Sejmout zabijáka

Nemám větších výtek, akorát Danny v podání mně vůbec nesednul jako herec, nesympatie hned od začátku nevěstily nic extra, ale nakonec se to vyšplhalo díky ostatním hercům. Odneslo to tam dost aut, možná víc než lidí, ale řekla bych, že to bylo dobře i když myslím jako laik, že ty finty mohly trochu víc prostřídat. Zkrátka já se nejbližší době do Clevelandu nechystám, tak ať si to tam dají trochu do pořádku, nebo přijedu a bude zle. (20.11.2016)

I přes patrnou inspiraci Scorseseho gangsterkami se dle mě jedná o precizně odvedenou práci. Herci jsou neokoukaní a stejně jako ve Scorseseho Mafiánech či Casinu jsou všichni mafiáni, jak mají být. Stopáž je rozumná, technická stránka filmu je požitek pro oči a na mě osobně udělala největší dojem závěrečná sekvence za doprovodu jedinečné skotské hudby. Jeden z kandidátů na film roku 2011. (19.04.2012)

|| Scenár: Jonathan Hensleigh, Jeremy Walters / Based on To Kill the Irishman by Rick Porello | Hudba: Patrick Cassidy | Produkcia: Al Corley, Bart Rosenblatt, Eugene Musso, Tommy Reid, Tara Reid | Distribúcia: Anchor Bay Films | Štúdio: Code Entertainment, Dundee Entertainment, Sweet William Productions | Rozpočet: ? $ | Tržby: 1,157,153 $ || (11.08.2011)

Pár dobrých drsňáckých vtípků a scének, ale to je tak všechno, kvůli čemu film stojí za to vidět. Z devadesáti procent je to banální, šablonovitá, utahaná a v závěru i otravně sentimentální gangsterka, jejíž uslintaný irský vlastenecký patos je nechtěně směšný. A ten sladkobolný závěr za zvuků cajdákovité irské muziky měl jako znamenat co? Měl snad vzbudit v divákovi soucit s "dobrým chlapem" Greenem a udělat z něho nepřímo lidového hrdinu v boji s italskou mafií? Jděte se bodnout s těmihle úhly pohledu. Z mýho úhlu po sobě šly dvě party grázlů a jedna holt nakonec prohrála, to je celý. A upřímně mi byly všechny postavy dost u zadku, protože i herci jsou dost nevýrazní a průměrní; Žid Walken k smíchu, oteklý Kilmer k pozvracení, ani můj oblíbenec Vincek mě moc nebavil, hraje toho svýho taliánskýho kápa tak, jako by šlo o roli komediální a ne dramatickou. A jedna holka ukáže cecíky, no fakt vodvaz. Za to melodrama s irskými kluky v závěru nedám ani třetí a do koše s tím. (06.12.2020)

Kdyby se pan Danny Greene stihnul ohlídnout za svým životem, než mu bouchla mafináská bomba do ksichtu, nejspíš by se nezaradoval. Přestože se tvářil jako ohromnej chlapák, férovej grázl a mafiánskej dobroděj... Ve skutečnosti nebyl víc než ubohej srab, kterej si založil kriminální živnost na terorizování poctivejch živnostníků - a aby se to nepletlo, byli to rovnou popeláři. Veškerou konkurenci likvidoval tím nejzákeřnějším způsbem, náložemi v autě - neměl ani koule někoho odprásknout z očí do meziočí. A jeho časté pěstní souboje? Ty bych osobně taky nepovažoval za nic jiného než zálibu v ubližování "bližnímu". Danny byl zkrátka špatný člověk, jehož přesvědčení o nedotknutelnosti pramenilo hlavně z faktu, že zabijáci Clevelandských taliánů byli do jednoho amatérský kopyta. Jakákoli snaha o glorifikaci takovýho sráče jde u mě absolutně mimo mísu. No, to by bylo tedy k hlavnímu hrdinovi. A teď k filmu samotnému: 30% děj, 70% kecy vo ničem. Scénárista se při psaní nejspíš levou rukou drbal na zadku a současně se palcem pravý nohy rejpal v nose, protože takovou sérii oslích můstků a nevydařených vypravěčských berlí jsem vážně hodně dlouho neviděl. Jaká byla úhola Kilmerova policajta, kromě toho, že nás svým vojsouvrem uváděl do aktuálního děje nebo se snažil přiblížit nám Dannyho nitro? Celkem: zdlouhavé, nudné, místy k neskousnutí. 30% pro tuctovku, jaká tu byla už tisíckrát, většinou v mnohem lepším podání a se sympatičejším hrdinou, kterej měl aspoň dostatek sebeúcty, aby nemlátil popeláře. (10.01.2012)