu, tu však áno, a o to to bolo lepšie. Film však vyniká predovšetkým atmosférou, a aj napriek poriadne predvídateľnému záveru je napínavý až do poslednej minúty. (17.11.2010)

Další variace na téma Jak se dá také trávit dovolená. Nic nového pod slunce, co taky na tomhle inovovat, že? 5 lidí, jedna blbá loď a pod nohama hlubina plná zubů... Asi každý si na tom něco najde, mě nejvíc pobavilo to plácání se na matračkách jako na Mácháči, to se tý hnusný tlamě nedivím, že ji to namíchlo:-))) (05.02.2011)

Kdyby podobný survival vznikl v Americe, zabraly by plátno ňadra a odhalený penisy, teeangerská svoloč v ústředních rolích a exploatativní lascivnost, jenže tady jsme na australský půdě a vše je jakoby tlumené, přiměřeně, adekvátní a přirozené, včetně žraloka, jehož uměřeností dávají tvůrci patřičně najevo, že na rozdíl od Spielberga neztratili veškerý smysl pro proporcionalitu. Nejzajímavějším a málo viděným úkazem celého filmu je ovšem Luke, prototyp muže, se kterým se ženy cítí pokaždé v bezpečí, frajer, který nikdy nefrajeří, jsa si vědom toho, že wannabe leader nikdy doopravdovým leaderem není. Hrdina se zkrátka pozná podle toho, že o sobě nikdy netvrdí, že je hrdina. Jak říká Connery ve Skále: „Ubožáci vždycky tvrdí, že se budou snažit. Vítězové jdou domů a opíchají královnu krásy.“ Ještě lépe vystihuje podstatu hrdinství Conan, zastánce kréda, že nejlepší v životě je hnát nepřátele před sebou a slyšet nářek jeho žen, ale neříká to jenom tak, sám od sebe, nýbrž coby odpověď na požádání. Jakmile přejde hrdinství k vychloubačnosti, neřkuli k pochybovačné sebereflexi, je s ním fakticky amen, viz post-osmdesátkové traumatické nekrology hrdinství v Posledním akčním hrdinovi či Smrtonosné pasti 4. (-spoiler-) Nakonec ale i nezištně statečný Luke dojde symbolické porážky od žraloka, který sama sebe nikdy reflektovat z principu nemůže, a tak je tím nejstatečnějším a nejchrabřejším žralok sám - ušlechtilá prostota, tichá velikost. (26.12.2010)