Sejmout zabijáka

Pár dobrých drsňáckých vtípků a scének, ale to je tak všechno, kvůli čemu film stojí za to vidět. Z devadesáti procent je to banální, šablonovitá, utahaná a v závěru i otravně sentimentální gangsterka, jejíž uslintaný irský vlastenecký patos je nechtěně směšný. A ten sladkobolný závěr za zvuků cajdákovité irské muziky měl jako znamenat co? Měl snad vzbudit v divákovi soucit s "dobrým chlapem" Greenem a udělat z něho nepřímo lidového hrdinu v boji s italskou mafií? Jděte se bodnout s těmihle úhly pohledu. Z mýho úhlu po sobě šly dvě party grázlů a jedna holt nakonec prohrála, to je celý. A upřímně mi byly všechny postavy dost u zadku, protože i herci jsou dost nevýrazní a průměrní; Žid Walken k smíchu, oteklý Kilmer k pozvracení, ani můj oblíbenec Vincek mě moc nebavil, hraje toho svýho taliánskýho kápa tak, jako by šlo o roli komediální a ne dramatickou. A jedna holka ukáže cecíky, no fakt vodvaz. Za to melodrama s irskými kluky v závěru nedám ani třetí a do koše s tím. (06.12.2020)

Pokud mi bylo v nejbližší době něco velmi nesympatické, pak je to "Kill the Irishman". Film na tak pomalé tempo má neuvěřitelně rychlý spád, a tak se film stává pro introverta jako jsem já (který sice pomalým snímkům holduje, ovšem spád musí mít pomalý a dávající (s)mysl), noční můrou. V čele celého "děnní" je jakýsi nesympatický zrzek, na kterého už doufám v životě nikde nenarazím a akce, která je stejně žalostná, jako tento pokus o Scorseseho mafiánský styl (který ani vyjít nemohl, nýbrž je scénář průhledný a průměrný jako prase), který po chvíli ztrácí divákův zájem. Je to hnus velebnosti! (12.09.2013)

Až narazíte v kvízu nebo křížovce na otázku: kdo má více životů než kočka, odpověď je nasnadě: Danny Green! Tenhle hrdý Irčan má (měl) tuhý kořínek. Kill The Irishman je povedená žánrovka, nic víc, nic míň. Když už tady někdo zmínil snímky Casino, Goodfellas..tomuto snímku chybí taková jedna "maličkost". Režijní jistota velkého Martyho a osoba(y) jménem Bobby De Niro resp. J. Pesci. Přesto, jak říkám, příjemná vlaštovka v zatuchlých vodách lehce vymírajícího žánru a příjemné překvapení v podobě jistého, rázného, přirozeného, na nic si nehrajícího Raye Stevensona. Je to taková odlehčenější verze. Pokud bych to měl k něčemu konkrétnímu přirovnat, tak snad k mixu M. Scorseseho lehce šmrncnuté Guyem Ritchiem, přičemž originál(y) je pouze jeden. Příběh je natočen na motivy knihy Ricka Porrella " To kill The Irishman", následně přetaveno v kvalitní scénář dvojicí J. Hensleigh - J. Walters. Přestože jsem již na začátku zmínil, že snímku chybí jistota a SYROVOST Martyho, jedním dechem dodávám, že (vzhledem k 0-vým očekáváním) mě čekalo příjemné překvapení.Přestože Hensleigh nepřichází s ničím osobitým a "kopíruje" (ne)jednou viděné, jeho režie rozhodně nenudí a musím konstatovat jedno.Přesto všechno co jsem doposud napsal, jsem měl (téměř po celou dobu snímku) lingvisté (v čele s Verbalem) by řekli "fun", my vidláci říkáme, "kurevsky se bavit". Ptáte se proč?...neboť, jak hlásají na jednom nejmenovaném rádiu (Beat)...JÁ jsem tuplovaný kruťák. Přičemž musím přiznat, že posledních 35minut šlape jako dobře promazaný stroj a to včetně stylového závěru. Radost pohledět aneb "za málo peněz hodně muziky". p.s. Víte, proč se říká talianskejm hochum "wops"......zkuste hodit kusem hovna o zeď,....udělá to "wop". 85% s dovětkem, že určitě na sebe dlouho nenechá čekat opakovná projekce.p.p.s zmínil jsem povedený hudební doprovod (v "překvapivě" Irském stylu), že ne, tak to právě dělám.... Jo a do knihy určitě půjdu. (24.06.2011)

Presne typ drsnej old-school krimi aké milujem, pretože nevsádza v prvom rade na "coolovosť" (a pri tom je stále cool), ale na príbeh a postavy.. Typologicky vynikajúco vybratý Ray Stevenson, zaujímavý životný príbeh podložený dobovými zábermi, napätie, konšpirácie, vypasený Val Kilmer:)... Je tu všetko, čo by správna "gangsterka" mala mať a hoci to možno nie je absolútna perla svojho žánru, ja som viac než spokojný. (13.07.2011)

Další povedená variace na téma Pizza vs. Leprechaun. Podobných filmů jsem už viděl desítky, možná snad i tři prdele, a vždycky jsem byl schopen tomu sympatickému zloději a vrahovi s lidskou tváří v hlavní roli tak nějak držet palce. S politováním musím konstatovat, že tady mě ten zarputilý reprezentant keltských zájmů v zámoří docela sral a celou dobu jsem v modrém dresu temperamentně kroutil hlavou nad neschopností útočníků Squadry Azury, která nebyla téměř sto minut sto sundat nějakého irského vidláka, který se notabene místy choval jako totální kokot. Asi to bylo tím "Podle skutečné událostí". Být to podle neskutečné události, bouchnul by milý Ir dříve, než by jste řekli mozzarella a Don Vito by zbytek filmu drobil Calzone nad jeho rakví. Ale nevadí. I když bych panu Stevensonovi za kmotra nešel a výraz "Irska mafie" mi zní jako Židovské triády či Italská yakuzza, měl jsem, jak říkáme my lingvisté, skoro dvě hodiny docela fun. (02.05.2011)