Neklid

- Jako veverka bez oříšku a bez mámy - Jako jelen touží po říčce, Má duše touží po tobě, Bože - Nicrophorus americanus, americký hrobařík. Líbí se mi ten jeho knír. Je úžasný. - Proč myslíš? - Ucítí mršinu na kilometry daleko, ten pach smrti. Sameček a samička se u mršiny sejdou a seznámí se. Pak ji společně zahrabou. Spáří se a samička na tu mršinu snese vajíčka. Ale na rozdíl od ostatních brouků od těch vajíček pak neutečou. Vyhrabou si někde poblíž malou komůrku. A když se mláďata vylíhnou, rodiče jim předžvýkají kousky té mršiny a krmí je. Není to úžasné? Starají se o děti. ...po dlouhe dobe krasny romanticky film, citlive natoceny a vyborne zahrany, thx gus! .) (15.04.2012)

Čekal jsem romantickou komedii, dostal jsem melancholické drama které mě pohladilo po duši. Režisérovi se podařilo dovedně skloubit smutný osud a hravou lásku ze života, a natočit příběh který je nepateticky dojemný, a nenuceně veselý. Celým filmem se táhne zvláštně krásná nálada, díky níž působí vyprávění jako ze sna. A možná že je to sen. Mia Wasikowska předvedla svou obvyklou vysokou úroveň, a mě neznámý Henry Lee Hopper se jí nenechal zahanbit. Restless je přesně ten snímek, který vám ukáže, že svět je moc krásné místo, i když to tak zrovna na první pohled nevypadá. (03.02.2012)

Tento film by měl dostat Oscara za kostýmy a masky! Ale i bez (tohoto) Oscara to bude vynikající snímek, který sáhne kamsi hluboko do vaší duše - je to tak trochu P.S. Miluji tě naruby :) Napolo rebelující a ztracený Enoch potkává Annabel, která jakoby přesně věděla, co od života chce. Jenže to má háček... a tím není fakt, že Enoch komunikuje s duchem kamikadze pilota Hiroshiho. Gus van Sant se opět skvěle předvedl, jeho režijní um se snoubí s výběrem zvláštně hořkosladkého romantického tématu i neotřelých hereckých tváří (tedy až na Miu Wasikowskou), které precizně dovedl ke skvělým výkonům. Klobouk dolů, tohle si ode mě zaslouží 90%. (28.12.2011)

Příběh, který proplouvá mořem zmaru - a nehroutí se z toho. Ale taky nic nerozdává zadarmo ... vám ani nikomu jinému - ústřední dvojici nevyjímaje. Můžete ho zpochybňovat, protože Annabel je bytost až příliš dokonalá ... a takřka nekonečně moudrá - jakoby ani nebyla z našeho světa, ale ... čím by byl bez ní ? Kde by byla jeho maličko posmutnělá, a všemu navzdory pozitivní poetika ... kde by byl jeho lehce morbidní humor - a jeho sugestivní atmosféra, která navozuje něco jako stav beztíže ? Berte ho, jaký je - a jaký CHCE být, nic víc pro něj (ani pro sebe) udělat nemůžete. (12.09.2015)

Pokud se mě zeptáte, co považuji za melancholický typ filmu, dám vám příklad právě Neklid. U tohoto dramatu od první minuty cítíte a tušíte, že směřuje k hořkému konci. Jeho tématem je smrt a pohled hlavních postav na ní, smíření se s ní. Celou tuto tématiku se snaží zaobalit do humorného hávu, ale stále je to snímek smutný, jenž nemusí sednout každému. Mezi herci to jiskří a funguje. Pár zajímavých námětů k zamyšlení se též najde, ale již jsem zřejmě viděl až příliš filmů na podobné téma, které prostě byly lepší. Čas ukáže, jestli si na Neklid vzpomenu jako na melancholický snímek pojednávající o tématu smrti, nebo pouze na jistý, konkrétní vnitřní pocit mého či jiného já. Uvidíme… 70% (31.03.2013)