Spy Kids 4: Stroj času

Je nutno zachránit svět, než mu dojde čas a vše zamrzne. Tajemný zloduch říkající si Pán času chce ztrestat lidstvo za to, jak špatně nakládalo s časem, jak s ním nerozumně plýtvalo a nevážilo si ani trochu krásných rodinných chvilek, o které byl jako dítě ochuzen. Robert Rodriguez patří k režisérům, kteří se i přes své výsostní postavení nebojí jít s kůží na trh a razit si to proti proudu, a natočit tím pádem totál oddechovku pro všechny věkové kategorie, při které se dá na 90. minut odložit mozek do skříně. Jeho nedospěle dětská a hravá série se už dočkala čtvrtého pokračování s trendy příponou 4D. Moc rozruchu, vyjma té přípony, ale film nenadělal a kritika si na něm smlsla. Jenže tolik originálních nápadů ohledně hrátek s časem se v jednom filmu hned tak nevidí. Rodriguez připomíná dítě, které dostalo novou super hračku, a chce se s ní pochlubit celému světu, co dovede a co všechno se s ní dá dělat. Jeho příznivci ho raději vidí v jiné režisérské poloze a štve je, jak tak talentovaný režisér může příslovečně marnit čas točením takové, téměř infantilní kraviny. Kravina to je, ale milá a netuctová. Rodriguez ví přesně, jaké herce do svých "timeoutových" počinů obsadit, ale tentokrát měl šťastnou ruku ve své volbě tak napůl. Jeho oblíbenkyně od Machete Jessica Alba je v roli zkušené a tajné špionky velmi příjemná nejen na oko, to když si natáhne kožený outfit, ale její nevlastní dítka, pro která nepředstavuje žádný ideál matky, jsou poměrně herecky fádní a s ničím extra se nevytasí. Ke slovu se dostanou i původní představitelé Spy Kids, a sice nečekaně sexy Alexa Vega a přirozeně hrající Daryl Sabara, taktéž v rolích špionů, kteří od posledního setkání zestárli a jako sourozenečtí rivalové se neustále špičkují. Otravně naopak působil táta dětí Joel McHale se svojí reality show, která mně přišla vyloženě trapná a zbytečná. Hlavní břemeno záporáka spočívalo na bedrech Jeremy Pivena. Herce zkušeného a většinou schopně hrajícího, ale tentokrát si toho nabral až moc a trojrole, která mu byla svěřena, byla nad jeho síly. Piven chtěl být vtipný, démonický, důstojný a současně i vážný padouch, ale tak nějak nebyl ani jedno. Rodriguez jako autor scénáře s některými nápady poměrně zdatně přestřelil. Superagentský pes, promlouvající v originále hlasem s britským akcentem Ricka Gervaise, je právě jedním z těch méně únosných výstřelků. Rovněž vtípky točící se kolem zvracení, prdění a podobně možná do dětského filmu snad ani nepatří, ale Rodriguez na to nehledí. Triků je bezpočet a jejich kvalita je proměnlivá. Sice jsem ve filmu neviděl nějaký vyloženě rušivě působící speciální efekt, až na zadní projekci, kterou bych si odpustil, přesto divák lačnící po super tricích bude spokojený především s jejich vysokým výskytem, nikoliv s jejich kvalitou. Závěrečné střetnutí s padouchem nějakou velkou nápaditost nepobralo. Vizuál stojí za povšimnutí. Film má solidní tempo a někdy až zběsile a nezastavitelně pádí kupředu ve snaze strhnout vše kolem sebe. Většinou se to daří a film mě zabavil a bavil svým nenáročným a upřímným pojetím, které si nezaslouží negativní odezvu. Přesto se Rodriguezovy fanoušci těší na jeho dospělejší projekty, a čekání na ně snad zkrátí tahle hravá, zábavně-praštěná, odvázaná a časově neomezená jízda. 60% (12.12.2011) (menej) (viac)