Neklid

Zdarile a i lehce cynicky ukázána hodnota zivota a to, jak proměnlivým muže byt. Osobně bych vynechala několik absurdních scén ( napr. Nácvik smrti) a vůbec mi cele to drama s nemoci přijde vždycky jako trik na diváky. Protoze kdyz jeden umře, dojem dokonale lásky zůstane navždy neposkvrneny v očích jejich i hlavních postav. Ovšem uz je to takové trochu přečerpáne tema a osobně bych s temi nemocemi a umíránim mladých lidi šetřila. Tak se totiž z romantického filmu drama nedělá. Btw. Mia byla geniální. (03.02.2012)

Tento film by měl dostat Oscara za kostýmy a masky! Ale i bez (tohoto) Oscara to bude vynikající snímek, který sáhne kamsi hluboko do vaší duše - je to tak trochu P.S. Miluji tě naruby :) Napolo rebelující a ztracený Enoch potkává Annabel, která jakoby přesně věděla, co od života chce. Jenže to má háček... a tím není fakt, že Enoch komunikuje s duchem kamikadze pilota Hiroshiho. Gus van Sant se opět skvěle předvedl, jeho režijní um se snoubí s výběrem zvláštně hořkosladkého romantického tématu i neotřelých hereckých tváří (tedy až na Miu Wasikowskou), které precizně dovedl ke skvělým výkonům. Klobouk dolů, tohle si ode mě zaslouží 90%. (29.12.2011)

Těmhle pseudo intelektuálním filmům o pseudo divném vyvrženci jsem nepřišla na chuť. Jednak jsou hrozně nudné a kromě toho, že se v nich skrývá nějaké to ponaučení, si z nich divák nic neodnese. Hlavního hrdinu jsem měla chuť nakopnout do rozkroku, toho bych si opravdu ke strávení posledních dnů nevybrala. Zkrátka Neklid je až příšerně klidný (rozuměj vleklý a nudný), o tom duchovi se raději ani nezmiňuji. Divné lidi mám ráda, ale z tohohle zkrátka čiší ta samoúčelovost "jé dáme tam někoho kdo rád navštěvuje cizí pohřby, chodí v černém, neusmívá se a má imaginárního kamaráda". Na mě to vážně bylo přespříliš, nebo lépe řečeno málo...Škoda promrhaných devadesáti minut! (01.06.2012)

Namet je zaujimavy a za inych okolnosti z toho mohol byt prijemny indie film. Lenze uz obsadenie mi nesadlo. Hlavny hrdina je neskutocne nezaujimavy a Mia Wasikowska mi definitivne potvrdila, ze ju neznasam. A cele to zaklincovala Van Santova neskutocne pomala rezia, ktora je pre mna esenciou artovej nudy. 4/10. (27.12.2011)

(Ne)klidná morbidní procházka Guse Van Santa příručkou pro mladé ornitology. Trpí však téměr všemi neduhy podobných indie nezávisláren - psychicky narušenými hrdiny (což už se stává samo o sobě klišé), táhlým unylým tempem, otravnými vybrkávačkami na kytaru a nejasným sdělením. Jediným účinným, na co útočí, jsou emoce, které hlavně v závěru silně vyplavou na povrch a z diváka jednoduše vyždímají možná i poslední kapku slz. Přesně tohle mohlo vzejít z "rakovinové" komedie 50/50, ale naštěstí se tak nestalo. (22.12.2011)