Emma

Jedna z nejlepších adaptací Emmy, kterou znám. V mnohém u mě převyšuje tu s Gwyneth Paltrow z roku 1996. Romola Garai je v roli Emmy naprosto perfektní, tak živoucí a přitom příjemné předvedení Emmy jsem ještě neviděla. Jonny Lee Miller se role pana Knightleyho zhostil výborně (i když Jeremy Northam byl ještě o chlup lepší). Co se mi na téhle adaptaci obzvlášť líbí je celá ta barevnost a atmosféra, která umí být veselá, romantická i smutná. BBC má na tyhle věci opravdu talent. Z dalšího hereckého obsazení bych vyzdvihla Louise Dylan jako Harriet, Ruperta Evanse jako Franka, Blakea Ritsona jako pana Eltona a Christinu Cole jako jeho manželku. Jedinou výtku bych měla proti Lauře Pyper jako Jane Fairfax, protože vypadala až moc ubrečeně, i když se smála, byla až moc zoufalá. Líbilo se mi, že tu tvůrci i načtrli nelehký osud slečny Batesové. Tato adaptace má i neménš úžasnou hudbu jako ta, s kterou ji srovnávám. Plesová scéna je klenot celé minisérie. (27.08.2011)

Poprvé, kdy mi hlas Jitky Ježkové lezl krkem. Ale ona za to, fešanda, nemůže. Příběh venkovské, užvaněné, nesympatické slepice, která je mezi jednookými hotovou královnou a jako taková se domnívá, že se smí vměšovat či zlomyslně strefovat do všeho, co se hýbe, ubližuje lidem pro zábavu, přitom si nevidí na špičku nosu, štěstí by nepoznala ani kdyby ji kouslo do zadku, její rozhled je omezen prvním mírně zvlněným kopcem, za kterým nikdy nebyla, ačkoli pohledná, je protivná i těm, kteří ji milují a přesto se ji nikdo neodváží poslat do háje. Skoro nikdo. Díla Austenové a jejich filmové, či seriálové adaptace si užívám, některé doslova miluju a líbí se mi, s jakou obřadnou chutí se jich Angličané ujímají. Emma má mezi knihami Jane asi nejvíc nesympatických postav, přesto je zábava brilantně popsanou tehdejší společnost sledovat. Pro mě je sice problémem závěrečné rozuzlení, jakoby bylo ušito horkou jehlou, prostě dvě linie příběhu mi nesedly, takže tuhle knihu zas až tak nemusím. Co se týče tohoto zpracování, první tři díly mě nádherně chytily, já na to čumákovala do jedné v noci, bohužel díl poslední citelně zvadl. Podobně jako předloha. Kdo se mi ale líbil nejvíc? Johny Lee Miller, škoda, že ho nevídáme častěji. Na to, že Austenová dávala ve svých knihách mužům minimum prostoru, jelikož vlastně nevěděla, jak se muži projevují v nepřítomnosti žen, tak Miller a Michael Gambon jako hypochondrický tatínek vypálili své role na vcelku malém prostoru parádně. (26.06.2020)

Já rozhodně nebudu tak kritická, mě tato adaptace celkem nadchla. Musím dát sice za pravdu těm, kdo Romole Garai vyčítají příliš emotivní reakce, někdy mě to taky praštilo, ale rozhodně mi to nezkazí celkový dojem. A mezi námi, tolik vzpomínaná G. Paltrow byla sice velmi umírněná a jaksi se tak asi lépe hodila do obrazu té doby, ale nemyslím si, že by to byl až tolik její úmysl, ona je v každém filmu taková pro mě "nijaká". Pro mě vychází zajímavější a svěžejší Romola. Je zvláštní že stejná "přílišná rozjařenost" není vyčítána Keiře Knightley v Pýše a předsudku, tam bylo toho zubení také přespříliš. Co se týče ostatních postav, dle mého je naprosto úžasný M. Gambon v roli pana Woodhouse a i když J. Northam ve verzi 1996 nasadil vysokou laťku, myslím, že mu J. L. Miller v roli pana Knightleyho nezůstal nic dlužen. A Harriet se mi více líbila v podání Louise Dylan, než v již zmiňované verzi 1996, kde ji ztvárnila Toni Collette, kterou jakkoli mám ráda, její H. na mě působila až moc jako slípka. A určitě stojí za zmínku i výkon Jodhi May v roli paní Westonové. Jsem moc ráda, že i Emma se dočkala rozsáhlejšího ztvárnění v podobě miniserie, mě tyto 4 hodinky rozhodně nenudily, skvěle jsem se bavila. (31.03.2010)

Nebudu se hnipat v detailech, ale celkově mne toto zpracování nadchlo. Prostě jsem se dobře bavila, ač mi to někdy přišlo už jako přehrávání. Ty vědoucí pohledy mezi ženami byly skvělé. K obsazení: Jane Fairfax mohla být hezčí, to samé Frank Churchill, který byl až moc rozjařený. Pan Knightley prostě neměl ani přádnou konkurenci. Klidně bych dala více prostoru paní Eltonové, sice byla nepříjemná, ale mohla být strašná. / po více jak roce viděno po druhé a nadšení výrazně opadlo, dost mně štvalo jak Romola Garai pořád koulela očima a přišlo mi to místy až moc natahované (03.12.2011)

Opravdu mile ztvárněná červená knihovna, na níž je vidět pečlivost, již BBC věnuje zpracováním anglické literární klasiky. Na své si přijdou milovníci dobových kostýmů i beznadějní romantici, těm přemýšlivějším je v girlandách marcipánových ozdůbek na idylickém dortu ponechán dostatek prostoru k zamyšlení nad společenskou diferenciací anglické společnosti (nejen) té doby. Dokonce i ta přímočarost až černobílost postav se v rámci žánru snese. Snad jen v závěru jsem byl poněkud zaskočen chvatnými zkratkami v ději, které na mě působily, jako by dílů seriálu mělo být původně pět, ale nakonec je bylo nutné směstnat do výsledných čtyř. (14.03.2011)