Mad Max: Zbesilá cesta

Každý rok vidím v kině desítky filmů a spousty dalších pak doma. Jen některé z těch nových ale ve mně zanechají pocit, že jsem koukal na něco mimořádného. Na něco, o čem se bude mluvit i za deset let. Šílený Max: Zběsilá cesta sem naštěstí patří. Trailery nekecaly, tohle je brutální akční jízda od začátku až do konce. Když George Miller tvrdil, že jeho film bude jedna velká honička, rozhodně nekecal. Ještě zajímavější než samotná akce, která je řemeslně výtečná, strhující a vizuálně originální, je ovšem to okolo. Režisérovi Happy Feet se podařilo natočit nového Maxe tak, že musí být spokojeni jak fandové trilogie, tak i nováčci. Zběsilá cesta je až fyzicky nepříjemný film. Zatímco v ostatních postapokalyptických filmech je obvykle jasně definované dobro a zlo, tady je jen šílenství a díky některým postavám (Nicholas Hoult dostal nejlepší roli kariéry) je skoro až hmatatelné. Je to krutý svět s bizarními pravidly, fascinují i odpudivý zároveň. Dobro neexistuje, zlo taky ne, zůstal jen nelítostný boj o přežití. A vy budete přímo v jeho centru. Šílený Max vás na začátku chytne, pak vás nadchne, znechutí, zhrozí a celou dobu fascinuje. A na jeho konci budete mít pocit, že jste viděli něco výjimečného. Ne jenom zábavného nebo zajímavého, ale skutečně výjimečného. (13.05.2015)

Ve Warner Bros musel někdo spadnout z višně, protože uvolnit finance odpovídají drahému blockbusteru sedmdesátiletému režisérovi, který bezmála dvacet let nenatočil hraný film (natož pak akční či vysokorozpočtový) a to na nepřístupnou bizarními výjevy (mateřské mléko, plamenometná kytara!) "ze světa po pádu hodnot" zaplněnou psychedelickou metalovou operu/road movie akční šílenost o šílencích (a navíc nepřiznaný "remake" Friga na mašině), která je po třech dekádách pokračováním jeho vlastní na koleni dělané „grindhouseovské" kultovní postapo trilogie, tak to už chce pořádné „koule". Ovšem nejvíce k podivu není výše uvedené jako spíše fakt, že nový Mad Max není směšný kastrát a nedůstojně uhlazený derivát původní trilogie, ale jde o nebývale sebejistě natočený přímočarý (neplést s tupý!) „špinavý biják" (v zásadě jde o mix konce dvojky roztaženého na celovečerní stopáž, Soudného dne, Mzdy strachu a spaghetti westernu v nebývale konzistentním a na detailech vystavěném světě, kde šílenost je normou a nikoli výstředností) s hravě vynalézavou i nápaditou nonstop akcí, která není pouze vyprázdněnou povinnou výplní stopáže, jak je dnes smutným standardem většiny blockbusterů, ale o něco v ní jde a posouvá děj vpřed; navíc je podmanivě, svébytně i přehledně nasnímaná. Díky čemuž se čtvrtý Max stává okamžitou žánrovou klasikou. Je totiž návratem do dob, kdy tento typ snímku nebylo synonymum pro přepálené CGI eskapády, které kaskadéra (natož herce) z masa a kostí neviděli ani jednou za uherský rok. Naopak, tohle jsou ve všech myslitelných ohledech osmdesátky do morku kostí. Akorát s možnostmi i rozpočtem odpovídajícím 21. století a s nejlepší akční hrdinkou "co není jen chlap s kozama" od dob Ripleyové z prvního Vetřelce. Je sice smutné, že takový biják je tu pouze jako svým způsobem neopakovatelná studiová anomálie, ale o to více nelze než čtvrtého Maxe uznale obdivovat, pokud ne přímo upřímně milovat. PS: Vypiplaná "Mad Max: Fury Road Black and Chrome Edition" je pak čb oku lahodící pamlsek, u kterého lehko uvěřit, že to tak Miller chtěl od počátku. (14.05.2015)

Měl jsem dlouho dopředu obavy o to, jestli George Miller během minulých třiceti let definitivně nezcvoknul. A jak se ukázalo, zcvoknul... ale rozhodně velmi originálním způsobem;) A výsledkem jeho práce je vizuálně dokonalá (opět spolupráce s věhlasným kameramanem, držitelem Oscara a několikanásobným nominantem k tomu) přehlídka fyzických degenerátů, která díky stylizaci asi nejvíc připomíná Třístovku, a která je mnohem víc Fury Road než Mad Max. Max Rockatansky je tu totiž asi do poloviny filmu v podstatě pasivním účastníkem děje, a jeho největší akce v druhé polovině filmu se odehraje mimo záběr (vážně). K tomu bouří nebo dojem etických dilemat a minulých traumat navozuje překvapivě rozmanitá hudba, a co je hlavní, odehrávají se naprosto neskutečné a nevídané kaskadérské kejkle. Nechápu, jak něco takového technicky jde natočit, a už vůbec mi hlava nebere, jak je možné, že něco takového někdo byl ochoten zafinancovat, protože - a to je největší průšvih čtvrtého Maxe - tady nedává smysl naprosto nic:) A přitom by bylo tak zajímavé dovědět se něco o tom, jak celá Immortanova říše funguje... ale to není a myslím, že ani nikdy nebylo Millerovou ambicí. Tenhle sedmdesátiletý blázen se prostě potřeboval vybouřit, a povedlo se mu to naprosto dokonale:) Kde jinde najdete cisternu s mateřským mlékem, davy vzývající "V8", a hlavně postapokalyptický ekvivalent válečného bubeníka/vlajkonoše v podobě soundsystému s osmi bubeníky a s kapelmajstrem bez očí, na gumě, a s plamenometem v elektrické kytaře?:)) Jedině v comicsech, řekl bych. Doomsday se svými obtloustlými skotskými pankáči, motokrosem a kankánem je ve srovnání s Fury Road úplné nic. Tenhle film je v jednotlivostech naprosto zvrácený, v celku nedává nejmenší smysl, je výsměchem postavě Mad Maxe jak jsme ho znali, a přesto si nemůžu pomoct, a zíral jsem přikovaný očima k obrazovce na to, co se dá ve filmu vytvořit. A to se mi nestalo už opravdu hodně dlouho. Takže co s tím? Je to neskutečný nářez, ale trvá dvě hodiny, a jakékoliv rozmluvy kohokoliv o čemkoliv naprosto selhávají. Jo, to když se tu nepříčetně řve (a že se tu řve hodně;)), to je jiná:) Dát tomu osmdesátku, to bych si asi musel nafackovat. Ale rozhodně je to pozoruhodná a naprosto nekompromisní událost filmových dějin. 70% (14.11.2015)

Třicet let je dlouhá doba a George Miller proto nechal původního Maxe daleko za sebou. Nejen, že Mel Gibson až překvapivě moc chybí, protože Hardymu váhavě brumlavé pasáže vůbec nejdou, ale z dozvuků originální trilogie si Fury Road bere to horší. Tedy obvyklou bizarnost, plochost charakterů a fakt, že jde z větší části zase jen o jedno město a jeho osud. Že se tentokrát jede způsobem velkolepým až do posledního záběru, má za následek audiovizuální lahodu v čele s dech vyrážejícím nájezdem motorek, ale bez alespoň jedné skutečně zajímavé postavy se jedná o masakr, který mi v jiném než prvotně akčním plánu zkrátka nic neříká. (27.05.2015)