Sejmout zabijáka

Nemůžu si pomoct, ale za mě je tohle film, který sice může být podle skutečné události, ale zůstává nesmírně předvídatelný a nesledujeme zde postavy, které by byly nějak výjimečně zajímavé. Ztvárnění je celkem realistické, ale postavám to překvapivě nepřidává, ale ještě ubírá na jejich filmové obyčejnosti. (24.04.2017)

Taková příjemná mafiánská žánrovka, kterých již bylo natočeno přehršel, ovšem neboť jde divácky o velmi vděčné téma a dá se předvídat, že podobných filmů bude ještě realizováno bezpočet, lze prognosticky konstatovat, že snímek Jonathana Hensleigha v kontextu žánru jistě nebude považován za milník, určitě ovšem patří k tomu lepšímu, co zde bylo natočeno. Spíše skromnější snímek, který staví hlavně na divákově pocitu a charismatu irského gangstera a na tom staromilsky chápaném chlapáctví, jehož mírou je ochota jít si kdykoliv ,,zatancovat". Na podobném typu hrdinů je cosi fascinujícího a byť jde rámcově o jednoznačného záporňáka, tvůrci ho divákům prezentují tak, že mu nelze (alespoň místy) nefandit. Příjemné sedmdesátkové retro se stylovou hudbou i herci a knírky, kam se podíváš... (01.07.2011)

Existuje nespočet mnohem lepších žánrovek, přestože tato je poctivě staromilská a hraje v ní Christopher Walken. Tady se neustále vedou řeči o důležitých lidech – o postavách, které se pak objeví na scéně a mají mít patrně nějaký význam, dokud je nezabije výbuch jejich auta a tak to pokračuje až do konce. Je tu ten hlavní klaun, kterej si věří natolik zřejmě proto, že dokáže dát pěknou ránu; pak jeho jakejsi kámoš a občas se objeví policajt s vepřovou hlavou nebo Walken, ale jinak příběh vůbec nedrží pohromadě a celé je to 'akorát podle té skutečné události'. (25.09.2011)

Gangsterka ze sedmdesátek se sympatickým mafiánem Irem? Proč ne?! O sedmdesátkách v Clevelandu jsem doposud pranic nevěděl a o tamnější mafii už vůbec ne. Ten náhled do těch časů mně bavil. Hoši měli ty správné knírky, kotlety, velké límečky a z rozhalených halen se na nás draly zarostlé hrudi... všechny káry té doby byly správně placaté, široké s pozůstatky ploutví a neskutečně osvětlenými záděmi..co zadní sedadlo to pohodlný gauč pro 4 lidi. Někoho v té době možná děsil povolávací rozkaz kamsi do deep in the jungle... Dannyho Greena to však netankovalo. Neustále vymejšlel jak vydělat větší a větší balík. K tomu mu napomáhala odvaha, ale i jistá oprsklost a bezpáteřnost...Přes to přeze všechno si ale snažil držet kousek té irské cti... A jak tak stoupal po žebříčku v hierarchii mafie výš a výš, čím dál více lezl do zelí velkejm italskejm rodinám nejen doma, ale i v New Yorku. A to už byl problém i borce co měl Cleveland skoro pod palcem... Nezastírám jisté sympatie k tomuto gangsterovi. Film byl i dostatečně akční a množstvím zničených aut se tvůrci značně přiblížili k nějakému tomu speciálu Top Gearu... Přesto mi tam však u toho chyběla nějaká hlubší myšlenka. Možná, že tam ani nebyla..nevím. Beru to tak, že někdo zkrátka natočil životopis mafiána... Být Ir asi hodnocení zvednu již jen z hrdosti na svého reprezentanta v zámoří :-) Ale nejsem. Dávám za tři kliky. * * * (09.06.2014)

Nepotřebuji k naplnění účelu svého pobytu na zemi žádný další mafiánský film, dokonce ani žádné gangstery a to ani ty oblečené do dresu odborů a už vůbec nechci žádnou hru na „true story". Takže z mého úhlu pohledu nakonec dopadl tento další zbytečně zfilmovaný vzestup a pád gaunera ještě docela dobře a to patrně jen díky snaze reřiséra vnutit nečítankovému hrdinovi pár lidských vlastností. (17.07.2012)