96 hodín: Odplata

Kde jsou ty časy, kdy smrtonosný Daddy charismaticky deratizoval v Evropě špinavé, albánské bordely. Rok se s rokem sešel a pak ještě se třemi a máme tu šedesátiletého dědka, který se z posledních sil snaží naučit svou nesympatickou, třicetiletou dcerušku bourat bavoráky a ochranitelsky organizuje řízený zásun při jejím prvním milostném vzplanutí. A jen tak mimochodem, aby to zase nebylo pouze takové rodinné, romantické drama, si střihne v ulicích Istanbulu šouravou hoňku s bandou morgošů, které najali za měděný kabel a pár kanálových poklopů před místní sběrnou. A tak máme hezky našlápnuto na zabijáckou trojku o strastech stárnutí, ve které unesou Liamovi ze starobince bažanta a bude se to jmenovat Taken 3: Pajdej, když to dokážeš. (16.10.2012)

Mno tak já se zařadím k lidem kteří sdílí názor, že kvalitativní rozdíl mezi jedničkou a dvojkou není zase až takovej jak hlásá zdejší hodnocení. Pravda originalita je fuč občas se vaří z vody a Neeson to má viditelně na háku, ale jako zábavná akční jízda na odreagování to pořád funguje. Uvidíme co plánovaná trojka.60% (29.09.2014)

Pokud vyprávíme opravdu hodně, hodně jednoduše, je to prostota, nebo prostoduchost? Pominu, o čem film je, a soustředím se na sdělení v druhém plánu. Je ho kupodivu hodně. Nemyslím jen to, že výrobky Apple jsou in. Hlavní je úplně nevkusné podbízení se mainstreamovému vkusu. Chceme cool vraždění, ale nechceme vidět krev. Ne, oprava: Krev musíme vidět na kladných osobách, aby bylo vraždění jimi konané ospravedlněno. Jako američané máme výslovně povoleno (je to napsáno v cestovním pasu) vraždit policisty, jsou to přece jen Turci. Navíc lezou po stromech, žerou banány, modlí se v mešitách a jezdí v 30 let starých Daciích. Chceme vidět jasného a snadného nepřítele a důvod, proč ho můžeme odprásknout (kvantita raději než kvalita). Je to vidět na první pohled: Zatímco my si za božské dolary pronajímáme luxusní pokoje, jsme jako ze škatulky a máme v postprodukci dobarvené modré oči, padouši bydlí v zahnojených troskách, páchnou na pohled, nikdy se neholí, mají snědou kůži, a ve své domovině mluví mezi sebou angličtinou s urážejícím přízvukem. A taky jedou do Istambulu z Albánie asi přes Azerbajdžán, soudě podle krajiny a sofistikovanosti hraničního přechodu (teoreticky s EU). Musí zde být i nějaká rodiná dramata: Nepodá otec nápadníkovi dcery ruku, nebo dospěje skrz katarzi k překonání své osobnosti a přijme ho jako vlastního? Škola teorie: Pokud stříháme hodně, zakryje to, že herci špatně hrají a choreografie rvaček nestojí za nic? P.S: Úvodní titulky vyvolají epileptický záchvat i u zdravého člověka. (02.10.2012)

Nuda, nuda. Devadesátiminutové zírání do stropu kina a doufání, že až Neeson toho pětadvacátého padoucha oddělá (stejně nudným způsobem jako oddělal všechny před ním), dostane se konečně konečně k padouchovi největšímu, což by znamenalo, že do závěrečných titulků nebude déle než patnáct minut. Už dlouho jsem neviděla tak málo řemeslné zručnosti jako prokázal režisér, scénárista, střihač a kameraman tohoto filmu. (12.10.2012)

Odplata to sice je, ale bohužel filmovým fanouškům, kteří po dech beroucí jedničce stáli frontu na matrice, aby si nechali Liama nahlásit jako otce. Žádná pořádná akce se totiž nekoná a když už, spíš než Liam ji má na starosti Maggie. No a ten konec... Chybělo už jen to, aby u sálu byla propiska a bloček s nápisem "napiš si další díl." Malá rada na závěr - akci tu poznáte tak, že se s vámi začne otřásat celý svět a vy máte pocit, jakoby jste právě vletěli do bouřky. (24.10.2012)