Útes smrti

„Skôr zomriete na bodnutie včely, než by vás zožral žralok.“ Mám slabosť pre žraločie horory a tento patril k najlepším, aké som videl. Na Čeľuste samozrejme nemal, no raz za 5 rokov vznikne žraločí krvák, ktorý nie je úplne hlúpy. Napríklad Otvorené more. A práve s ním má Útes smrti veľa spoločného. S ním, a s predchádzajúcim filmom režiséra Trauckého, s Krvavou lagúnou. Realistického krokodíla nahradil realistický žralok, ktorý realisticky zabíja realisticky jednajúcich ľudí v austrálskej prírode. Ako vtedy, i tu mi prekážali prehrešky voči logike. Ak by vám žralok spolovice zožral kamaráta a v jeho okolí by boli litre krvi, plávali by ste k torzu alebo čo najďalej od neho? A ako minule, ani tu sa mi nepozdávalo (ako laikovi), že zviera útočí na skupinu ľudí, pritom všade, kam len pozriete, sa nachádzajú DESIATKY KILOMETROV teritória s TONAMI potravy, ktorá je pre dané zviera prirodzenejšia, ako ľudské mäso. Tieto drobnosti (?) mi k pomerne realistickému Trauckému prístupu nesedia. Ale áno... páčilo sa mi to. (29.11.2010)

Plavat deset mil širým oceánem s vědomím, že za zadkem vám zrovna čenichá pětimetrová krvelačná potvora, opravdu není nic moc příjemného. Své o tom vědí nejen ti, co měli osobně tu čest, ale australští filmaři vtloukli tímhle nenápadným snímkem podobný pocit úzkosti i do mé nevinné hlavy. Nečekejte krvavá jatka a dostanete 90 minut intenzivního a trpělivě budovaného napětí, nakažlivého strachu z děsivého nepřítele a několika skvěle natočených útoků žraloka na člověka, které si možná nelibují v červených detailech, ale vyznívají tak reálně, až z toho mrazí. A navíc se to celé obejde bez známých béčkových klišé, bez digitálních monster a bez protivných hrdinů, kterým tentokrát toho žraloka za prdelí nepřejeme o nic víc než sami sobě. Stopáž by sice místy potřebovala trochu zkrátit a úvodních deset minut je vlastně zbytečných vidět, ale jinak velmi příjemné překvapení, který bych mohl vidět klidně víckrát. 70% (25.08.2013)

Andrew Traucki se podruhé představuje coby autor "realistického" animal horroru, jen krokouše vyměnil za žraloka. Jinak je příběh prakticky stejný, jen mi v tomto případě chybělo souznění s hrdiny, prakticky o nikoho z nich jsem se nebál, jejich často retardované chování mi vadilo a nějvíce mou pozornost držel podivný vysoký přístroj na ostrůvku, ke kterému přeživší směřovali. A to, jak jistě uznáte, je ve žraločím horroru trochu divné. (10.02.2011)

TV film, málo známi, alebo skôr neznámi herci, určite malý rozpočet a predsa sa to dá. Pomaly neverím, že to malo hodinu a pol, ubehlo tak jak voda, príbeh spojený s dávkou napätia, ktorému pridáva na intenzite skutočnosť, že ide o skutočný príbeh a že divák má možnosť precítiť bezmocnosť spolu s postavami. Aspoň ja som to tak cítil. (01.12.2015)

Moře je hluboké a ryby dravé. Napínavá podívaná, u které lze vytušit, že ne všichni hrdinové budou mít štěstí. Na poutavosti a závěrečném dojmu dodává i punc skutečné události, jež se stala předlohou pro tento snímek. Zpočátku mi herci moc sympatičtí nebyli, což se postupem času měnilo a jejich příběh jsem prožíval s nimi. A na závěr komentáře otázka k zamyšlení: Jak byste se rozhodli na jejich místě vy? Plavat či neplavat? (13.03.2011)