Volám sa Oliver Tate

Důvodů proč se podívat na nějaký film může být nespočet. Slyšeli jste, že je super, četli jste nadšenou recenzi, hraje tam váš oblíbený herec, točil to známý režisér, nebo za kamerou stál skvělý vámi ctěný kameraman... U mne to nebyl ani jeden z těchto důvodů. Tím důvodem byl pro mne naprosto geniální hudebník, chlápek jménem Alex Turner. Ano, modří už vědí Alex je členem skupin Arctic Monkeys a The Last Shadow Puppets a já žeru jak jeho kytarovky tak zpěv. A tak když jsem se dozvěděl, že v tomhle filmu dělal hudbu, bylo mi docela jedno o čem film bude. Vnitřně jsem ale tušil, že by nešel do nějakého bizáru ani kýče a že to bude mé duši blízké podobně jako jeho písničky. A sakra jsem se trefil ! Film byl super! Celé to bylo takové to echt british jak to mám rád, pobřežní městečko omývané příbojem, ve vzduchu křik racků... A do toho příběh poněkud zvláštního Olivera, který chodí na střední a řeší úplně ty stejné problémy, které jsme řešili na středních my. Hodně čte a jeho osamnělosti ani moc neprospívá, že je jedináčkem a tak svoji pozornost zaměřuje na rodiče přičemž ve škole se chová spíše plaše. Střední, to jsou ale rvačky se soky, první nesmělé kontakty s dívkami, které už najednou nejsou pro kluky blbé, ale naopak nějak podivně člověka k sobě přitahují jakýmsi zvláštním tajemným kouzlem... První nesmělé polibky i první sex když rodiče vypadnou do kina a dům je volný... Filmů o týnejdžrech ze středních je kupa. Leckteré jsou na mne řekl bych až vulgání a americká produkce nás jimi jeden čas úplně zaplavila až to jednoho znechutilo. Tohle je ale jiné. Film je zvláštní, stejně jako je zvláštní Oliver a jeho dívka Jordana i lidičky kolem nich. Dneska večer mi to ale moc sedlo a nejen kvůli té hudbě, která mně k filmu přivedla. Dávám za 5 fotek z polaroidu. * * * * * (25.04.2021)

Nepohltilo ma to. Indie až na koreň. Afektované, preštylizované, absurdné, prepletené voiceovermi, plné referencií na veci, čo ťažko môže nejaký 15-ročný chalan poznať/pochopiť (Jung, Shakespeare, Catcher in the Rye, Nietzsche...) a pravdaže s indie gitarovou hudbou a švihnutými postavami. Trochu nevydarené cvičenie na tému Wes Anderson. (08.08.2014)

Oliver Ttate je tak trochu iný, čo znamená, že v škole neakceptovaný. Lenže nie je iný až natoľko, aby sa vymykal klasickým emo uzavretým teenagerom, pre ktorých je podobné chovanie pózou. Tate pózer nie je, ale mám dojem, že poznám (nechtiac) oveľa divnejších týpkov ako on a určite by som nechcel, aby o nich niekto natočil film. Potešia vizuálne nápady pri zobrazovaní jeho aktuálneho duševného stavu, ktoré nemajú niekedy ďaleko od ponorenia sa človeka do hĺbky oceánu. To je z filmu samozrejme. Takže fajn indie zážitok, omnoho lepší, ako súčasný Ayoadeho nechcene smiešny prúser v kinách. Konečne je aj Sally Hawkins aspoň trochu sympatická. (18.10.2014)

Netypický príbeh o dospievaní, ktorý si svojím spracovaním zaslúži vytvoriť novú filmovú kategóriu (o to sa už postaral Gimp:) ). Tate je zvláštny, no nie je nudný a taký je aj celý príbeh - má zaujímavý vizuál a podivné postavy prezentujúce svoje sny a túžby. Pár krát som si spomenula na Harolda a Maude, občas na Améliu, avšak ich rebélia pôsobila prirodzenejšie a presvedčivejšie. Oliver Tate má v tomto porovnaní len priemerný potenciál, aj keď mu dal filmovú tvár svojský týpek Moss z IT Crowd:) (15.08.2011)

Hudba: Andrew Hewitt úvod a první část (film je rozdělen na dva party) je skvělý a mé fanouškovské srdce zaplesalo, když po dlouhé době opět vidělo film, který civilním a vtipným způsobem řeší školní lásku a outsidera, který "tichým hlasem" provází filmem (film podobného ražení jsem dlouho neviděl a trochu se mi po něm stýskalo). Když se film dostane do druhé části, kdy řeší problémy rodičů, bohužel se dostává do mírné křeče a už není tak lehký jako v předešlých scénách. I přesto- příjemný zážitek. (08.06.2011)