Řada nešťastných příhod

(po 1. řadě) Čtyři hvězdy za potenciál. Není to tak zábavné jako film - zatím. Je tam dostatek meta vtípků vzhledem k médiu, jedna z mých nejoblíbenějších věcí na ASoUE. Hlavní i vedlejší role obsazené na jedničku. Pan Poe ve mně vyvolával nenávist hodnou Dolores Umbridge. Hezky udělaná znělka i zpracování Lemony Snicketa, ale chápu, že někomu asi bude vadit jeho přítomnost a celkově vědomost, jak vypadá. Graficky to taky vypadá kvalitně, délka 2 epizody na knihu se zdá akorát. Příběhově tomu těžko něco vytýkat, když co jsem slyšel se to hodně drží knihy. Ze začátku jsem měl pocit, že je to ještě šílenější než film, scéna se zapalováním šály v noci pomocí dalekohledu z letadla mě v tom utvrdila a pak už jsem si to plně užíval. Navíc se seriálu podařilo něco, co se filmu nepodařilo - navnadit mě sehnat si knihy, abych zabil čas při čekání na další řadu. (po 2. řadě) Knihy jsem si zatím nesehnal, nicméně novou řadu jsem zhltnul ještě rychleji než tu první. Zejména kousky jako Austere Academy nebo Hostile Hospital byly prvotřídním mixem meta humoru, absurdního humoru a pořádné dávky bezvýchodných situací. (taky díky poměru umírání klaďasů a záporáků). I já sám jsem tak trochu smutný jako sourozenci Baudelaireovi - že jsem v mládí nikdy příliš čtení nepřivykl (když pominu různé hororové věci), protože tohle by byl určitě čtenářský zážitek. Naštěstí je to i zážitek takto přetlumočeně. Z druhé série si tak kromě pár hluchých míst odnáším jen jedno osobní mínus, a to že navzdory vynikajícímu castingu nových postav a jejich herecké stylizaci (kde u mě na plné čáře vede Carmelita Spats) se někdo rozhodl obsadit i Nathana Filliona, kterého, ať se snažím sebevíc, prostě vidím jako Nathana Filliona a ne postavu, kterou zrovna hraje. (po 3. řadě) Těší mě, že se na již představené postavy nezapomíná, je v tom punc uvěřitelnosti, že nejen autor, ale ani postavy nemají paměť akvarijních rybiček. Stejně jako v předešlých sériích prospívá seriálu neustálá změna prostředí a díky jejich volbě i větší dobrodružnost. I konec se seriálu podařilo ustát. Netflix skutečně zvolil dobře, ať už volbou adaptovaného materiálu nebo lidí, kteří ho adaptovali. (29.01.2017)

Naprosto geniální a Neil Patrick Harris si zaslouží Emmy. Knihy jsem četla, když mi bylo asi 11 let a moc už si z nich přece jen nepamatuju, ale moje láska pro morbidní příběhy o sirotcích a psychopatickém strýčkovi přetrvala a Netflix dokonale zachytil atmosféru celého příběhu a se sarkastickým humorem nevýjimaje. Hudba Jamese Newtona Howarda je něco úžasného a prostě lahoda pro mé ucho. "And that's not how the story goes..." mi v hlavě bude znít dokud nedostaneme 2. řadu. (21.01.2017)

Od roku 2004 jsem dlouho čekala na pokračování stejnojmeného filmu a namísto toho jsem se (sice až po 13 letech, ale přece) dočkala úplně nového seriálu. Jako tehdejší čtenářka knih jsem se tak trochu bála, že seriál tu atmosféru z knížek zkazí. Opak je ale pravdou, zatím se podle knižní předlohy řídí téměř přesně, zachovává osobitost autorova vyprávění a mě vrací zpátky do dětských let. Dokonce se ještě přidává několik záhad navíc a tak se divák nenudí. Originální je také znělka a přítomnost vypravěče korespondujícího svými poznámkami a vysvětlivkami právě s knižní předlohou. Seriálový herci jsou zatím velmi srovnatelní s těmi filmovými. Nechám se překvapit dalšími řadami, ale prozatím spokojenost! (18.01.2017)

Když už trpí hlavní hrdinové, tak ať trpí i diváci. A to jak znalci filmové adaptace, tak milovníci předlohy a logicky i úplní začátečníci. Všichni dostávají od začátku jednu pesimistickou vyhlídku za druhou, Patrick Warburton jako Lemony nemilosrdně ujišťuje, že bude hůř a jednomu by se ani nechtělo hlavním postavám fandit, protože podle všech předpokladů to ani nemá cenu. Jenže byla by škoda tuhle řadu příhod neprožít. Zápal všech zúčastněných je extrémně nakažlivý, galerie grimas Neila Patricka Harrise je nekonečná a těch nečekaných hereckých nástupů na scénu, kdy jsem v nejednom případě nadšeně vyskočil z křesla, to vše dává trablům sourozenců Baudelairových punc události, která překvapivě prolétla docela nízko pod diváckým radarem. Jediné, co mi zabránilo vyšplhat po ledové stěně až k nejvyššímu hodnocení, je už samotná pointa knižní série. Tedy vykutálený přístup k odpovědím, na které se nejvíce čeká a které nejednou zůstanou až průzračně jednoduché nebo dokonce zmíněné jednou větou ve druhém plánu. Komu je tahle potenciální frustrace sympatická, ten si ji užije dosyta, pro všechny ostatní je tu výše zmíněné, vše zabalené do nikdy neodpočívajícího černého humoru a jedinečného výtvarného řešení. (11.04.2023)

díky za tohle campy zhmotnění mého dětství, netflixi. cynický příběh o traumatizovaných dětech v pastelovém oblečení s vysokým IQ  + Neil Patrick Harris + suchý humor + zábavná série temných záhad + deprese a zlomené srdíčko = velký bombex. slovo, které v tomto případě znamená velká láska. harrypotterovský vibe s větší sebeuvědomělostí a muzikálovými čísly nesedne každému -  je to hodně lowcost a pozérská hipster záležitost - ale každé divadelní anebo mentálně naštrbené děcko se v tom najde. (01.05.2022)