Mad Max: Zbesilá cesta

Kinematografie velkých atrakcí a efektů to u mě nikdy neměla jednoduché, obvykle stojí na chvostu mého zájmu - tak dobře, tu a tam se i já nechám zlákat třpitivými tretkami, jak např. dosvědčuje moje hodnocení prvních Pirátů z Karibiku. Potřebuju k tomu ale smysluplný příběh a zajímavě napsané postavy. U Zběsilé cesty příběh prakticky neexistuje, motivace postav je decentně řečeno chatrná a samotné postavy pak slouží jen jako nástroj režiséra pro modelování nekončící série akčních scén a vyvolávání těch nejjednodušších emocí. Představují pouhé řídící prvky ovládání dopravních strojů, jsou útočníky a oběťmi připravenými pro zábavu publika zemřít. Mytologie načrtnutého světa je v maximální míře redukována, je zkrátka zřejmé, že režisér nepočítá s tím, že by si u jeho filmu chtěl někdo klást otázky nebo nedejbože používat mozek. Nějakou logickou strukturu byste v jím zobrazeném světě hledali marně. Zatímco u nového cirkusu vidíte tendenci stavět z nekomplikovaných akrobatických čísel zápletku, vyprávět příběh a posunout se tak směrem k divadelnímu a filmovému umění, Mad Max naopak funguje na principu klasického cirkusového představení. Akční žánr se tady zbavil všech příměsí a obnažil ve své podstatě. Mad Maxe ocení divák zaměřený na dynamiku a akci, špičkovou akrobacii a choreografii. Cílovému divákovi může snímek nabídnout výbornou kameru a přehledný střih, krásné ženy, stroje se silnými motory a adrenalin. Což není málo a chápu, že mnohé příslušníky mužského pohlaví dokáže uvést do extáze. Já ale k filmovému zážitku potřebuji mnohem víc. Celkový dojem: 30 %. (15.08.2017)

Měl jsem dlouho dopředu obavy o to, jestli George Miller během minulých třiceti let definitivně nezcvoknul. A jak se ukázalo, zcvoknul... ale rozhodně velmi originálním způsobem;) A výsledkem jeho práce je vizuálně dokonalá (opět spolupráce s věhlasným kameramanem, držitelem Oscara a několikanásobným nominantem k tomu) přehlídka fyzických degenerátů, která díky stylizaci asi nejvíc připomíná Třístovku, a která je mnohem víc Fury Road než Mad Max. Max Rockatansky je tu totiž asi do poloviny filmu v podstatě pasivním účastníkem děje, a jeho největší akce v druhé polovině filmu se odehraje mimo záběr (vážně). K tomu bouří nebo dojem etických dilemat a minulých traumat navozuje překvapivě rozmanitá hudba, a co je hlavní, odehrávají se naprosto neskutečné a nevídané kaskadérské kejkle. Nechápu, jak něco takového technicky jde natočit, a už vůbec mi hlava nebere, jak je možné, že něco takového někdo byl ochoten zafinancovat, protože - a to je největší průšvih čtvrtého Maxe - tady nedává smysl naprosto nic:) A přitom by bylo tak zajímavé dovědět se něco o tom, jak celá Immortanova říše funguje... ale to není a myslím, že ani nikdy nebylo Millerovou ambicí. Tenhle sedmdesátiletý blázen se prostě potřeboval vybouřit, a povedlo se mu to naprosto dokonale:) Kde jinde najdete cisternu s mateřským mlékem, davy vzývající "V8", a hlavně postapokalyptický ekvivalent válečného bubeníka/vlajkonoše v podobě soundsystému s osmi bubeníky a s kapelmajstrem bez očí, na gumě, a s plamenometem v elektrické kytaře?:)) Jedině v comicsech, řekl bych. Doomsday se svými obtloustlými skotskými pankáči, motokrosem a kankánem je ve srovnání s Fury Road úplné nic. Tenhle film je v jednotlivostech naprosto zvrácený, v celku nedává nejmenší smysl, je výsměchem postavě Mad Maxe jak jsme ho znali, a přesto si nemůžu pomoct, a zíral jsem přikovaný očima k obrazovce na to, co se dá ve filmu vytvořit. A to se mi nestalo už opravdu hodně dlouho. Takže co s tím? Je to neskutečný nářez, ale trvá dvě hodiny, a jakékoliv rozmluvy kohokoliv o čemkoliv naprosto selhávají. Jo, to když se tu nepříčetně řve (a že se tu řve hodně;)), to je jiná:) Dát tomu osmdesátku, to bych si asi musel nafackovat. Ale rozhodně je to pozoruhodná a naprosto nekompromisní událost filmových dějin. 70% (14.11.2015)

Šílený trilobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Nejsem žádný artový pičus, ale tady mi ta příběhová hloubka opravdu chyběla. Zatímco si v předchozí trilogii budujete vztah s Maxem (díky samozřejmě výbornému Melu Gibsonovi), zde jen prožijete jedno šílené dobrodružství s figurkou džíajdžou, jejíž osudy vám budou šumák už od chvíle, co sežere toho gekona. První mínus. A nabízí se další srovnání. Jestli někdo nadával, že v Dómu Hromu Max zachraňuje divoké děti, tady bude už vyloženě prskat vzteky. Další mínus... (záměrně se vyhýbám spoilerům, jen ať se každý podívá.) A mohl bych jmenovat dál, až bych se přes ty mínusy dostal k Odpadu. Má to ovšem i své silné stránky. Jedná se o určité inovace. Divocí lidé z postapokalyptických plání jsou perfektní, bubny a kytarista, bouře, exploze a výborné 3D jsou rovněž skvělou záležitostí, kino se vážně vyplatí. Ale co z toho, že? Dvě hodiny zíráte na kamion skrz oblaka prachu, on se po hodině a půl otáčí a jede zpět. Tac ól, folks. Všichni jsou blbci a vy jdete domů s nepříjemným pocitem, že jste zas naletěli na reklamu a projebali další dvě kila. Konečný verdikt: Z Maxe nezůstalo nic a boj o záchranu pěstebních dělnic nikoho nezajímá. Nakonec jen sledujete, jak (a teď už musím opravdu spoilerovat) skupina důchodkyň (tzv arcimatek) pobije hordy nabušených válečníků. A to je asi to nejhorší! To dovede fakt nasrat. (17.05.2015)

Každý rok vidím v kině desítky filmů a spousty dalších pak doma. Jen některé z těch nových ale ve mně zanechají pocit, že jsem koukal na něco mimořádného. Na něco, o čem se bude mluvit i za deset let. Šílený Max: Zběsilá cesta sem naštěstí patří. Trailery nekecaly, tohle je brutální akční jízda od začátku až do konce. Když George Miller tvrdil, že jeho film bude jedna velká honička, rozhodně nekecal. Ještě zajímavější než samotná akce, která je řemeslně výtečná, strhující a vizuálně originální, je ovšem to okolo. Režisérovi Happy Feet se podařilo natočit nového Maxe tak, že musí být spokojeni jak fandové trilogie, tak i nováčci. Zběsilá cesta je až fyzicky nepříjemný film. Zatímco v ostatních postapokalyptických filmech je obvykle jasně definované dobro a zlo, tady je jen šílenství a díky některým postavám (Nicholas Hoult dostal nejlepší roli kariéry) je skoro až hmatatelné. Je to krutý svět s bizarními pravidly, fascinují i odpudivý zároveň. Dobro neexistuje, zlo taky ne, zůstal jen nelítostný boj o přežití. A vy budete přímo v jeho centru. Šílený Max vás na začátku chytne, pak vás nadchne, znechutí, zhrozí a celou dobu fascinuje. A na jeho konci budete mít pocit, že jste viděli něco výjimečného. Ne jenom zábavného nebo zajímavého, ale skutečně výjimečného. (13.05.2015)