Mad Max: Zbesilá cesta

(1001) Na úplném začátku mě napadaly takové myšlenky jako "co to sakra je?", "kdo to sakra je?" a "co se to sakra děje?", než si můj mozek vůbec uvědomil, do čeho že se to George Miller vlastně pouští. Nejprve jsem se nechala vtáhnout sentimentem (cit, silné a bezprostřední hnutí mysli, náklonnost nebo odpor, který není závislý na rozumové úvaze) a říkala si, že za Furiosou bych šla. (Charlize Theron tímto filmem udělala pro moje feministické smýšlení o ní mnohem víc než prvoplánovitě "women power" filmy jako Její případ). Během filmu nikdo z jejích protivníků nepoužije fakt, že je žena, jako příležitost k urážce, ach ano. A taky jsem u filmu vydržela 82 minut na rotopedu, což musí být můj osobní rekord. Tak poutavý je to film. Teprve později a postupně mi začalo docházet, že jsem svědkem master class o ukazovat, neříkat. Jemné dramaturgické nuance, kdy se všechny úvodní situace zrcadlí v závěrečných situacích, s pozměněným významem a jasným vývojem. Postavy, postavení, ideologie zachycené in medias res, s kontextem, který je možno uhádnout nebo si ho domyslet. Tenhle zběsilý fantazijní svět mi svými pravidly přišel podobný tomu v Tarantinově Kill Billovi: Tam platí, že když přijmu jako fakt, že gangsteři a nájemní zabijáci používají katany a dodržují kód cti, nemusím se vůbec zaobírat logikou a všechno do sebe perfektně zapadá. Svět Mad Maxe je v tomto ohledu stejný. Civilizace si v pustině žije vlastním životem. Diktátor si s sebou na válečné výpravy bere speciální vůz s bubeníky a kytaristou z pekla. Muž s nadpozemskou silou má rozum malého dítěte a kolem krku nosí náhrdelník z hlaviček dětských panenek. Tvář nejcennější manželky zdobí jizvy, kterými se sama ze vzdoru chtěla zohavit. (28.07.2015)

Ak niekto z výslnia osemdesiatkových akčňákov spravil poriadny comeback a narobil v tomto tisícročí rachot ako nikto iný, tak je to opomínaný režisér George Miller, ktorý nenechal svoju trilógiu zapadnúť postapokalyptickým prachom. Poctivo si varil polievočku, aby mu štúdiá mohli zafinancovať tento šialený megalomanský projekt, ktorého plánoval a snoval už dve desaťročia. Viem si predstaviť ako trpel a obhrýzal si nechty pri prasiatkach a tučniakoch. Všetky roky odriekania sa prejavili a George vykypel ako parný hrniec, jednoducho potreboval vypustiť paru a ako lokomotívu na nás vychrstol svojho bojovníka ciest s menom MAX! Z opticky šialenej réžie je cítiť prehľad, nadšenosť malého dieťaťa s rozvahou sedemdesiatročného ostrieľaného režiséra, ktorý hýri nápadmi a potenciálom ako v najlepších rokoch. Mám dojem, že týmto filmom Miller definoval nové hranice a možnosti akčného žánru, tie obludné akčné sekvencie sú tak nadupané, originálne a presvedčivo natočené, že ma zatláčali do kresla a na konci filmu som zistil, že popcorn, ktorý mám obyčajne schrumaný ešte pred úvodnými titulkami som dojedal s tými záverečnými. K tomu všetkému sa nedajú opomenúť herci, bez ktorých suverenity by to nešlo. Hardyho Max bol stopercentný, o tom snáď nikto nepochyboval, prekvapila ale hlavne Charlize, ktorej drsná akčná hrdinka nestrácala nič zo svojej ženskosti, čo sa v podobných charakteroch často nevidí. Takže čo viac povedať, akcia vám vyrazí dych, stratíte reč, ale určite nezabudnite ísť do kina, pokiaľ sa dá. 95%. (20.05.2015)

Witness Me! - Mediocre! Co k tomu říct, jen málo co miluji tak, jako totálně over-the-top postlobotomické postapokalyptické civilizace plné fanatických holohlavých chromovaných bojovníků, co uctívají automobily a jsou schopni kvůli rodinné hádce vyrazit na historickou válečnou stezku do Valhally. Plnou rozcupovaných, rozmačkaných, roztříštěných, rozbitých monstrvehiklů a těl, obřích radioaktivních bouří, sličných panen a chraplavých hrdinů, kteří se v tomto šílenství snaží udržet aspoň kousíček rozumu, ale hlavně mozek v hlavě (mozek na kapotě není žádná sranda). Miller provedl všech předepsaných 77 rituálů a Warneři mu tedy nakonec připsali obří peníze a mohl si tak splnit svůj vysněný projekt. Škoda, že to tak nefunguje i u jiných tvůrců, resp. studií. Pravda je, že si byli producenti vědomi toho, jak riskantní to je a tak nejenom nakonec člověk dostal nejdražší Carmaggedon béčko vůbec, ale k tomu se mohl měsíce těšit na každý jeden nový trailer, kde se znovu a znovu ukazovalo to nejlepší z řemesla. Audiovizuální majstrštyk s velmi jednoduše načrtnutým, ale fungujícím dějem, sympatickými postavami (Taková Rosie zřejmě zrovna dosáhla na vrchol své filmové kariéry), šíleným akčním řemeslem (ten design kár!) a jaderným holocaustem, který způsobil většině populace Austrálie nejenom zhmotnění imaginárních kamarádů... v podobě nádorů, ale taky silný úbytek důležitých částí mozkové hmoty a to hlavně těch, které lidem pomáhaly držet se vkusného oblečení. Chyby by se našly, ale nemám chuť ani důvod je tu vypisovat, dokonce si na žádné ani nedokážu vlastně vzpomenout. To asi ta hladina adrenalinu je i při psaní stále příliš vysoká. I live, I die, I live again. (29.05.2015)

Každý rok vidím v kině desítky filmů a spousty dalších pak doma. Jen některé z těch nových ale ve mně zanechají pocit, že jsem koukal na něco mimořádného. Na něco, o čem se bude mluvit i za deset let. Šílený Max: Zběsilá cesta sem naštěstí patří. Trailery nekecaly, tohle je brutální akční jízda od začátku až do konce. Když George Miller tvrdil, že jeho film bude jedna velká honička, rozhodně nekecal. Ještě zajímavější než samotná akce, která je řemeslně výtečná, strhující a vizuálně originální, je ovšem to okolo. Režisérovi Happy Feet se podařilo natočit nového Maxe tak, že musí být spokojeni jak fandové trilogie, tak i nováčci. Zběsilá cesta je až fyzicky nepříjemný film. Zatímco v ostatních postapokalyptických filmech je obvykle jasně definované dobro a zlo, tady je jen šílenství a díky některým postavám (Nicholas Hoult dostal nejlepší roli kariéry) je skoro až hmatatelné. Je to krutý svět s bizarními pravidly, fascinují i odpudivý zároveň. Dobro neexistuje, zlo taky ne, zůstal jen nelítostný boj o přežití. A vy budete přímo v jeho centru. Šílený Max vás na začátku chytne, pak vás nadchne, znechutí, zhrozí a celou dobu fascinuje. A na jeho konci budete mít pocit, že jste viděli něco výjimečného. Ne jenom zábavného nebo zajímavého, ale skutečně výjimečného. (13.05.2015)

Ve Warner Bros musel někdo spadnout z višně, protože uvolnit finance odpovídají drahému blockbusteru sedmdesátiletému režisérovi, který bezmála dvacet let nenatočil hraný film (natož pak akční či vysokorozpočtový) a to na nepřístupnou bizarními výjevy (mateřské mléko, plamenometná kytara!) "ze světa po pádu hodnot" zaplněnou psychedelickou metalovou operu/road movie akční šílenost o šílencích (a navíc nepřiznaný "remake" Friga na mašině), která je po třech dekádách pokračováním jeho vlastní na koleni dělané „grindhouseovské" kultovní postapo trilogie, tak to už chce pořádné „koule". Ovšem nejvíce k podivu není výše uvedené jako spíše fakt, že nový Mad Max není směšný kastrát a nedůstojně uhlazený derivát původní trilogie, ale jde o nebývale sebejistě natočený přímočarý (neplést s tupý!) „špinavý biják" (v zásadě jde o mix konce dvojky roztaženého na celovečerní stopáž, Soudného dne, Mzdy strachu a spaghetti westernu v nebývale konzistentním a na detailech vystavěném světě, kde šílenost je normou a nikoli výstředností) s hravě vynalézavou i nápaditou nonstop akcí, která není pouze vyprázdněnou povinnou výplní stopáže, jak je dnes smutným standardem většiny blockbusterů, ale o něco v ní jde a posouvá děj vpřed; navíc je podmanivě, svébytně i přehledně nasnímaná. Díky čemuž se čtvrtý Max stává okamžitou žánrovou klasikou. Je totiž návratem do dob, kdy tento typ snímku nebylo synonymum pro přepálené CGI eskapády, které kaskadéra (natož herce) z masa a kostí neviděli ani jednou za uherský rok. Naopak, tohle jsou ve všech myslitelných ohledech osmdesátky do morku kostí. Akorát s možnostmi i rozpočtem odpovídajícím 21. století a s nejlepší akční hrdinkou "co není jen chlap s kozama" od dob Ripleyové z prvního Vetřelce. Je sice smutné, že takový biják je tu pouze jako svým způsobem neopakovatelná studiová anomálie, ale o to více nelze než čtvrtého Maxe uznale obdivovat, pokud ne přímo upřímně milovat. PS: Vypiplaná "Mad Max: Fury Road Black and Chrome Edition" je pak čb oku lahodící pamlsek, u kterého lehko uvěřit, že to tak Miller chtěl od počátku. (14.05.2015)