Walking Dead

Jen další zombárna, která ovšem žánrový rámec v zásadě neozvláštňuje o nic nové; tedy pokud nepočítáme umělé nastavování vycházející z formátu televizního seriálu. Stylově i z hlediska dílčích konfliktů je to sice důsledná, ale přesto stále pouhá recyklace již mnohokráte užitých motivů. Na druhou stranu je třeba uznat, že série dobře intenzifikuje potenciál žánru zombie apokalypsy a z kanonických děl si vypůjčuje ty nejnosnější motivy. Projekt je více než sám o sobě zajímavější coby příznak docházejícího dechu, nebo méně vyhoceně řečeno proměny současné seriálové produkce, která se už po vzoru Hollywoodu neumí spoléhat na atraktivitu nových scénářů a naopak si začíná vypomáhat blockbusterovými praktikami a podkuřováním fanboyům skrze adaptování populárních žánrově vyhraněných komiksů pro starší čtenáře. Blockbusterová definiční trojčlenka "the book, the hook, the look" je zde precizně naplněna komiksovou předlohou, propagací vázanou na Darabonta s Gale Ann Hurd a výpravný akční vizuál. Co na tom, že Hurd dělala jen jednu epizodu a výpravnost je jen blafovaná. V souladu s trendy mainstreamových komiksů si i seriál libuje v povrchu a patosu, ale nedokáže nabídnout opravdovou hloubku, kterou jen umně předstírá. Škoda, že si to seriál neodpustil, zbavil by se tak řady vnitřních nelogičností. 7/10 (18.11.2010)

I. série: dobře odvedená práce, která kulhá hlavně v melodramatických dialozích, naopak exceluje v zaplevelené Atlantě a výborných zvratech (domov pro seniory, vykopávání hrobů etc.). Některé konflikty mezi postavami se definují jako nosné, jiné zase totálně tuctové, ale atmosféra je dost skličující na to, aby první sérii člověk absolvoval v příjemném napětí, jaké navozují podobně realistické vize konce světa. [75%] II. série: fenomenální rozjezd, atmosféra prvních dvou epizod vybičovaná na max. Pak bohužel nastoupí redneck syndrom a všechny postavy (s malými daryl-jímkami) zdegenerují do buranů, kteří se honí za vlastními ocasy a plácají pořád totéž. Už dlouho jsem nikoho tak nesnášel jako Dalea a jeho kuní trpitelství. Co by vystačilo na epizody tři je tu roztažené na dobrých 7 (když nepočítám silný start a solidní konec). I nové akvizice se budou muset obhájit v dalších sériích, tady totiž skoro nic nevychází. Hodně mrtvolný zážitek. [55%] III. série: aneb jak se ze zaujetí stala vášeň a z docela sympatických postav regulérní členové rodiny. Oproti druhé sérii všechno dobře - začátek není přepálený, jednotlivé situace jsou rozehrané, chemie postav proměnlivá, jen minimálně se opakují situace a dilemata (hodně prospělo odklizení milostného trojúheníku), návrat Merla stvrzuje největší devizu WD: schopnost nepředvídatelně měnit postoje k postavě na velmi malé ploše. Poetika post-apo rozvratu zachází v psychologické a etické hloubce mnohem dál než jakýkoli podobně orientovaný film. Způsob, jakým se z walkerů stává spíš stafáž v konfliktech dohasínající civilizace je mrazivý. Nebýt toho, že poslední díly série občas trochu "tahají čas" (13 by bylo akorát), šel bych do euforických otáček. I tak se z WD stává srdcovka a z Ricka a Daryla jedny z nejlepších postav v současné bedně. [85%] (10.11.2010)

Nejhorší svinstvo, který můžete provést filmové postavě, je, že ji přesunete do jiného žánru. Brolina z Tahle země není pro starý, veterána z vietnamské války, kterou americká média přirovnávala k dobývání Západu, přesunuli Coeni z westernu do thrilleru, kde mu žádná z westernových postav jako šerif a jeho kolegové nemohla přijít na pomoc. Tady zas policajt opustil policejní thriller a octl se nedobrovolně v zombie filmu. Na druhou stranu této skutečnosti vděčí za to, jak je pěkně vyobrazen. Kdykoliv se policajt octne na plátně, dopadne buď jako pohádkově zidealizovanej SNBák Zeman, anebo jako drsně fašistickej Harry Eastwood. Svět Walking Dead představuje ovšem něco jako návrat k pre-moderní civilizaci bez základních koordinát, v němž může policie znovu nabýt neutrality. Takový post-apo svět si pochopitelně žádá dokumentární styl, nakroucený ideálně na 16mm film, ke kterému tvůrci sáhli jednak proto, že digitální kamery jsou možná vhodný do tmy, jak nás učí Mann nebo Fincher, ale mají rezervy za dne (reprodukce pleťovek, rozsahu jasů, podání barevných odstínů a záznam rychle se pohybujících objektů je u filmového negativu bezkonkurenčně lepší), druhak je Darabont znám coby fanoušek Romera a pokračuje v triádě vepsané přímo do názvu jeho snímků „noc – úsvit – den“ a točí výhradně za světla a za třetí si v duchu mistra zakládá na tom ukázat, že ti, kteří přežili, mohou být nebezpečnější než samotní zobmies. Proto jsou stížnosti, které padají ohledně toho, že tu zombíci s každým dalším dílem vyklízejí pole, nespravedlivý, protože přeživší lidé tu jsou zombíci. A zombíci zase lidé, tvůrci jim nakonec věnují velkou péči, dělal na nich legendární Nicotero, a v záběrech, kde se komíhají, je kvůli nim uměle navýšeno zrno, což nám připomíná některé herce, kteří mají ve smlouvě zakotveno, že na sto minutový film připadne minimálně dvacet detailů jejich hezké tvářičky. Obdobnou zprávu, analogickou k prohození sil dobra a zla ve Walking Dead, k nám vysílá slavný muzikál Za zvuků hudby o skupince demokratických Rakušáků odolávajících nacistické okupaci, ovšem podíváme-li se na film blížeji, neunikne nám v Rakušácích semínko provinciálních fašistů spjatých s hroudou a folklórem a v Nacistech, kteří nejsou zastoupeni vojáky, ale jako manažeři či byrokrati pokuřující drahé cigarety, zahlédneme karikaturu kosmopolitních, dekadentních židů – co se jeví jako demokracie ve spárech nacismus je obrazem počestných fašistů, kteří odolávají zkorumpovaným židům. (17.11.2010)

Svěží hřbitovní vítr něžně rozčeřil zahnívající hladinu rodinných seriálů. A pobaví se skutečně celá rodina! Maminky zajisté ocení citové trauma hlavního hrdiny při zoufalém hledání manželky a synáčka, tatínky nadchnou strhující baseballové sekvence a hlavně vy, milé děti, budete nepochybně okouzleny přehršlem roztomile ohlodaných mrtvol, vyhřezlých střev, mozků a jiných vnitřních orgánů, které vám tolik chyběly v Herym Potratovi! (12.11.2010)