Neklid

(Ne)klidná morbidní procházka Guse Van Santa příručkou pro mladé ornitology. Trpí však téměr všemi neduhy podobných indie nezávisláren - psychicky narušenými hrdiny (což už se stává samo o sobě klišé), táhlým unylým tempem, otravnými vybrkávačkami na kytaru a nejasným sdělením. Jediným účinným, na co útočí, jsou emoce, které hlavně v závěru silně vyplavou na povrch a z diváka jednoduše vyždímají možná i poslední kapku slz. Přesně tohle mohlo vzejít z "rakovinové" komedie 50/50, ale naštěstí se tak nestalo. (21.12.2011)

Těším se na pokračování, kde ten mladý muž, který ztratil zájem o život, si po tomto skvělém zážitku, po devádesáti minutách napínání a citového vydírání vystřelí mozek z hlavy - ještě by k tomu distributor mohl dodat úžasný popis, něco ve stylu tohohle filmu, kde se vůbec nezminuje, že je to rakovinafriendly snímek - takhle to spíš vypadalo na něco podobného Yes Manovi. Koukal jsem se na to omylem, tenhle typ filmů není nic pro mě - kde berete ty příjemné pozitivní pocity? Já tam žádné nevidím, všechno zastinuje pravděpodobný osud hrdinky a to, že on po tom, kdy na chvilku začal "skutečně žít" stejně ztratí zájem o život ještě víc a nejspíš po závěrečných titulkách poputuje do blázince. V čem je smysl točit takové filmy? Na deprese stačí skutečný svět... (18.11.2013)

"Excuse me. Can I help you? - No, we're just browsing. Thanks." Film mě překvapil, svým tématem i jeho pojetím - bylo to všechno rozhodně netradiční, jiné. Ústřední dvojice byla moc sympatická, Hiroshiho dopis nejdojemnější slova slyšená v posledních letech. Přesto to celé mohlo být víc dojemné (vzhledem k tématu), ale jak jsem již psal, film byl pojat trochu odlišně. 4* (09.09.2012)

Víc „umělecké“ než Teď a tady, ale nemůžu říct, že lepší. Povedlo se obsadit obě hlavní role, místo manekýna zaujmul uzavřený podivín Enoch se svým kámošem Hiroshim, což určitě není špatně, ale možná nemuseli být oba zamilovaní teenageři tak zvláštní a jiní. Běžným vrstevníkům se vzdálili asi až příliš. Neklid ve mně nevyvolal zdaleka tolik emocí, v tom výrazně zaostal za Teď a tady. Pochvalu ale zaslouží výborná hudba. (30.09.2013)

Zapomněli jste připsat, že jsou zde i prvky mysteriózního žánru, která mám v oblibě. Škoda jen, že to nebylo zajímavěji pojato. Šlo o velmi suché pojetí duchovi přítomnosti. Srovnám-li Neklid s "Teď a tady", musím Neklidu dát díky za to, že mě smrtí neděsil a citově mě nevydíral. Tím ale zároveň odsáli emoce. Mia možná nebyla tak "dojemná" jako Dakota Fanning, ale měla své kouzlo. Do poslední chvíle vypadala dobře, člověk by až chtěl věřit v happy-end ;). Poslední poznámka míří k Henrymu Lee Hopper, on v každé scéně vypadal jako by spal a všechno šlo jen kolem něho. Nemyslím, že to byl záměr. (10.04.2014)