Emma

Poprvé, kdy mi hlas Jitky Ježkové lezl krkem. Ale ona za to, fešanda, nemůže. Příběh venkovské, užvaněné, nesympatické slepice, která je mezi jednookými hotovou královnou a jako taková se domnívá, že se smí vměšovat či zlomyslně strefovat do všeho, co se hýbe, ubližuje lidem pro zábavu, přitom si nevidí na špičku nosu, štěstí by nepoznala ani kdyby ji kouslo do zadku, její rozhled je omezen prvním mírně zvlněným kopcem, za kterým nikdy nebyla, ačkoli pohledná, je protivná i těm, kteří ji milují a přesto se ji nikdo neodváží poslat do háje. Skoro nikdo. Díla Austenové a jejich filmové, či seriálové adaptace si užívám, některé doslova miluju a líbí se mi, s jakou obřadnou chutí se jich Angličané ujímají. Emma má mezi knihami Jane asi nejvíc nesympatických postav, přesto je zábava brilantně popsanou tehdejší společnost sledovat. Pro mě je sice problémem závěrečné rozuzlení, jakoby bylo ušito horkou jehlou, prostě dvě linie příběhu mi nesedly, takže tuhle knihu zas až tak nemusím. Co se týče tohoto zpracování, první tři díly mě nádherně chytily, já na to čumákovala do jedné v noci, bohužel díl poslední citelně zvadl. Podobně jako předloha. Kdo se mi ale líbil nejvíc? Johny Lee Miller, škoda, že ho nevídáme častěji. Na to, že Austenová dávala ve svých knihách mužům minimum prostoru, jelikož vlastně nevěděla, jak se muži projevují v nepřítomnosti žen, tak Miller a Michael Gambon jako hypochondrický tatínek vypálili své role na vcelku malém prostoru parádně. (26.06.2020)

Příjemná jednohubka na pozadí k ručním pracem, ale nedá mi to než srovnávat s filmovou adaptací, nad kterou jsem přemítala zrovna loni touto dobou. Slečna Emma (2009) bohužel nejvíc dosáhla toho, že jsem zpětně ocenila, jak Emma. (2020) kondenzuje události z knihy do srozumitelného filmového celku a vynechává ty aspekty, které nejsou úplně potřeba, a obecně tomu dává svůj vlastní rytmus a punc a smysl. Filmu jsem sice původně vyčítala, že vztahy mezi postavami nejsou dobře zobrazené, ale teď koukám na minisérii, která má dvojnásobnou stopáž, ale paradoxně mi přijde, že o postavách toho víme mnohem míň, a jejich chování je mnohem plošejší, respektive méně vrstevnaté než v kratší formě filmu. Romola a Jonny se mi sice ve svých rolích velmi líbili, ale spíš to bylo jejich osobním charismatem, než že by měli nějakou zvláštní podporu od scénáře a režie. Škoda. (22.03.2022)

V nějakém životopisném filmu o Jane Austen si oblíbená autorka říká: "přijmou čtenáři Emmu? Je tak jiná, než Elizabeth nebo Eleanor či Marianne... Budou ji mít rádi? " Budou, právě proto, že je taková, jaká je, živá, pohotová, výřečná, citlivá. U tohoto filmu jsou mé pocity úplně stejné jako po natočení minisérie Rozum a cit- více prostoru, nové tváře, jiné prostředí, ale i tady hodnotím kladně nový přístup a snahu natočit něco jinak, přestože mnoho dialogů je daných = Jane Austen psala prakticky scénáře a tudíž se některé věty musí opakovat. Romola Garai uchopila postavu velice dobře, Jonny Lee Miller jako kritický pan Knightley mě nadchnul a za výběr herečky hrající slečnu Batesovou jsem plesala, protože jsem před zhlédnutím byla přesvědčená, že nikdo nemůže překonat tu z roku 1996. Ostatní postavy taky stojí za zmínku- Christina Cole hraje stále mrchy, paní Eltonovou si střihla dobře, přestože neříkala ono věčné "Mojí přátelé říkají, že mám dobrý vkus na..." Nebo samotný tatínek Emmy, Michael Gambon "Pan Knightley už odešel? Já jsem věděl, že to poslední kolečko už nemám chodit". A samozřejmě nesmím zapomenout domýšlivého faráře pana Eltona, kterého nejlépe charakterizuje George Knightley: "Ten muž je tak zaujatý sám sebou, až je s podivem, že se udrží na tom koni." Dodatek- tato jediná verze Emmy řeší její vztah k cestování a také krásně vykresluje, jak jí pan Knightley pomáhá a chápe, v jaké je Emma situaci- její místo je vedle otce a jeho přátel, chraň bůh aby někam jela nebo něco podnikla. (22.07.2010)

Zdařilé zpracování příběhu pozoruhodné i rozporuplné Emmy s kouzelnou atmosférou, půvabným hudebním podmazem a sympatickým hereckým ansámblem.. Jonny Lee Miller se mi jako pan Knightley moc líbil a Romola je v každém ohledu zajímavá, po pravdě vůbec jsem ji neznala.. Pro mě příjemné pokoukání na deštivé nedělní odpoledne a krásné čtyři hvězdy.. (11.02.2024)

Jedna z nejlepších adaptací Emmy, kterou znám. V mnohém u mě převyšuje tu s Gwyneth Paltrow z roku 1996. Romola Garai je v roli Emmy naprosto perfektní, tak živoucí a přitom příjemné předvedení Emmy jsem ještě neviděla. Jonny Lee Miller se role pana Knightleyho zhostil výborně (i když Jeremy Northam byl ještě o chlup lepší). Co se mi na téhle adaptaci obzvlášť líbí je celá ta barevnost a atmosféra, která umí být veselá, romantická i smutná. BBC má na tyhle věci opravdu talent. Z dalšího hereckého obsazení bych vyzdvihla Louise Dylan jako Harriet, Ruperta Evanse jako Franka, Blakea Ritsona jako pana Eltona a Christinu Cole jako jeho manželku. Jedinou výtku bych měla proti Lauře Pyper jako Jane Fairfax, protože vypadala až moc ubrečeně, i když se smála, byla až moc zoufalá. Líbilo se mi, že tu tvůrci i načtrli nelehký osud slečny Batesové. Tato adaptace má i neménš úžasnou hudbu jako ta, s kterou ji srovnávám. Plesová scéna je klenot celé minisérie. (27.08.2011)