Neklid

Těším se na pokračování, kde ten mladý muž, který ztratil zájem o život, si po tomto skvělém zážitku, po devádesáti minutách napínání a citového vydírání vystřelí mozek z hlavy - ještě by k tomu distributor mohl dodat úžasný popis, něco ve stylu tohohle filmu, kde se vůbec nezminuje, že je to rakovinafriendly snímek - takhle to spíš vypadalo na něco podobného Yes Manovi. Koukal jsem se na to omylem, tenhle typ filmů není nic pro mě - kde berete ty příjemné pozitivní pocity? Já tam žádné nevidím, všechno zastinuje pravděpodobný osud hrdinky a to, že on po tom, kdy na chvilku začal "skutečně žít" stejně ztratí zájem o život ještě víc a nejspíš po závěrečných titulkách poputuje do blázince. V čem je smysl točit takové filmy? Na deprese stačí skutečný svět... (18.11.2013)

Další z kategorie "filmy o umírání". V čem je tenhle jiný? Nedoluje z diváka emoce. Nechává vše plynout, ačkoli všichni víme, jak tenhle film skončí. Rošťácký sestřih Mie sedí a ty její kostýmy - skvost (od dvacátých let do sedmdesátých a jí to pořád sluší). Rozhodně nejlepší film o člověku s rakovinou, které jsem v poslední době viděla. (02.01.2012)

Tvorba Guse Van Santa by se dala označit jedním slovem: vkusné. Jenže není právě "vkusné" předpeklím kýče? Gus Van Sant na jednu stranu natočil snímky jako Slon, které splňují představu uměleckého snímku, na druhou stranu je zrovna tak autorem sentimentálního kýče Finding Forrester. Obě jsou to však spojité nádoby. Van Santova umělecká tvorba je stejně vypočítavá jako ta komerční, pouze cílí na odlišné koncové konzumenty. (10.01.2012)

Pokud mají tyhle indie romance v sobě inteligenci a hloubku, tak na mě vždycky fungují (viz Keith). Rozhodně je to i případ Restless, které navíc oplývá skvělou ústřední dvojicí a plyne v takovém pomalém, smrtelném tempu, které tvoří příjemnou atmosféru. Ještě ubrat trochu na té čitelnosti a bude to parádní film. 8/10 (26.09.2013)

Gus Van Sant není režisér, kterého bych příliš vyhledával. Rozhodně není důvodem jeho homosexualita. Pokud o tom přemýšlím, je "Neklid" prvním filmem, který jsem od tohoto režiséra viděl, nepočítám-li jeho podíl na filmu "Paříži, miluji tě". Už několik let se chystám na "Dobrého Willa Huntinga", na "Milka" pak o několik let méně. "Neklid" je tak mým prvním setkáním a musím říct, že setkáním příjemným. Van Santovi se do rukou dostal zajímavý scénář, který může být pro někoho až příliš jasnou snahou vzbudit city. Filmy, kde hlavní hrdina umírá na nevyléčitelnou chorobu, jsou snímky, které jsou některými lidmi odsuzovány. Pravda, bývají až příliš na efekt, chtějí za každou cenu vzbudit emoce. "Neklid" vzbuzuje emoce, ale daří se mu to bez toho, aby se divákovi vnucoval. Vlastně to není nic jiného než příběh o lásce mezi dvěma mladými lidmi. Oběma lidem do života vstoupila smrt. Enochovi zprostředkovaně, i když je pravdo, že sám byl na pokraji smrti, ale rodiče mu zemřeli při autonehodě. Od té chvíle obchází pohřby. Jako kdyby chtěl zůstat smrti na blízku. Annabel se má se smrtí setkat přímo, protože má nevyléčitelnou nemoc. Přesto tyhle dva spojí láska. A také osud jednoho letce, ducha, kterého vidí jenom Enoch. Trochu postavené na hlavu? Ale vůbec ne. Když to skousnete, určitě vám nebude vadit, že duch je Japonec a byl vychováván jako kamikadze, což také naplnil. "Neklid" je silný film, který ve vás i přes svůj závěr dokáže vzbudit radost. Smrt a láska nemají tolik společného, ale obě jsou součástí života. Nic s tím neuděláme a obojí může přijít v nejméně vhodnou chvíli. Bohužel. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/parmeni-krysy-z-temnot-mi-4-blazniva.html (26.02.2013)