Neklid

(Ne)klidná morbidní procházka Guse Van Santa příručkou pro mladé ornitology. Trpí však téměr všemi neduhy podobných indie nezávisláren - psychicky narušenými hrdiny (což už se stává samo o sobě klišé), táhlým unylým tempem, otravnými vybrkávačkami na kytaru a nejasným sdělením. Jediným účinným, na co útočí, jsou emoce, které hlavně v závěru silně vyplavou na povrch a z diváka jednoduše vyždímají možná i poslední kapku slz. Přesně tohle mohlo vzejít z "rakovinové" komedie 50/50, ale naštěstí se tak nestalo. (21.12.2011)

Tak tedy uznávaný Gus Van Sant.Abych pravdu řekla tento film mě nenadchl,nepoznamenal,nedojmul a ani mi nic zváštního nedal.Celou dobu se člověk dívá na zvlástní módní kreace jakési nemocné krátkovlasé nehezké slečny,která má nádor na mozku.Úchylka mladého Enocha(dalo by se říct jinocha,který je jediným důvodem proč jsem to nevypla)chodit na pohřby jenom proto,že se nemohl rozloučit se svými rodiči a pak rychle zmizet a hrát si v pokoji lodě s duchem??-to je případ na psychiatrii.Nelíbí se mi jakási nadnesená myšlenka,že tenhle film je snad něco zvláštního a romantického.Hezkého na tom bylo jedině to,že již zmíněná nehezká slečna neumřela sama a nepolíbená,pár pěkných songů,kecy o ptácích a dobře vyzerající jinoch Enoch(Henry Lee Hopper). (23.07.2012)

Řemeslně naprosto výborně zvládnutá záležitost, která hraje na city zcela přirozeně, nenuceně a hlavně efektivně. Hlavní postavy jsou sice trochu šablonovité, scény občas kýčovité a jako celek to je velmi jednoduché, přesto však to na mě zapůsobilo. Budu se opakovat, ale nedá mi to nezmínit, že tento film je upřímné pohlazení po duši a zejména ženské publikum jej ocení. Už teď mě mrzí, že se Neklid neudrží v podvědomí diváků a za nedlouho u jedné skupiny patrně zapadne do řad stovek průměrných, laciných a sladkobolných limonád, které vídáme v neděli odpoledne, a u druhé do nějakého nočního programového bloku pro náročné diváky, na který se dohromady dívá v jednu chvíli maximálně tak pět lidí. A to si absolutně nezaslouží. (13.01.2012)

Pokud se mě zeptáte, co považuji za melancholický typ filmu, dám vám příklad právě Neklid. U tohoto dramatu od první minuty cítíte a tušíte, že směřuje k hořkému konci. Jeho tématem je smrt a pohled hlavních postav na ní, smíření se s ní. Celou tuto tématiku se snaží zaobalit do humorného hávu, ale stále je to snímek smutný, jenž nemusí sednout každému. Mezi herci to jiskří a funguje. Pár zajímavých námětů k zamyšlení se též najde, ale již jsem zřejmě viděl až příliš filmů na podobné téma, které prostě byly lepší. Čas ukáže, jestli si na Neklid vzpomenu jako na melancholický snímek pojednávající o tématu smrti, nebo pouze na jistý, konkrétní vnitřní pocit mého či jiného já. Uvidíme… 70% (31.03.2013)

Smutné od začátku až do konce. Podobné depresivní filmy, jenž se snaží tvůrci podat optimisticky nemám moc rád. Opravdovým kladem tohoto snímku je ale výborná Mia Wasikowska, která po Alence začíná své herecké nadání ukazovat naplno. Zbytek herců ale nebyl tak kvalitní a celý ten snímek ať měl být jakýkoli, tak rozhodně nebyl zábavný. (04.03.2012)