Neklid

Režisér Gus Van Sant má asi rád film Love Story. Možná viděl i Knoflíkáře, a tak se rozhodl svůj neoriginální příběh okořenit postavou ducha japonského pilota. Mladík Enoch rád chodí na pohřby a následné kary (tedy pohřební hostiny). Zde se seznámí s dívkou podobných ušlechtilých zálib, s níž stráví kus svého roztomile podivínského života, než dívka zemře na rakovinu. Určitou roli v tomto vysoce originálním příběhu pak hraje duch (možná jen Enochova představa?) japonského pilota. Kdo viděl nějaký artový film, je mu hned od začátku jasno. A záleží jen na něm, zda se nechá kýčovitým dojímacím provedením vydírat a mokřit slzami kapesníčky, či ho nechá téma svým způsobem chladným stejně, jak chladná je režie i celkové provedení filmu. Kdyby film nabízel něco originálního, neřeknu ani Lars von Trier. Ale takto sledujeme jen puzzle dílků, které sami v hlavě sestavíte během úvodních minut a pak jen čekáte na dojímací konec, který skutečně přijde. A protože ducha japonského pilota použilo víc režisérů, nejen náš Petr Zelenka, ani ten tak není originální a jde jen o kamínek z jiného puzzle. (23.01.2012)

Těším se na pokračování, kde ten mladý muž, který ztratil zájem o život, si po tomto skvělém zážitku, po devádesáti minutách napínání a citového vydírání vystřelí mozek z hlavy - ještě by k tomu distributor mohl dodat úžasný popis, něco ve stylu tohohle filmu, kde se vůbec nezminuje, že je to rakovinafriendly snímek - takhle to spíš vypadalo na něco podobného Yes Manovi. Koukal jsem se na to omylem, tenhle typ filmů není nic pro mě - kde berete ty příjemné pozitivní pocity? Já tam žádné nevidím, všechno zastinuje pravděpodobný osud hrdinky a to, že on po tom, kdy na chvilku začal "skutečně žít" stejně ztratí zájem o život ještě víc a nejspíš po závěrečných titulkách poputuje do blázince. V čem je smysl točit takové filmy? Na deprese stačí skutečný svět... (18.11.2013)

Tento film by měl dostat Oscara za kostýmy a masky! Ale i bez (tohoto) Oscara to bude vynikající snímek, který sáhne kamsi hluboko do vaší duše - je to tak trochu P.S. Miluji tě naruby :) Napolo rebelující a ztracený Enoch potkává Annabel, která jakoby přesně věděla, co od života chce. Jenže to má háček... a tím není fakt, že Enoch komunikuje s duchem kamikadze pilota Hiroshiho. Gus van Sant se opět skvěle předvedl, jeho režijní um se snoubí s výběrem zvláštně hořkosladkého romantického tématu i neotřelých hereckých tváří (tedy až na Miu Wasikowskou), které precizně dovedl ke skvělým výkonům. Klobouk dolů, tohle si ode mě zaslouží 90%. (28.12.2011)

Nemám ráda filmy o smrti a umírání, které jsou prvoplánově postavené na ždímání slz z diváka. Restless ale není film o umírání (ač by se to tak na první pohled zdát mohlo) a už vůbec si neklade za cíl diváka zdeptat. Je to poetické dílo o tom, jak jsou lidé schopni se navzájem obohatit, zabvit jeden druhého strachu ze smrti a naučit se konečně mít rád život a vodní ptactvo. Vynikající výkony podávají Mia Wasikowska i Henry Hopper, Ryo Kase je pak zřejmě opravdovým duchem kamikaze Hiroshiho. Poetické, posmutnělé ale s velmi pozitivním vyzněním. A taky chytré. (15.03.2012)

Čekal jsem romantickou komedii, dostal jsem melancholické drama které mě pohladilo po duši. Režisérovi se podařilo dovedně skloubit smutný osud a hravou lásku ze života, a natočit příběh který je nepateticky dojemný, a nenuceně veselý. Celým filmem se táhne zvláštně krásná nálada, díky níž působí vyprávění jako ze sna. A možná že je to sen. Mia Wasikowska předvedla svou obvyklou vysokou úroveň, a mě neznámý Henry Lee Hopper se jí nenechal zahanbit. Restless je přesně ten snímek, který vám ukáže, že svět je moc krásné místo, i když to tak zrovna na první pohled nevypadá. (03.02.2012)