Útes smrti

Vedle kultovních Čelistí (1975) a Útoku z hlubin (1999) je film Útes smrti nejlepším mnou viděným zvířecím hororem, ve kterém vystupuje bílý žralok jako monstrum. Od Trauckiho jsem o pár dní dříve zhlédnul krokodýlí Krvavou lagunou, která mě zaujala, a proto jsem neotálel sáhnout i po jeho dalším a velmi podobném snímku. Ve filmu se objevilo jenom šest postav, avšak nejdůležitější jsou ony čtyři, které bojují na širokém oceánu o holý život s jednou velmi nenasytnou parybou, která má nekonečný apetit a choutky zabíjet. Herci na mě působili přirozeně, lokace byly vybrány skvěle a hudba perfektně podtrhovala obraz v napínavých scénách. Občas mě trochu vadily citové projevy postav, ale to je pouze subjektivní názor. Zkrátka vcelku obstojný survival snímek, ve kterém bylo syrové autentičnosti docíleno rovněž použitím reálných žraloků. (27.03.2014)

Otevřené moře je lepší z jednoho prostého důvodu: postavy v něm nemusí být nutně sympatičtější než ty v Reef, ale člověk si k nim dokázal vytvořit určitý vztah (a je úplně jedno, jestli kladný či záporný) a to prostřednictvím úvodních 20 minut, ve kterých divákovi stručně a jasně definoval manželský pár a jeho aktuální problémy. Ze survival hororu se pak rázem stalo hutné manželské drama se všemi těmi hádkami, výčitkami a nakonec i usmiřováním. Reef tuhle výhodu postrádá, postavy jsou do moře vrženy bez jakékoliv charakterizace a jsou odsouzeny k jedinému: zemřít. A divák spolu s nimi. (19.11.2010)

Mám slabosť pre takéto filmy, pri ktorých sa často pýtam sám seba, čo by som robil ja na ich mieste. Po krátkom zoznamovacom úvode sa jachta začína potápať a päť ľudí čaká jedno z najťažších životných rozhodnutí. Zostať na vraku, ktorý sa každú chvíľu môže potopiť, či plávať k najbližšiemu brehu niekoľko hodín vo vode plných žralokov. Zábery na desivého žraloka sú krátke, ale účinné, pretože kamera väčšinou skúma víriacu hladinu so strach naháňajúcou plutvou. Našich hrdinov čaká smutný osud, ale najsmutnejšie bolo, že smrť prišla pre niektorých tak strašne blízko pred cieľom. Film je natočený podľa skutočnej udalosti a som rád, že tvorcovia zbytočne nezľahčovali, či nepodkopávali vierohodnosť snímku. Veril som, že to, čo som na obrazovke videl, sa naozaj takto stalo a to je pre filmy natočené na základe skutočných udalostí asi najlepšia pochvala. Čo by som robil ja? Snažil by som sa vytiahnúť z podpalubia dvere, postele, jednoducho čokoľvek, z čoho by sa dala zviazať plť. S lanom by na lodi nemal byť problém. Ale po vojne je každý generál. 80% (23.06.2011)

Po dlouhé době konečně obstojný žraločí thriller. Čtveřice kamarádů se před potopení lodi rozhodnou doplavat na 12 mil vzdálený ostrov. Samozřejmě nebudou sami, o nevítanou společnost se jim postará zatraceně hladový mořský dravec, a delfín to rozhodně neni! Alespoň malou šanci na přežití jim poskytne pár atolových útesů, kterých je po cestě bohužel minimum... Režisér Traucki nám po Krvavé laguně naservíroval podobnou zápletku, jen lagunu, stromy a krodokýla vyměnil za moře, útesy a žraloka. Nevim, jestli je přísloví "opakování matka moudrosti" zcela na místě, každopádně jsem měl po celou dobu dost sevřenou prdel. Žralok vypadal fakt dobře, ještě aby ne, když byl v drtivém počtu záběrů použito živé zvíře. Jedinou výtku bych směroval na občasnou tupost hlavních postav, ale za tu zábavu a napětí budiž odpuštěno. (02.01.2011)

Plavat deset mil širým oceánem s vědomím, že za zadkem vám zrovna čenichá pětimetrová krvelačná potvora, opravdu není nic moc příjemného. Své o tom vědí nejen ti, co měli osobně tu čest, ale australští filmaři vtloukli tímhle nenápadným snímkem podobný pocit úzkosti i do mé nevinné hlavy. Nečekejte krvavá jatka a dostanete 90 minut intenzivního a trpělivě budovaného napětí, nakažlivého strachu z děsivého nepřítele a několika skvěle natočených útoků žraloka na člověka, které si možná nelibují v červených detailech, ale vyznívají tak reálně, až z toho mrazí. A navíc se to celé obejde bez známých béčkových klišé, bez digitálních monster a bez protivných hrdinů, kterým tentokrát toho žraloka za prdelí nepřejeme o nic víc než sami sobě. Stopáž by sice místy potřebovala trochu zkrátit a úvodních deset minut je vlastně zbytečných vidět, ale jinak velmi příjemné překvapení, který bych mohl vidět klidně víckrát. 70% (25.08.2013)