Réžia:
Dušan KleinScenár:
Jan MíkaKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrajú:
Naďa Konvalinková, Iva Janžurová, Jana Štěpánková, Veronika Žilková, Jan Hrušínský, Luba Skořepová, Petra Tenorová, Simona Stašová, Eva Holubová, Jana Šulcová, Jitka Čvančarová, Václav Postránecký (viac)Epizódy(13)
-
Prázdný byt (E01)
-
Sladké neštěstí (E02)
-
Dopis (E03)
-
Třináctá komnata (E04)
-
Zpátky do jednadvacátého století (E05)
-
Šťastné a veselé (E06)
-
Vdovičkář (E07)
-
Rakvička (E08)
-
Balvan (E09)
-
Paní Vanilková (E10)
-
Dort (E11)
-
Specialita podniku (E12)
-
Firemní foto (E13)
Obsahy(2)
Radka Sladká je majitelkou malé cukrárny u hřbitova v Praze. Má čtyři děti: dospívající zamilovanou dceru Ivanku, dva malé rošťáky fotbalisty, malou holčičku a k tomu navrch manžela Františka, kterého zajímá jenom středověk. Je na všechno sama, a tak něco občas zanedbává. Momentálně to vypadá, že bude muset svou cukrárnu pronajmout, aby se mohla naplno věnovat rodině. Jednoho dne přijde na dort roztomilá trojice důchodkyň: Bláža, Dana a Olga. Když si zákaznice oprávněně stěžují na kvalitu obsluhy i zákusků, netuší ještě nikdo z nich, jak se změní osudy všech čtyř žen po tomto náhodném setkání. Blážina rodina totiž právě odjela na dlouhodobý pobyt v USA a babička, zvyklá starat se o všechno a o všechny, najednou neví, co si počít. Neumí žít se samotou. Svým životním optimismem, energií a elánem strhne Bláža k aktivitě nejen své kamarádky Danu a Olgu, ale rázně vstoupí i do fungování cukrárny a rodiny zoufalé Radky. I v těch nejdramatičtějších situacích vítězí nadhled tří zkušených babiček, které si za všech okolností vědí rady. (Česká televize)
(viac)Recenzie (82)
Děj i dialogy této "konečné telenovely" (i těch 13 dílů bylo moc) je klišoidní, zcela bez šťávy a sebemenších scénáristických nápadů. Scénář na hranici únosnosti klesl v díle č.10, "Paní Vanilková", na nejhlubší možné dno - ty peripetie a náhody jsou opravdu myšleny vážně??? Konflikty vycucané z prstu, jejich řešení nepravděpodobné a smířlivé, "aby se to lidem líbilo". Prostě seriál pro "lidičky", aby "pohladil dušičku". Úvodní titulky jsou svěží a slibují jistou akci, ale ouha: dílo se šine tempem zfetovaného hlemýždě, herci, kteří nemají co hrát, se potácejí v obvyklých, stokrát předvedených šaržích, režie je jaksi "neviditelná". Jediné, co se mi na tomto rutinním produktu líbí, je Brzobohatého hudba a závěrečný titulkový song. Jaký úžasný seriál z tohoto vyšeptalého soudku nás v ČT čeká příště? "Pohřební ústav" (něco takového už tu ale bylo...), "Salón pro psy" nebo snad "Veřejné záchodky" s trafikantkou Plecitou padlou na post hajzlbáby? ČT by potřebovala vydatnou transfúzi a hlavně silnou dávku kvalitních scénáristů a dramaturgů. V totáči jsme litovali herce, že musí hrát v ideologických normalizačních slátaninách. Teď je lituji stejně, ideologii jen bohužel nahradila slaboduchost a těžko uvěřitelný nedostatek soudnosti - už i v ČT. ()
Míkovy scénáře jsou opravdu vyčpělé a evokují předpotopní čas. Posun proti Šípkové Růžence je dozadu než dopředu. Pilotní díl nezaujal - pokud se jako klíčový problém řeší, že na rodinnou služební cestu do USA nemůže jet babička... Ve druhém díle mě uzemnila "realisticky" vykreslená scéna zhrzené milenky, která s pomocí dvou bodygardů vezme postel svého bývaleho milence s jeho novým objevem (zbytečná nahota, která není snad ani podbízivá). V konkurenci takovýchto novinek zůstane Ordinace v růžové zahradě dál trvalkou... ()
Přiznám se, že jsem po dlouhé době kouknul na telku, abych zjistil, které chujoviny u nás zase "letí". Jéjej, zrovna dávali Cukrárnu. Moje žena leta pracovala v cukrárně - no to bude podívaná, řekl jsem si pln optimismu. Konečně seriál z prostředí, kterému trochu rozumím. Ejhle, zase ústřel vedle. Seriál byl děsný. Příběh stál za vyližpepu, Janžurová jako rakvička ale celkem ušla. Ostatní kremrole za jednu hvězdu. ()
Když se poprvé ve Čtyřlístku objevila teta Bobina z Ameriky v příběhu Zaostřeno na šelmy, psal se rok 1976. Po té se objevovala až do roku 1990 a společně s otevřením hranic ztratila její postava základní smysl. Dál nebylo o čem psát a veškerá exotika vzala za své. Případné návraty by působily jen jako odér interview s Waldou Matuškou... A stejný problém má i základní dějová linka Cukrárny. Společně se solitérní postavou pozorovatelky Plecité se sice jakoby nalézáme v současnosti předchozí trilogie Jana Míky Náměstíčko - Náves - Příkopy, nikoli jakoby náhodou potkáváme také Šípkovou Růženku v očekávání Života na zámku, ale stále netušíme, kam směřuje tento nový tvar? Vizuál zůstal hluboko v minulosti, herečtí představitelé zamrzli také kdesi v normalizaci, ale co je neuvěřitelnější, i přes to všechno Janžurová a Remundová dokázaly tyto balvany v prvním díle překročit a ponechat všechny ty Vlachy a Medvecké daleko za sebou. Bohužel díl druhý přivedl na scénu namísto očekávané příjemné praxe z cukrářského prostředí jen faleš a množinu amatérských scén rozvrstvených mezi seladona Přeučila a učitelu Holubovou, která doslova a do písmene vypadla z Občanského průkazu. Stydět se musím i za výkon Konvalinkové, samozřejmě Dolanského, nezáživná byla bohužel i Pazderková. Malé světélko naděje zůstává jen u Jana Hrušínského. Takže naivně doufám, že se během pár dílů stane zázrak a bude to minimálně o řád lepší než-li primácké Cesty domů, ale to by se musel Klein rozpomenout na minimální zákonitosti práce s herci a mizanscénou. ()
Je škoda, že zrovna ty už absolutně zapomenuté produkty ČT byly takhle nemile odsouzeny, protože já si Cukrárnu nebo i třeba obdobně nenáviděné Poste Restante jako menší neskonale užíval a modlil jsem se i v pokračování. Jen se bojím, jakého bych byl názoru, kdybych si seriály připomněl s oním obrovským časovým odstupem. ()
Galéria (103)
Fotka © Česká televize / Jakub Ludvík, Jana Rabenhauptová
Zaujímavosti (10)
- Cukrárna se nachází na adrese Na Klaudiánce 925/22, Praha 4 - Podolí. (sator)
- Paní Vanilková (Jitka Čvančarová) jezdí vozem Lancia Delta. (sator)
Reklama