Oběti a vrazi

Karel Roden se předvedl, ale že by to byl výkon hodného Lva, to ani moc ne a fakt je, že ani ten film jako celek nemá pro mě co nabídnout. Nuda střídá nudu, vesměs se nic neděje, a jediné zajímavé na tom všem je akorát info o samotném filmu, kde by při čtení mohlo kdekoho zaujmout svým obsahem, leč se tomu nakonec u mě nestalo a ačkoliv film na to měl, tak mě si ničím zvláštním zezískal. (09.12.2008)

Jak mám Rodena rád, tak v tomhle filmu teda asi ne. Respektive on je tam to jediný, co by mě tak mohlo zajímat. Je tam podle mě plno nejasností a není mi třeba jasný, proč šla na potrat kvůli tomu, že z děcka bude kripl, když to byli nevlastní sourozenci. Některý scény mi přišly zbytečně vykonstruované a umělé. A ty jejich mladší klony se mi tam nelíbily vůbec. (27.10.2007)

přidávám 4* po třetím shlédnutí a nemůžu si pomoct, ale ten film mne nějak přitahuje...dokážu dokonce odhlédnout ode všech nedokonalostí, vidím jich tam míň a míň a víc pro mne vylézá na povrch osud těch dvou, hlavně díky Karlu Rodenovi, protože to, co předvádí před kamerou za výkon nemá obdoby...a hudba Bohuslava Martinů k tomu taky slušně dopomáhá...Tento film je pro mne takovou řeckou archetypální tragédii v českém prostředí (01.09.2008)

Karel Roden podal výkon, který musí nutněusadit každého Holli Woodského herce kamsi tiše do kouta a nechat ho jen závidět takový talent!!!Ivana chýlková rovněž exsceluje a společně s výborným scénářem a hudbou je to dokonalý film! Kulisy, masky a režije stačí již jen nadprůměrné aby dotvořili a podtrhli jeden z nejlepších českých snímků vůbec! (20.05.2009)

So žiadnou osobou z tohto filmu by som sa nikdy nechcel stretnúť. Jeden z viacerých českých pokusov o psychologický art, ktorý je príliš vyumelkovaný na to, aby sa za art mohol vydávať. Dialogy sú na hrane uveritelnosti a tým pádom neverím ani tomu, že takéto postavy by mohli reálne existovať. Oni by mohli, ale to by musel byť film nakrútený iným spôsobom. Film má svoje svetlé momenty, svojim spôsobom sa jedná o sympatický pokus, ale cítiť z neho pachuť akejsi autorskej chcenosti, ktorú nedokáže Sedláčková zakryť. Ani prechody medzi minulosťou a prítomnosťou nie sú zvládnuté bez problémov, nedodržujú totiž žiaden časový rytmus, proste ak sa prechod chodí, tak tam je a je jedno, že raz po pár minútach a potom zase po pár sekundách. (25.02.2016)