Neklid

Intimní drámo, s nádechem indie - kdo mě zná ví, že to je moje parketa. Navíc niterní téma, v dobrém slova smyslu pošahanců, taky docela můžu, a tak není nečekané, že mnou Restless proplul a potěšil na duši. Co však oceňuji velmi - Gus Van Sant v Restless velmi mile tahá za romantickou linku. Umí ji ale v ten pravý moment narušit tak, aby toho už nebylo moc, a film se tak nestal zbytečně kýčovitým. To se mnohdy nepovede. Tady se ale nepřehání, nechává se to volně běžet a film postupně míří do svého očekávaného konce. Na pět hvězd to není, ale čtyři dám relativně s klidným srdcem. Hodně evropské a docela chápu hodnocení na Rottenu. Enoch, let me go (27.12.2011)

Nejedná se o doják, který by vás výrazněji připravil o zásoby papírových či čistých kapesníků, ale nejedná se ani o film, kterej by vám přidal na náladě. Osobně mi to přišlo místy až příliš divné, co do úchylek, zálib a životů jednotlivých postav, díky tomu mi pak film připadal až příliš strojený, teatrální a předevší blbě zahraný, místy s krkolomnými nenormálními dialogy, což je samozřejmě dáno oním dost zvláštním scénářem, jako takovým. Mám ráda komorní dramata, nemám ráda filmy o umírání, ale když se to všechno vezme s nadhledem (tim vtipnym, ne po Wasikowsku poetickofilozoficky přírodovědeckym) tak je to pro mě docela snesitelná záležitost, což se ale netýká tohodle snímku, u kterého sem měla chvílema co dělat, abych to pro tu místy nesnesitelnou přemoudřelost, tragičnost jednotlivých vadných postav a do toho všeho pro ten nadhled, kterej byl místy snad až moc zbaven reality, aby působil za každou cenu kouzelně a dojemně, nevypla. Vydržela jsem to do konce, ale byla bych se bez toho obešla. Výraznějším plusem filmu je hudební doprovod, jinak je vesměs všechno dost pomíjivé a hodně lehko zapomenutelné. 2,5 hvězdy a tuna nepochopení k tomu pro zdejší nadhodnocenost. (17.01.2012)

Co to sakra bylo...opravdu nemám slov. Nejnesympatičtější a nejnudnější herečka pod sluncem a k ní úměrně vybraný noname "herec". Scénář a vůbec všechny dialogy jako by napsal ten vůbec nejhorší český scenárista, jakého si dovedete představit - styděl jsem se ty hovadiny vůbec poslouchat. Kamera s tak tmavým filtrem, že všechno (ne)vidíte jako přes sluneční brýle. Jo a samozřejmě nesmí chybět asiat, že ano, jako v každém druhém americkém filmu! Tentokrát dokonce ve formě ducha. Oh my fucking god...po půl hodině už jsem to nezvládal. Van Sant si hraje na zženštilého hipstera a nejde mu to, nebo co. Zlatý Dolan. Takhle mě už dlouho nějaký film nenasral. Odpad jak vyšitý. (19.06.2013)

Zapomněli jste připsat, že jsou zde i prvky mysteriózního žánru, která mám v oblibě. Škoda jen, že to nebylo zajímavěji pojato. Šlo o velmi suché pojetí duchovi přítomnosti. Srovnám-li Neklid s "Teď a tady", musím Neklidu dát díky za to, že mě smrtí neděsil a citově mě nevydíral. Tím ale zároveň odsáli emoce. Mia možná nebyla tak "dojemná" jako Dakota Fanning, ale měla své kouzlo. Do poslední chvíle vypadala dobře, člověk by až chtěl věřit v happy-end ;). Poslední poznámka míří k Henrymu Lee Hopper, on v každé scéně vypadal jako by spal a všechno šlo jen kolem něho. Nemyslím, že to byl záměr. (10.04.2014)

Režisér Gus Van Sant má asi rád film Love Story. Možná viděl i Knoflíkáře, a tak se rozhodl svůj neoriginální příběh okořenit postavou ducha japonského pilota. Mladík Enoch rád chodí na pohřby a následné kary (tedy pohřební hostiny). Zde se seznámí s dívkou podobných ušlechtilých zálib, s níž stráví kus svého roztomile podivínského života, než dívka zemře na rakovinu. Určitou roli v tomto vysoce originálním příběhu pak hraje duch (možná jen Enochova představa?) japonského pilota. Kdo viděl nějaký artový film, je mu hned od začátku jasno. A záleží jen na něm, zda se nechá kýčovitým dojímacím provedením vydírat a mokřit slzami kapesníčky, či ho nechá téma svým způsobem chladným stejně, jak chladná je režie i celkové provedení filmu. Kdyby film nabízel něco originálního, neřeknu ani Lars von Trier. Ale takto sledujeme jen puzzle dílků, které sami v hlavě sestavíte během úvodních minut a pak jen čekáte na dojímací konec, který skutečně přijde. A protože ducha japonského pilota použilo víc režisérů, nejen náš Petr Zelenka, ani ten tak není originální a jde jen o kamínek z jiného puzzle. (23.01.2012)