Volám sa Oliver Tate

Film, který urputně nechce být další tuctovou romantickou komedií. Jenže netuší, jak na to. Zkoušení různých možností „odlišení“ jej proměňuje v sérii scén, které fungují nanejvýš samy o sobě, ale někdy ani to ne. Pročež je Oliver Tate občas milý, občas vtipný, ale převážně divný. Ne však dost divný, aby byl alespoň svou divností konzistentní, když už se tedy rozpadá vypravěčsky (nekoncepčním kombinováním prvků literárních a filmově-sebereflexivních). Příliš je z toho cítit snaha natočit něco jako Harold a Maude nebo Rushmore, přitom být svůj, být cool, udělat to tak nějak hezky, tak nějak pro všechny a hlavně dát divákům jasně najevo, co by měli ve kterém okamžiku cítit. Příště by úplně jednoduše stačilo více zapracovat na postavách, místo nichž Ayoade pracuje s figurkami ztělesňujícími určitý životní postoj. 55% (08.06.2011)

Richard Ayoade je výborný komik, sľubný režisér a trošku slabší scenárista. Ponorka je pekne natočená a zostrihaná, a technická stránka vôbec obsahuje množstvo nápadov, podporených príjemným pesničkovým soundtrackom. A herci tiež robia čo sa dá. Najviac ma pobavila asi Sally Hawkins v úlohe matky - dokonale reálna a ujetá postava, navyše výborne zahraná. Jediný problém je potom práve v tom scenári. V maličkostiach funguje (predstavy hlavnej postavy, alebo vtipy - každý jeden rozosmeje...), je ale dosť jednoduchý a aj cez neustálu snahu o opak, ani nie moc originálny. Ayoade donekonečna rozoberá názory a životné postoje hlavnej postavy a občas zabúda na dej, a tiež sa miestami opakuje; spojenie všetkých tých detailov, hudby a hercov zanecháva ale silnejší dojem. 70%, čisto z hladiska zábavy skôr 4*. (21.03.2012)

Zlo v rouše beránčím. Film sice okatě ironizuje a přímo komentuje klišé romantických komedií, ale zároveň je beze zbytku naplňuje. Vysmívat se lůzrovství a vzápětí se nad ním dojmout prostě nelze. V (500) Days of Summer (zde zjevná inspirace, ovšem dost samoúčelná) sice Tom taky získává svoji snovou manic pixie girl prostě jen tak jako dar z nebes, ale pak se alespoň ta jeho zkušenost s ní ve formě ročního období uzavírá do nějakého symbolického poučení a přichází podzim, kdy už je hrdina zase o něco dospělejší a vyzrálejší. Dalo by se říct, že určitým poselstvím (500) DoS je "Pobláznit se do jedný holky nemá smysl, protože tam venku jich je celá řada dalších a možná lepších, ale každej si tím musí projít a je to tak ok." Ale tady... tady se prostě na závěr ponoříme zpátky do toho zoufaleckého bahna, kde přepjatá milostná psaní přemluví holku k prvnímu sexu (ale je to přece vtipný!) a veřejná demonstrace sebevražedných tendencí ji přiměje vrátit se a zůstat (ale je to hrozně sladký a dojemný!). K tomu parodování toho typicky trierovského dělení narativu na kapitoly (prý to má být odkaz na francouzskou novou vlnu; i tak je to ale pouze vyprázdněná citace bez významu nebo úlohy ve vyprávění), Nietzsche a Panna Orleánská, ale proboha proč...? Z romantické indie komedie se definitivně stává zrůdný midcult. (08.06.2011)

Melancholií prosycený snímek, který u mě zaznamenal prudký sešup dolů. Ze začátku jsem byl nadšen, i když obrazy, myšlenky a hlášky se na mě sypaly šílenou rychlostí, že jsem nestačil vše správně vnímat. Prvních třicet minut by určitě zasloužilo dvojí zhlédnutí. Potom se však film potápí, až se potopí nadobro. Celkově to vidím na tři a půl, ale vzhledem k jisté originálnosti a inovacím, zavřu obě oči a ty čtyři hvězdičky odkliknu. (31.08.2011)

Je to jako kdybyste horizontálně přeřízli nějaký film a tohle vám z něj zbylo. Něco chybí - jedna, dvě tři další dějové linie + víc toho britského humoru... tohle prostě nestačí... (***** kdybych to brala jako součást něčeho většího nebo režisérský debut nebo rychle zrealizovaný nápad, dárek, pokus...HEJ tak proc nee??????) (09.06.2011)